S = DENÍK

10.8.09 - ta pravá zábava

10. srpna 2009 v 18:28 | Scissors
To neuhodnete, kde jsem dnes odpoledne byla. Spolu s kamarádkou jsem navštívila kino. Tipovali jste si správně? Inu ano, není to žádná ojedinělá a originální činnost ovšem NA ČEM jsme byly! Neděste se, o nic pohoršujícího nejde. Vtip je v tom, že jsme obě šli ZNOVU na Harryho Pottera šestku s jediným rozdílem, že jsme byly na originále s titulky.
Říkáte si, že už mi z toho hrabe? Nepopřu vám to. Na svět HP jsem se upnula a až budu jednou dospělá, určitě se budu těmto svým závazkům smát. Teď jsou pro mne ale mým druhým světem.
Kdybych měla porovnat verzi dabovanou s verzí originální, nevím, kterou bych upřednostnila. Náš český dabing mi až na hlas českého pottera vyhovuje a o Hagridovi mohu říct, že ho máme dokonce lepšího. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si prostě nemůžu pomoct. A čí originální hlas mě nejvíce zaujal? Rozhodně Alan Rickman! Představitel Snapea je prostě nej i o zvukové stránce. Dále má velmi zajímavý hlas Maggie Smith, která hraje Minrvu McGonagallovou. Za zmínku však stojí i Michael Gambon (Albus Brumbál), Jim Broadbent (Horacio Křiklan), Helena Bonham Carter (Belatrix Lestrangeová) a samozřejmě také zbylí členové našeho tria.
Nejlepší na tom všem však je, že mne ten film stále neomrzel a byla bych na něj schopná jít i potřetí. Kdo ví, jestli se tak ještě stane... Harry Potter je prostě nejlepší a myslete si o mne, co chcete.
Vaše potterovská Scissors ;)

7.8.09 - from Samos to Prague

8. srpna 2009 v 15:22 | Scissors
Drazí přátelé, (ne)sešli jsme se tu dnes, abychom oslavili návrat vaší milované Scissors, která přežila zpáteční cestu z řeckého Samosu do Prahy. Tato osoba je šťastná, že se konečně vrátila domů do rodné země s rodnou řečí, kde si může natočit pití sama a kdykoliv bude chtít, kde nemusí čelit tropickým teplotám a kde to má nejraději. Nyní vám tato osůbka může ve zkratce či slohovém cvičení povyprávět o příhodách, které během minulých dvanácti dnů zažila. Pohodlně se tedy usaďte a připravte si maximální trpělivost na následující text, protože už podle tohoto zdlouhavého začátku a mé nynější sdílné nálady bude opravdu dlouhý.
Naše rodinná dovolená byla skutečně velmi zajímavá a vzrušující, o čemž vypovídá hned první den a to den příjezdu. Při přistávání na ostrov Pythagorův jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit, jací jsou ti piloti umělci a géniové, protože na tu miniaturní ranvej a v tom větru by nikdo jiný ve zdraví nepřistál. Toto je však pro vás zajisté velmi nezáživná příhoda a tak naše historky s dopravou nekončí.
Nastoupili jsme podle plánů naší nejmenované cestovní kanceláře do autobusu, který údajně řídil nejrychlejší řidič ostrova. Nevím, co je na tom pravdy, ale podle klidu mého žaludku bych tomu nevěřila. Nezvracela jsem a ani mi nebylo nevolno. Hodinová cesta do hotelu probíhala zcela v pořádku, dokud nás pan řidič nevysadil před naši destinaci bez kufrů.
Tím začal náš první den a bohužel ani nekončil. Naštěstí jsme kufry našli do deseti minut po jejich ztrátě, protože byly vysazeny o zastávku před námi. Jak jsem se však již zmínila, cestovní dobrodružství má své pokračování.
Jako každý správný turista jsme i my, jakožto tříčlenná rodinka měli každý svůj batoh a v něm byly uloženy všelijaké příruční a choulostivé věci. Můj táta měl v tom svém notebook, doklady a nějaké peníze. Proč se o tom zmiňuji? Ve shonu způsobeném krátkodobou ztrátou kufrů si ho totiž tatínek v autobuse zapomněl a když se po něm pak sháněl, dopravní prostředek byl fuč, přičemž jsme se ještě museli vrátit zpátky v tom horku pěšky asi pět set metrů s těžkými kufry na krku. Ihned jsme tedy obvolávali patřičné osoby a v duchu jsme se s batohem, notebookem, penězi a i tatínkovi doklady (naštěstí pasy měla mamka) rozloučili, přestože nás náš delegát ujišťoval: "Jste v Řecku! Tady se nic neztratí, takže klid a užívejte sluníčka!" No řekněte, uklidnilo by vás to? Nás ne a nevěřili jsme mu, ovšem dva dny na to, které jsme strávili relaxací z počátečního příjezdového šoku u moře na pláži, nás čekalo milé překvapení. Batoh se nám vrátil se vším jeho obsahem! Nechyběl ani cent!
Následující dny probíhaly o mnohem víc klidněji, než den první. Tentokrát plně bez starostí jsme si skutečně začínali užívat sluníčka, moře a celkové relaxace, přičemž na neděli po našem příletu jsme si naplánovali půjčení auta, že si uděláme jeden celodenní výlet do města Pythagoras ležícího na druhé straně ostrova. Celý výlet probíhal hezky. Fotili jsme, dodržovali pitný řežim a měly na tvářích zářivé úsměvy. V Pathagorasu jsme navštívili lodní přístav, historický tunel, chrám či co to bylo a jakýsi hrad, do kterého se však nevstupovalo.
Dny poté byly stereotypní. Snídaně, pláž, oběd, pláž, večeře... Tátovi to však nestačilo a usmyslil si, že v těch vedrech vystoupá na Kerkis (1443 m). Domluvil se tedy s jedním pánem (také Čech, ostatně těch tam bylo hodně) a měli vyrazit. Ten pán však jaksi odpadl a tak táta provedl tento hrdinský (ano, hrdinský!) čin sám.
Co se týče večerů, já jsem si četla a nebo jsme s rodiči pořádali výpravy na suvenýry, znáte to.
Na konec bych ještě ráda řekla, že s obavami ohledně zeleniny jsem se nemýlila, bohužel. Skutečně jste na příliš masa nenarazili a většinu švédských stolů tvořila zelenina. Další kuriozitou bylo, že nejvydatnějším jídlem nebyl tradiční oběd, ale večeře! Kdy jste se mohli skutečně najíst, byla opravdu doba posledního jídla dne. Jinak jsme měli v baru přísun zmrzliny, pití a všeho. Nevýhodou však bylo, že o pití jste si museli pořád říkat...
Tuším, že tento článek dosáhl gigantických rozměrů a tak jej raději ukončím sdělením, že jsem si tam pořídila nádherné řecké tričko jako svůj vlastní suvenýr.
Mějte se hezky! SCISSORS! :)

30.7.09 - přímá zpráva z Řecka

30. července 2009 v 19:57 | Scissors
Zdravím, drazí čtenáři!
Toto je přímá zpráva ze Samosu. Je tu nádherně a navíc jsem konečně začala chytat internetovou síť na notebooku. Proto jsem využila chvilky času, abych vás informovala o prvníchdvouch dnech zde. :)
Začala bych mořem. Každý den se chodíme koupat na pláž. Někdy pouze dopoledne, jindy tam vyrazíme i odpoledne. Za chvíli se jdeme kolem něj pouze projít, takže to musím zkrátit.
Zdejší stravu tvoří z valné většiny ovoce a zelenina, přičemž se občas objeví nějaký ten pokrm z masa. Příliš jich ale není. Přesto tu vaří poměrně dobře. Já však nejsem zvyklá kořenit tolik, jakokoření zde. Můžete si to domyslet podle jednoduché věty: Koření tu i jablka (naštěstí jen skořicí)!
SLunce zde skutečně pálí. Svědčí o tom spálená záda a i končetiny všech návštěvníků. Já jsem se tomu nějakým zázrakem zatím vyhnula. Myslím si však, že mě to v brzké době čeká. Máme tu ale slušné zásoby opalovacích krémů a krémů po opalování.
Bohužel musím končit, ale doufám, že se zde ještě ukážu.
Krátký vzkaz pro kamarádku do Řecka (na jiný ostrov): Moc se mi tu líbí, doufám, že tobě také! Ahoooooj! ;)
Vaše Scissors

Odjezd k moři (28.7. - 8.8.09)

27. července 2009 v 10:01 | Scissors
Takže dnes nebo spíše zítra odjíždím do Řecka a to na dvanáct dní. Můj návrat se tedy datuje na den 8.8.09. Vrátíme se však k mému odjezdu. Odlétá mi to v 5:30, přičemž známá letištní pravidla praví, že na Ruzyni musíte být dvě hodiny předem. Z 5:30 se tedy stává 3:30. Tím to ovšem nekončí. Než se noční MHD dostanu na letiště, tak to trvá přes hodinu a ojedinělé autobusy, které jezdí jednou za hodinu vám to také neulehčí. Takže z domova vycházím před druhou hodinou ranní!!! A co z toho vyplývá? Dnes musím jít velmi brzy spát (v 20:00 nejdéle!!!). Tak si tak říkám, že mám nehorázně štěstí na noční lety, protože tohle je můj druhý let v životě a opět letím v takovou ohavnou hodinu. Inu co se dá dělat, budu to muset nějak přežít. Snad za to to Řecko stojí... ;)
Mějte se tedy co nejkrásněji a omluvte mou téměř dvoutýdenní absenci.
Vaše Scissors

19.7.09 - filmová post-euforie

19. července 2009 v 20:31 | Scissors
Před chvilkou jsem se vrátila z kina ze slavného Harryho Pottera a Prince dvojí krve. Mohu vás ujistit, že film mne nezklamal, ale nebýt posledních scén tak ani neuchvátil. Ovšem poslední scény - bohudík - byly a já si je tak mohla vychutnat plnými doušky.
Zpočátku filmu jsem byla celá taková nervózní, co všechno vynechají a jak moc celý děj upraví, ale během filmu jsem to až tolik nevnímala. Neměla jsem příležitost a čas to vnímat, protože jsem z plátna sotva odtrhla oči a každou chvíli jsem si říkala: ,tak a teď musí být tahle a tahle scéna', přičemž jsem se prostě nezajímala o to, jak to v knize bylo.
Musím říct, že některé scény mě lehce nudily, ale bylo jich pramálo a já si ani nevybavuji, u kterých se tento jev na mně projevoval. Tudíž to nebylo až tak hrozné.
Poslední scény, které mne absolutně dostaly, vám hodlám sdělit v tomto odstavci. Začínalo to dějem po Harryho návštěvě jeskyně s Brumbálem, odkud se dostal Brumbál na hrad v dosti špatném zdravotním stavu - ale jak všichni víme, nebyl až tak strašný, protože mohl mluvit moudře, tak jako mluvil vždy předtím. Tedy začíná to scénou, kdy Brumbál posílá Harryho pro Snapea a Harry se skrývá pod schodištem na Astonomickou věž. Od této scény až do konce nebo spíše do scény se vzdáváním pocty zesnulému řediteli Školy čar a kouzel v Bradavicích, kdy všichni v čele s Minervou McGonagallovou pozdvihli své hůlky a znamení zla se rozplynulo.
Nyní se navíc absolutně změnil můj postoj vůči našemu bradavickému netopýrovi a to jedině a jedině kladně. Už delší dobu jsem ho začínala mít v oblibě a teď je to má skutečně oblíbená postava. Nepřijde vám, že je to vlastně jedna z nejtajuplnějších (to bezesporu) a nejpropracovanějších postav (hlavně po předsmrtném vzpomínání v sedmém díle)? Já si myslím, že rozhodně ano a až bude Snape za dva roky na plátně kin umírat, tak to budu brečet celé potoky.
To se dostáváme k fázi ronění slz. Tak se musím přiznat, že mě to skutečně dojalo a já pár těch slaných kapek skutečně nechala skápnout z tváří. Také jsem se jednou lekla a to v té jeskyni, když Harryho ruku uchopila ta nemrtvá stvůra, přestože jsem to čekala, heh.
Pokud byste se mě momentálně zeptali, které filmové zpracování této knižní série se mi líbilo nejvíce, tak bych vám odpověděla ,jednoznačně toto'. Ovšem, jak říká titulka článku, právě prožívám takový ten posttraumatický šok, který se projevuje silnou euforií a nutkáním jít ihned studovat osudy postav vytvořených Rowlingovou, které podle své vlastní fantazie rozvinuli lidé, jako jsem já, nebo-li jít číst netovou fanfiction na téma Harry Potter. Budete se tedy muset spokojit s textem, který jste si doposud přečetli a pro dnešek mne již omluvit.
Na závěr bych snad ještě dodala, že pokud jste dopodud na Harry Potterovi a Princi dvojí krve nebyli, tak to co nejdřívě napravte. Rozhodně to nebudou peníze vyhozené oknem. Alespoň pro pravé fanoušky ne. Já bych na to byla ochotná jít klidně podruhé.
Zdraví vás snapeovská část Scissors ;)
Ps./ Obrázek jste snad všichni poznali, ne? :)

18.7.09 - I LOVE HARRY!!!!

18. července 2009 v 14:02 | Scissors
Drazí přátelé, opět mě máte tu! Před hodinkou nebo snad dvěma jsem se vrátila a hádejte, co jsem jako první udělala po svém příjezdu! Chvilka na přemýšlení... Ještě jednu chvilku přidám... Do třetice všeho dobrého. Pořád nevíte? No tak, lidi, myslete přece! Ale tak, nebudu vás trápit. Hned jak jsem přišla domů, tak jsem si šla rezervovat lístek na zítřejší představení Harryho Pottera a Prince dvojí krve! Kdo si tipoval správně? ;)
Ani nevíte, jaké trápení já jsem tam měla ve čtvrtek a v pátek! Jak těžce se mi žilo s vědomím, že spousta lidí možná právě teď kouká na film, který jsem já očekávala půl roku a někteří z těch lidí teprve až když vyšel český trailer, který ještě k tomu spatřili až v kině! No není to nespravedlivé? Ovšem překousla jsem to a s knížkami (které jsem obě přečetla), sportem a spoustou jídla jsem tato krutá fakta snášela jednodušeji.
No ale teď k samotnému týdnu v JČ. Poměrně se mi tam líbilo. Měli jsme hezké počasí až na čtvrteční ráno, kdy mě probudila bouřka a na dnešní odjezd, kdy jsme se k autu prodírali skrz husté dešťové závoje. Jinak jsme prožívali tzv. pořádnou Saharu nebo spíše podnebí tropických deštných pralesů, protože bylo šílené vlhko. To ovšem nejspíše bylo na celém území ČR, heh.
A k mým aktivitám. První den jsme si vyjeli na kola, skoro každý den jsme hráli dopoledne tenis a odpoledne jsme měli nějaký výlet. Jednou jsme plavali v aquaparku, další odpoledne jsme měli výlet na hrad Kašperk a nebo jsme se šli projít na zříceninu či jen tak prostě projít. Včera jsme chtěli na Zvíkov, ovšem na cestě autem nás stihnula šílená bouřka, kdy padaly kroupy velikosti skleněných kuliček (hra kuličky, znáte to, ne? :D). Nakonec jsme tam odjeli, ale prohlídku hradu jsme nestihli, takže jsme se jenom prošli po tom podhradí a mrkli na lodní přístav. A co jsme dělali večer? Jalikož táta vzal notebook, tak jsme se tam každý večer dívali na IT Crowd nebo-li na Ajťáky! Znáte Roye, Mosse a Jen? Vřele doporučuji, já už viděla všechny díly, díky tomu pobytu tam! :)
Nakonec bych se ještě vrátila k tomu HP 6. Totiž chtěla bych se k něčemu přiznat. Asi jsem vážně psychicky nemocná a to jen a jen kvůli tomuto filmu. Víte, že se mi o tom dnes v noci i zdálo? Je to normální? Můžu se vám se svým snem i svěřit. Byl tam Harry, Hermiona a asi i Ron a koho si stoprocentně pamatuju je Snape, heh. Vím že Hermiona s Harrym seděli vedle sebe a Snape stál ještě za Harrym. Hermiona se furt nakláněla přes Harryho a Snape na oba furt tak čuměl, jako by je hlídal, co zase provedou. Hrozně divný sen a nejlepší na tom je, že pak se to najednou změnilo v podzemí, kde řádil nějaký šíleně obří had, plazil se půlmetrem vody a honil nějaký děti - holky. Asi bazilišek, heh. :D
No tak já už vás ušetřím svých duševných výlevů, stejně teď musím do té venkovní spoušti, abych vyvenčila Báru. Tak se mějte!
Vaše potterovská Scissors, která doufá, že se vám po ní stýskalo tak, jako jí po vás! ;)

9.7.09 - návštěva knihovny

9. července 2009 v 20:29 | Scissors
Ano, ano, včera jsem byla v knihovně a půjčila jsem si rovnou čtyři určitě krásné knížky, přičemž dvě z nich mají stejnou autorku, jednu napsala ta spisovatelka, která vytvořila Janu Eyrovou! Ta čtvrtá a poslední je od syna slavného tvůrce příběhu Tři mušketýři! Všechna díla jsou romány a to romantického směru, ovšem mělo by to být obdobné Janě Eyrové, o které jsem se tu již nesčetkněkrát zmiňovala a věnovala jsem jí celé tři články svého deníčku. Na všechny se moc těším. Dnes jsem začala číst první z nich.
A teď trochu konkrétněji... ;)
Začněme třeba románem, který jsem začala číst dnes ráno. Jedná se o knihu nesoucí název Mrtvá a živá (Rebeka) od Daphne du Maurier. O této knize či autorce jste již mohli slyšet, protože jsou světově proslulí. Daphne du Maurier totiž psala pouze bestsellery. Zatím jsem v ději shledala několik shod s Janou Eyrovou a na internetu jsem četla názor, že tyhle dvě knihy jsousi skutečně podobné. Například opět se jedná o příběh dívky a opět se nám zamilovala do trochu staršího muže. Věkový rozdíl je téměř stejný. Tentokrát se však jedná o jednadvacetiletou dívku a dvaačtyřicetiletého muže, přičemž už je ovdovělý. Od toho se má celá dějová linka odvíjet. No, jsem zvědavá, co se z toho vyklube.
Druhou knihou je Dům na pobřeží od stejné autorky. O této knize vám toho příliš nepovím, vím pouze, co je na titulce. Tady se tedy spolehněte spíše na přiložené odkazy.
Třetím dílem bych mohla zmínit Shirleyod Charlotty Brontë, autorky Jany Eyrové. Je to na pohled velmi tlustá kniha a z těch vypůjčených je vlastně i nejtlustší + má malá písmenka. To mají však všechny tyhle knihy. Opět o ní téměř nic nevím.
A jako poslední odkryji Dámu s kaméliemi od Alexandera Dumase mladšího. Tak o téhle nevím vůbec nic, protože jsem ji popadla přímo v knihovně a to aniž bych se doma mrkla, o čem je. Opět vím jen to, co je na obálce. Mohu vám však sdělit, že má nejhezčí titulku ze všech knih. To ale bude datumem vytištěn - rok 2008. ;)
No, tak jsem se vám svěřila s mým letním čtenářským deníkem. Jsem zvědavá, která kniha se mi bude nejvíce líbit a snad vás budu průběžně informovat. Navíc nevím, jestli těch románů nebudu mít za chvíli po krk. Je to taková testovací várka, zda-li jsem nalezla oblíbený žánr. Čtenář se ze mě stal totiž poměrně nedávno a zatím jsem přečetla jen pramálo knih.
Přeji příjemné prázdniny a pokud máte rozečtenou nějakou knihu, můžete mi sem napsat komentář. Vám tedy ještě popřeji zábavnou a duchaplnou četbu. :)
Mějte se Scissors

6.7.09 - čtenářská fantazie

6. července 2009 v 18:10 | Scissors
Zdravím vás po těch pár dnech v tzv. live režimu. Teď totiž stoprocentně víte, že právě sedím za svým počítačem a před chvilkou jsem dopsala tento článek. To ale hledím na budoucnost, protože mé nynější chvíli ho teprve začínám psát. To vše ovšem víte a bylo zcela zbytečné to sem psát, heh.
Podle názvu článku už zřejmě tušíte, že opět budu vychvalovat Janu Eyrovou. Není tomu však tak, že by celý tento text měl být pouze o této knize. Chtěla bych váš pouze informovat, že jsem ji během předvčerejšího dne (sobota) dočetla a mohu ji zařadit do svých oblíbených knih, kterých není přespříliš. Proč? (Ptám se proč ji řadím do svých oblíbených knih a ne na to proč těch oblíbených děl nemám zrovna stovky.) Tak to vám popíši v příštím odstavci.
Od doby, kdy jsem sepsala poslední článek na toto téma, mě již dělí 175 stran, které jsou zárověň těmi posledními stranami knihy. Příběh se zde dostává do jakési třetí fáze. Děj se totiž začíná opět točit úplně jiným směrem a zavádí nás z té zamilované části do části rodinné. Opět vám sem nechci popisovat děj, ale abych to nějak vysvětlila: Je přeci velký skok od zamilované (ne)svatby k žebračení hlavní postavy, ne? Asi proto se mi ta kniha líbila. Nemůžu vám to blíže vysvětlit, protože bych vám musela říct děj a to nechci. Také se mi moc líbily charaktery postav. Byly tam totiž nejen ty kladné vlastnosti ale i ty záporné a všechny se alespoň jednou ukázaly.
Vždy když něco dočtu a vím, že to četla nějaká moje kamarádka, tak se jí zěptám, jakou postavu si nejvíce oblíbila. Kdyby se mě někdo zeptal, koho jsem si nejvíce oblíbila v Janě Eyrové, odpověď bych neznala, protože ty názory se postupně měnily a to tak, že jsem z nich teď úplně zmatená. Snad jen Jana byla pořád ve stejném světle, ale kdybych řekla, že jsem si nejvíce oblíbila ji, tak by to nebyla pravda. Můžu pouze říct, jaké postavy mi přišly skutečně zajímavé a to Jan Křtitel Rivers. Až na to jméno byl poměrně dobrý. Musím se přiznat, že v jedné části se mi však zošklivil, ale posledním odstavcem knihy si to trochu vylepšil. Pokud se ptáte proč, řeknu vám: Odpovědi viz. kniha! Rozhodně pochopíte, co se mi nelíbilo.
No to by bylo k Janě vše a teď zase k mé maličkosti a strávenému víkendu na zahradě. Jak vidíte, tak sjem ho přežila, ale nebýt Jany a Hamleta tak nevím, nevím, jak by to se mnou dopadlo. Momentálně si hodlám jít užít internetu, protože se mi po něm moc a moc stýskalo. Doufám, že se vám zamlouvaly přednastavené články a já už pro dnešek končím. Mějte se hezky.
Vaše Scissors

3.7.09 - čtenářská romance

3. července 2009 v 12:52 | Scissors
Jelikož jste mě, drazí čtenáři (nebo spíše drahé čtenářky ;) ), velmi překvapili svými ohlasy na můj včerejší článek, rozhodla jsem se napsat další, který se týká téže knihy. Za ten včerejší den jsem se totiž k příběhu Jany Eyrové vrátila a četla jsem jej až do večera, přičemž jsem šla spát až velmi pozdě v noci a to jen kvůli této knize. Teď se nalézám již na 270. straně z celkovým 445 stran a příběh náhle nabral zcela jiné obrátky. Také jsem zjistila, že vada ohledně francouzského jazyka, kterou jsem tu včera zmiňovala, má jednoduchý klíč na konci knihy. Jsem to ale všímavá osoba, že?
Protože jste vyjádřili o knihu poměrný zájem, chtěla bych jej ve vás ještě více vyburcovat a to do takvé míry, že se někdo z vás nerozhoupe k tomu, aby zašel do knihovny a hezky si tuto knížku půjčil. ;)
Jelikož vám nechci prozradit, co se momentálně odehrává naší milované Janě, budu mluvit celkově dost obecně a budu vám sdělovat jen své dojmy. Pro začátek bych chtěla zmínit, že můj názor na pana Rochestera se rázně změnil. Nechala jsem se v počátku knihy příliš unést jeho zápornými vlastnostmi, protože ty dobré se rozvijí až postupem kapitol. Pokud si to budete číst, myslím si, že na to však budete pohlížet stejně. Řekněme, že teď jsem si toho (ne)bručouna poměrně zamilovala.
Postavy vytvořené Charlotte Brontëovou jsou opředeny nekonečnými záhadami a některým nejsem schopna porozumět ani po jejich odkrytí. Proto bych chtěla varovat, že nad knihou se musíte hodně zamýšlet a často se i vracet k některým pasážím, abyste je plně pochopili. Ani pak se vám to však nemusí podařit. Ovšem mluvím sama za sebe jako za čtrnáctiletou dívku, tudíž to berte s jakousi rezervou.
Před chvílí jsem opět četla a mohu vás s klidem obeznámit s tím, že drahá Jana je pěkné kvítko s nabroušeným jazýčkem. Údajně ,šotek' či ,zlomyslný skřítek' nebo ,rozmarná slečinka'. Ta pojemnování ve mně vyvolávají jakési zalíbení, když si je teď tak znovu pročítám.
Ten starý způsob výběru slov je prostě kouzelný. Tak jak mě to na začátku rozčilovalo, tak jsem si to teď zamilovala. Přestože jsem občas nerozuměla slovům jako je například ,unylý' (= teskný, melancholický) nebo ,filantrop' (= dobroděj, lidumil), tak tomu dodávají takový krásný nádech.
Navíc jsem přišla ještě na jednu pěknou věc. Brontëová si vytvářela jednotlivé názvy různých domů, tzv. slovní hříčky. Příkladem může být třeba hříčka jména a sídla: paní O'Gallová (gall - česky žluč) a sídlo Bitternut (česky: hořký oříšek). Tudíž vidíme, že na téhle knize si dala autorka vskutku záležet a pořádně si na ní vyhrála! :)
No tak snad jsem vás opět trochu navnadila a další, jak bych vás mohla podpořit, je pouhá možnost, že jednou se titul této knihy objeví ve vaší povinné školní četbě, tj. čtenářském deníku. :)
Zdraví vás čtenářská duše Scissors

2.7.09 - čtenářská nostalgie

2. července 2009 v 18:01 | Scissors
Dnešním dnem jsem se plně začala věnovat četbě Jany Eyrové. Řekla bych, že o této knize jste již slyšeli, protože je to taková ta literární klasika. Napsala to Charlotte Brontë a vypovídá to o dívce, která je sirotkem a řekněme, že měla těžký život. Abych pravdu řekla, zpočátku mě kniha nebavila a po první kapitole jsem ji odložila. To bylo asi před měsícem, možná déle. Před týdnem jsem se rozhodla opět zkusit prokousat se pár kapitolami vpřed a přečetla jsem jich šest. Tak nějak jsem se tzv. začetla do děje a dnes jsem nad ní strávila polovinu dne.
Je to svým způsobem kouzelná knížka, která vás upoutá. Autorka díla vám skvěle popisuje anglickou krajinu a vy si poměrně snadno představíte, kde se to zhruba odehrává. Já jsem teprve na začátku knihy, tedy v první čtvrtině či pětině řekla bych a tak, jak mne kapitoly čtené po delší odmlce uchvátily, tak mě ty naposledy přečtené zmátly. Občas té knize prostě nerozumím. Nejspíš by mi muselo být tak o pět let více, abych si to mohla vychutnávat plnými doušky, přesto tu knihu nehodlám odložit a vyčkávat, až dovrším správného věku k téhle četbě.
Tím se dostáváme ke stiným částem knihy. Poměrně dost frází je nyní psáno ve francouzštině a bez českého překladu. To mě mírně řečeno rozčiluje, ale dá se to přežít. Nicméně horší to je v částech, kdy malá Adélka něco francouzsky zabrebentí a pan Rochester jí na to v češtině mixované s francouzskými slovy odpovídá. To je docela...protivné. Nejlepší však byla poslední kapitola, kterou jsem teď četla. Hlavní hrdinka Jana, která tu knihu vypráví a občas dokonce promlouvá k samotnému čtenáři, což je velmi hezké (bez ironie), vedla docela vážnou rozmluvu s panem Rochesterem v tzv. jednoduchém stylu. Celé debatě jsem příliš nerozuměla, ale uklidnil mě fakt, že samotná Jana také ne. Od mámy, která tuhle knihu miluje, vím, že se Jana do pana Rochestra zamiluje a jelikož si ho zatím podle slov, které jsem o něm přečetla, představuji jako starého (Jana ho odhaduje na 45 let - poznámka: jí je v této části knihy 18 let) arogantního chlapa, který trpí neskutečnou náladovostí a sám o sobě prohlašuje (před Janou), že se odnaučil používat formální fráze typu ,prosím vás, posaďte se' a místo nich využije rozkaz ,sedněte si přece!', mi Jana přijde...zvláštní. Doufám, že se v průběhu děje tenhle chlap změní, jinak začnu o Janě smýšlet jako o dívce s chorou myslí. Vždyť pan Rochester není ani hezký!
Pro dnešek jsem toho raději nechala, protože bych z toho stejně nic neměla. Docela bych ráda viděla ten film, protože pana Edvarda Rochestra hraje prý Dalton- podle mámy velmi sympatický muž. Jestli tomu tak je, tak to je v rozporu s knihou...
Nechci vás tímto článkem od knihy odradit a pokud jsem tak učinila, moc mě to mrzí a to zcela upřímně. Proto to teď ve zkratce napravím.
Celá kniha je vyprávěná právě Janou Eyrovou, která by vám (alespoň u mě tomu tak je) mohla být sympatická. Všechno to je napsané tak elegantně a přestože vás ta francouzština (pokud ji bravurně neovládáte) rozčiluje, dodává ladnost a lenochům zkracuje četbu. Pokud vám je více jak 14 let a jste dívka, určitě si to někdy přečtěte. :)
Tento článek sepsala Scissors pod nadvládou jejího nedávno objeveného čtenářského já ;)

Ps./ Obrázek se mi moc líbil. Mám takovou nostalgickou a celkově smutnou náladu. Stýská se mi... A snad to ve mně vyvoala právě tato kniha.

1.7.09 - nějaké ty informace

1. července 2009 v 17:42 | Scissors
Jsem si plně vědoma toho, že jsem včera nic nepřidala a vím, že to nikoho netrápí víc, než právě mě. Nicméně včera jsem měla den D (nebo spíše V jako vysvědčení) a celý den byl jakýsi divný. Nebylo by to tím, že bych propadla či měla nějaké horší výsledky. Ba naopak, se svým výkonem jsem byla plně spokojená a dokonce jsem dostala jednu jedničku, kterou jsem nečekala. Hlavně jsem byla šťastná, že jsem nedostala tu jednu trojku. Díky tomu jsem si udržela vyznamenání. Ovšem to bylo ráno... Šťastné, radostné, optimistické...
Dopoledne ze mě radost opadla a odpoledne jakbysmet. Můžu říct, že jsem byla i z jistého důvodu smutná. Ne, to je špatný výraz... Řekněme, že jsem prostě nebyla ve své kůži. Příčinu zmiňovat nehodlám, protože si něco chci nechat pro sebe, heh.
K večeru to bylo nejhorší. Podivnou náladu vystřídala šílená nuda. Ano, dámy a pánové, začala jsem se šíleně nudit a svého nepřítele (nudu) jsem nemohla nijak přemoci. Snad ke konci, kdy jsem se loučila s kamarádkou, jsem ji přemohla. To bylo ovšem tak nějak k ničemu, protože pak jsem šla hned do hajan.
Prostě včerejší den byl podivný... Tak jak překvapivě začal, zcela s jinými překvapeními skončil. A dnešní den? Nic zvláštního se neudálo, snad jen si zde mohu postěžovat na to šílené počasí!
Nakonec bych ještě chtěla popřát příjemné prázdniny plné zábavy. Neučte se, nehubněte a vychutnávejte si život plnými doušky! Zase se ovšem neopijte... ;)
Mějte se hezky Vaše Scissors

Ps./ Na obrázku je nejlepší scéna z HP 3, kterého nám budou dávat tento pátek. :)

27.6.09 - Harry Potter sezóna

27. června 2009 v 20:20 | Scissors
Tak jsem se dnes dívala na Harry Pottera a Tajemnou komnatu, kterou dávali na Primě. Ten díl - stejně jako ostatní díly - jsem viděla již nesčetněkrát a když skončil, napadlo mne: Kdyby se mě někdo teď zeptal, jaké HP filmové zpracování se mi líbilo nejvíce, odpověděla bych druhé, ovšem kdybych před chvílí koukala na díl čtvrtý, odvětila bych čtvrté.
Já vlastně ani nevím, které zpracování se mi doposud líbilo nejvíce, ale mám takové tušení, že u mě bude bodovat to šesté, které uvidíme za (+/-) dva týdny v našich kinech. Snad díky tomu nám už od minulé soboty dávají na Primě celou již natočenou sérii, takže pokud jste nějaký díl neviděli, máte výtečnou možnost to napravit. Minulou sobotu dávali Kámen mudrců, dnes Tajemnou komnatu, příští pátek (3.7.09) Vězně z Azkabanu a další pátek (10.7.09) Ohnivý pohár (který má perfektní titulky). Nevím, zda-li budou dávat Fénixův řád, protože by se to krylo s kinem, ale je to docela dost možné. No uvidíme.
Je vidět, jak televize spolupracuje s kinem, heh. Nevím, co k tomu ještě dodat, snad jen příjemnou zábavu s PANEM Potterem.
Vaše Scissors, která přechází na stranu zla

Ps./ Toho závěru si nevšímejte, pouze už mi tolik nevadí Malfoy junior a Snape. Nic víc. x)

26.6.09 - jak plynul čas...

26. června 2009 v 22:18 | Scissors
Čas plyne a my spolu s ním dospíváme. Jsme součástí systému závisícího na něm. Na čem ale závisí čas? Víme, že je to mocná veličina, kterou nemůžeme nijak zpomalit či zastavit. Je to jakési ztvárnění svobody, jež nikdy nikdo nespoutá. Existuje spoustu slavných výroků a přísloví na jeho účet.
Už tedy víme, že jej nemůžeme zastavit, avšak to neznamená, že jej nejsme schopni ovlivnit. Jen málo z nás dokáže trávit čas tak, jak by se trávit měl. Jak se říká, život je krátký a je pravda, že krátký bude vždy. Právě proto bychom měli užívat každé minuty, ale jak, když existuje tolik povinností, které nám to svým způsobem nedovolují? Snad si máme zvolit svůj styl života a snad to jde i zkombinovat. Na to ovšem musíte mít talent...
Zajímavé však je, pozorovat dění kolem nás v časové linii. Podívejte se do své minulosti před rokem a porovnejte to se dneškem. Vždy bude něco jinak a záleží jen na daných situacích a našich rozhodnutích, jak jsme se změnily. Jak nás nevšední ale i všední záležitosti postupně změnily.
Lidé se mění tak, jak plyne čas. Někteří k lepšímu, jiní k horšímu a někdy ani nemůžeme říct, zda-li k tomu či k tomu. Někteří právě prochází světlým obdobím života, jiní tím tmavším. Jednou jsi dole, jednou nahoře.
V těch chmurných chvílích nikdy nesmíme zapomenout, že byly i ty hezké a to, že byly, znamená, že stále být můžou. Vždy se snažme hledat to optimistické, leč to bude jakkoliv nepravděpodobné, protože k čemu nám bude utápět se ve smutku a upadnout do depresí? To raději vyzkoušejme být trošku naivní a až nám bude zase lépe, můžeme od naivity upustit. Někdy je dobré věřit v zázraky...
Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. - R. FULGHUM -
Jak se měníme my, mění se i lidé kolem nás a všechny ty změny ovlivňují naše vztahy. Ať už to bude mít jakoukoliv míru, v nitru je alespoň naše drobounká část stále stejná. Stačí ji občas poodkrýt a budeme zase alespoň na okamžik jako dřív. Čas ovšem nejde vrátit zpět a s ním ani změny, kterými procházíme a pokud jsme natolik odhodlaní se vrátit ke starým zvykům, je to velmi obtížné.
Čas je onen brus, který ty surové milostné záležitosti dvou lidí teprve vybrousí do náležité podoby, buď lásky nebo nenávisti. - JOSEPH ADDISON -
Z toho všeho plyne to, co jsem uvedla na začátku. Čas je mocná veličina, která ovlivňuje vše živé a neživé. Stejně tak však ovlivňujeme my jej...
Vaše Scissors

20.6.09 - Orlík

20. června 2009 v 19:25 | Scissors
Ráno vstanu, nasnídám se, hodinu se s rodiči dohaduji, kde strávíme den a nakonec vyrážíme na zámek Orlík. Pro tuto monžost jsme se rozhodli již včera, ale nakonec - ani nevím proč - jsme ještě zvažovali jiné varianty.
Na zámku jsme viděly hned dva zástupy svatebčanů. První při příjezdu a druhý když jsme odcházeli. Zámek celkově byl moc hezký, akorát mě rozčilovaly malé děti, které tam řvaly a pobíhaly tak, že jste neslyšeli průvodkyni. Nevím, proč tam ty prcky jejich rodiče berou, když z toho stejně nic nebudou mít.
Docela se mi líbilo latinské moto Schwanzenbergů. Znělo to nějak takhle: Nin Nili Rectum. V překladu: Nic než pravda. Nevím, jestli je to správně latinsky, protože latinu se neučím (až příští rok začnu) a už je to nějaká ta hodina, co jsem si to tam četla.
Celý výlet byl zakončen návštevou hospody, kde jsem si dala svíčkovou - mňam - a když jsme jeli domů, tak jsme si udělali menší kolečko tak, abychom přejeli přes tamnější mosty, přičemž na tom druhém jsme viděli bungee jumping. Skok ale ne.
No, nevím, co bych měla psát, takže se s vámi rozloučím.
Mějte se Scissors

15.6.09 - divadlo Na Prádle

15. června 2009 v 20:50 | Scissors
Ano, drazí čtenáři! Nemýlíte se a ani zrak vás nešálí! Vaše drahá Scissors ještě žije a to znamená, že přežila hraní divadla Romeo and Juliet! Můžete mi blahopřát a já sama sobě také, protože to nejhorší už mám hezky za sebou. Svou roli jsem si odehrála ve zdraví (jak fyzickém, tak duševním). Naše oficiální premiéra tedy proběhla poměrně hladce, ovšem ještě jednou si to zahrajeme ve školní aule někdy v brzké době, ale to nejhorší máme již za sebou! Hurá!
Co mě ovšem čeká zítra, není až přespříliš příjemné. Již včera zmiňovaná čtvrtletní práce z matematiky, která obsahuje celkem čtyři témata (možná pět, nevím). Do teď jsem si počítala příklady a ještě se musím naučit nějaké definice, ale jinak na to kašlu. Z toho divadla jsem utahaná a na nějaký příklady vážně nemám náladu. Navíc by mi to do hlavy už stejně příliš nelezlo.
Chtěla jsem vás jenom informovat, že autorka blogu stále žije, i přestože se jí (kvůli matice) nedaří příliš skvěle.
Mejtě se Scissors



14.6.09 - jedny prázdniny, prosím...

14. června 2009 v 18:25 | Scissors
Už mě ta škola unavuje. Dnešní den jsem promrhala učením se matematiky a zeměpisu, přičemž pouze ze zeměpisu píšeme zítra. Z matiky totiž píšeme čtvrtletní práci až v úterý, ovšem jelikož mám zítra divadlo, na které jdu přímo ze školy, tak jsem se to musela šrotit už dnes. To se dostáváme k náplni zítřejšího dne. Nejenom že je opět škola, ale také hraju Romeo and Juliet a to v tom divadle, pokud jsem se zde o tom zmiňovala. Takže z toho vyplívá, že zítra budu mít šílené nervy a nikdo mi od toho nepomůže. Ani čokoláda.
Matematiku nezvládám, ale na tu dvojku to dát musím! Nejhorší na celém týdnu ovšem bude čtvrtek. Totiž dozvěděla jsem se, že mám z dějepisu mezi dvojkou a trojkou. Nic příjemného. Píšu tedy profesorčinu hříčku (= mini test; ona tomu říká hra), na kterou jsem se ještě neučila, protože jsem se šrotila matiku a zemák! Ať už jsou prázdniny, prosím!
Budu si muset jít přezkoušet kostým, připravit školu, něco si popřípadě zopakovat a pak už jenom relaxace v podobě psaní nebo spíše čtení. Na to se těším nejvíce.
Vaše Scissors

13.6.09 - Jménem krále

13. června 2009 v 19:34 | Scissors
Dnes odpoledne jsem byla v kině na filmu Jménem krále, ve kterém hrál hlavní roli Karel Roden, podle mě náš (český) nejúspěšnější herec a to právem. Film byl zasazen do období třináctého století za vlády Přemysla Otakara II. a byla to taková středověká detektivka. Hlavní postavou byl Oldřich z Chlumu (Karel Roden), zástupce krále, který ho vyslal na zásnuby znesvářených rodů. Celé zásnuby se však zkomplikují a on se stane jakýmsi detektivem, přičemž se nakonec žádné zásnuby nekonají, protože budoucí ženich je po smrti. Oldřich se na závěr filmu zamiloval do Ludmily (snoubenky), ovšem ucházet se o ni nemohl, protože její rod a rod snoubence se shodly, že tomu tak prostě nebude. Nechtěli, aby se jim tam nakvartýroval tak počestný šlechtic a ještě k tomu zástupce krále. Celé to však začalo přepadnutím kupeckého vozu a všechno se od toho odvíjelo, ale to vám sem psát nebudu, protože by to byl nekonečný článek.
Film se mi líbil a to i přesto, že má na CSFD tak mizerné hodnocení (44%). Nejlepší byla scéna s citróny. V tehdejší době to bylo velmi vzácné ovoce a do Čech se dováželo zřídkakdy a tak jej Oldřich se svou skupinou neznal a po většinu filmu mu říkal "žluté jablko". Když se pak dozvěděl jeho název (tedy citrón) a použil tento výraz před ostatními z jeho řad, nechápali, o čem to mluví a on to vysvětlil jednoduchým slovním spojením: "Ten žlutý kyselý hnus." Milovníci citrónů se nemusí šklebit nad tím pojmem. Zkuste si do citrónu jen tak kousnout a budete říkat totéž.
Takže já dnes měla příjemné odpoledne v kině a Roden si u mě udělal další plus. Nyní mám celkem zajímavý seznam oblíbených herců. ;)
Vaše Scissors

11.6.09 - "v afektu"

11. června 2009 v 16:56 | Scissors
Znáte ten pocit, kdy si připádate natolik hloupí, až se cítite za svouhloupost provinilí? Pokud ne, máte obrovské štěstí, protože to rozhodně není nic příjemného. Možná vám to nedává smysl, ale mám důkaz pro své tvrzení a tím jsem já sama. Může se to týkat absolutně všeho od školy až po rodinu či přátele. Občas prostě něco uděláte - dalo by se říct - v afektu a pak si za to nesete své následky, které nebývají zrovna dvakrát příjemné.
Dost zjednodušeně řečeno: Když vás někdo naštve, asi na něj nebudete v daný moment nejmilejší.
Tenhle článek je zatím krátký a krátký i zůstane, protože nevím, co bych měla dál psát, když ten jeden první odstaveček vše vysvětluje. Alespoň podle mě.
Mějte se Scissors

Ps./ Ten obrázek jsem přidala čistě z estetického důvodu, snad jen by se mi více líbilo, kdyby tam bylo napsáno: "Přátelství je nejlepším darem, který může člověk věnovat." V té původní verzi to totiž vyznívá zvláštně, nemyslíte?

http://image041.mylivepage.com/chunk41/1594888/1193/p%C5%99%C3%A1telstv%C3%AD.jpg

8.6.09 - The Sims 3

8. června 2009 v 17:55 | Scissors
Mám skvělou zprávu pro sebe a špatnou pro vás (jsem to ale sobecká, že?). Určitě si pamatujete, jak jsem se ze zmiňovala o konečném uveení do prodeje hry The Sims 3. Já ji už mám, muhehe! Právě ona je důvod mé včerejší neaktivity zde. Moc mě to mrzí, ale ze samé radosti jsem čas na počítači trávila právě u této hry a na blog už nějak nevyšel čas, heh. Prosím, odpusťte mi to.
Musím ale říct, že jsem se v té hře trochu zklamala, protože jsem čekala víc. Nevím, co přesně jsem očekávala, ale prostě něco... Ale tvoření simíků je skvělé a novinkou je, že símík ženského pohlaví má nové označení. Siminka. Trochu úchylné (alespoň mně to tak přijde) ale už si začínám zvykat.
Jinak dnešní den byl celkem pohodový, opět jsme ve škole psali úvahu a tentokrát to bude na známky. Mohli jsme si vybrat ze čtyř témat a to Gymnázium nebo ZŠ, Oblíbené filmy a knihy, Život na venkově nebo ve městě a to poslední si momentálně nějak nevybavuji. Já jsem si zvolila Město nebo venkov. Zítra to ještě budeme hodinu dopisovat, ale mně stačí to jenom přepsat na čisto. Snad to nebude až tak hrozné.
No nic, já pádím hrát opět simíky, heh.
Vzkaz pro povolané: Na ICQ dnes už asi nebudu, ale možná ano. Jestli se tam ale neukážu po sedmé nejdéle po osmé, tak mě nečekejte. ;)

Vaše Scissors

5.6.09 - relax ano, spánek nikoliv...

5. června 2009 v 20:26 | Scissors
Na začátek článku bych chtěla říct, že po dnešku jsem velmi unavená a nejraději bych hned teď zalehla a klidně prospala i celý zítřejší den. Protože jsem sem však včera nepřidala žádný příspěvek, tak to hodlám hned teď napravit.
Včera jsem totiž byla na koncertu Honzy Nedvěda s mámou a na to, jak jsem tam strašně nechtěla jít, jsem si to užila. Bylo to moc hezké a zcela mě uchvátilo, jak se dají perfektně zkombinovat elektrická a klasická kytara. Co si tak teď vybavím, tak je píseň Podvod, kterou doporučuji. Koncert byl od půl osmé a končil ve čtvrt na deset či tak nějak. Doma jsem tedy byla něco před desátou a pak hurá do hajan.
A co bych řekla k tomu dnešnímu umornému dni? No tak ve škole jsem byla velmi mile překvapená, když jsem zjistila, že přepadový test z dějepisu, který jsme psali včera a já z něj očekávala pětku, jsem napsala na dvojku. To mi udělalo radost a tzv. vyrazilo dech. Po škole jsem byla domluvená se spolužačkami a vyrazily jsme do kina na film Noc v muzeu 2 s Benem Stillerem (a tím pádem i Ovenem Wilsonem). Film bych hodnotila jako ucházející, dalo se při něm zasmát, ale celkově mě nijak nezaujal. Občas mi přišlo, že i ty vtipy byly přehnané, ale jako oddechový film, při kterém nemusíte na nic myslet a chcete se pouze zasmát, doporučuji. Neříkám, že by se mi to nelíbilo, ale řekněme, že to řadím mezi horší, maximálně průměrné filmy. Nutno dodat že Noc v muzeu 1 byla podstatně lepší...
Domů jsem se tedy vrátila až nějak kolem sedmé a to, když se podíváte na hodinky, není až tak dlouhá doba. Po celém tom dni, kdy jsem chodila s těžkou aktovkou na zádech, jsem tedy velmi unavená a není se čemu divit. Odpoledne jsem si však užila.
Poslední informace, kterou sem dnes napíši, je, že už si můžete koupit hru The Sims 3. Dneska jsem na ni dokonce koukala v obchodě. Já se jí však dočkám až tak nejdříve za měsíc, ale doufám, že o prázdninách ji budu mít. Budu optimista.
Teď se již rozloučím a asi si půjdu číst, psát nebo koukat na televizi, prostě takové pohodové aktivity. Každopádně nepůjdu spát a to ani proto, že se mi spát chce. Ptáte se proč a říkáte si, jak je to nelogické? Má jednoduchá a povrchní odpověď zní: Musím přeci využít toho, že nemusím jít spát v deset, ne?

Přeji příjemný zbytek večera Scissors

 
 

Reklama