1.6.2011 - rodinné chvíle

1. června 2011 v 15:28 | Scissors |  S = DENÍK
Asi před měsícem mi bylo oznámeno, že jsem spolu s rodiči pozvána k příbuzným, které takřka neznám. Hlavu jejich rodiny bych bývala viděla tolikrát, že bych to byla schopná spočítat na prstech jedné ruky a ty ostatní mé oko spatřilo naposledy, když jsem ještě byla škvrně. Pokud vůbec. V poslední době se toho ovšem hodně semlelo, a tak se naše cesty začaly křižovat. Já nejsem středem toho, co se děje, ale to neznamená, že se mě nic z toho netýká. Včerejší uskutečnění oné návštěvy je toho důkazem. A jak probíhala?
Když jsem nastupovala do auta, vůbec se mi tam nechtělo. Kdo by se mi divil? Nesnáším, když jsem představována cizím lidem. Ach. To zní krutě, když připomenu fakt, že ti lidé jsou rodina, ale prostě je to tak. Má neochota vyvrcholila ve chvíli, kdy jsem z toho auta měla vystoupit. Byli jsme na místě a já měla sto chutí akorát tak zdrhnout. Nejenomže na mě tam uvnitř čekal nevlastní stýček, který je jen o pět let starší než já, ale k tomu všemu jsem si dovedla představit průběh té návštěvy. Nebo spíše témata k diskuzi z maminčiny strany... Té konfrontaci jsem se ovšem vyhnout nemohla, a tak jsem si to odevzdaně kráčila přímo do jámy lvové.
První část návštěvy prohíhala přesně tak, jak jsem předpokládala. Jako vždycky jsem jen tiše seděla a poslouchala hovor kolem sebe. Pak však došlo k podpásovce. Najednou jsem byla vyhnána do pokoje strýčka, aby mi zahrál na bicí. Jestli se mi nechtělo do toho baráku, tak už vůbec se mi nechtělo tam nahoru, kde jsem měla jistě něco říkat, abych nepůsobila jako trotl... Dobře. Vydrápala jsem se nahoru a zjistila jsem, že pan strýček je talentovaný a - kupodivu - milý hudebník. Vůbec nedával najevo, jak ho otravuje, že mu nastrčili do pokoje šestnáctiletou puberťačku, která... No. Co si asi může myslet skoro jednadvacetiletý kluk o takové holce, že. Nejsem naivní...
A závěr? Z návštěvy jsem odešla s jedinou myšlenkou. Je škoda, že od sebe máme tak daleko, a ještě větší škoda, že se to nejspíš nikdy nezmění. (A také se mi honilo hlavou, jak moc byl ze své neteře "nadšený" pan strýček...)
Scissors

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eunice | E-mail | Web | 1. června 2011 v 16:29 | Reagovat

Moje rodina je opravdu... obrovská, neslavná a nečestná - jedním slovem zkažená, řekla bych. Přesto se všichni pyšní, jakmile někdo vysloví jejich jméno. Nafouklá hruď a brada míříc směrem k nebi u nich není nikdy žádná výjimka. Jakmile se kolem nich pohybuje někdo dlouhou dobu zjistí, že se jim posmívat prostě nemůže. Nebo se u stane něco zlého, například to, že mu "Někdo" pošle do zahrady pštrosa. Ne, to se stalo zatím jenom jednou xD
Mám 9 bratranců, 1 sestřenici, nepočítáno tetiček a spoustu strýčků. A to se dívám jenom na svoji větev. Ty vyšší, dědečkové a babičky už dávno odpočívají pod drnem...
Rodinné srazy jsou u nás velice vážnou záležitostí. Všichni se musí tvářit vážně a poslouchat hlavy rodin (nemůžu si připustit fakt, že jsme všichni příbuzní) - aneb muže. Ženy promluví jen zřídka a musí se chovat elegantně - je zvláštní, že v tak "vybrané" společnosti mojí rodiny, si nemusíme ke stolu brát plesové šaty xD A ano, většina lidí z mé rodiny, mě dostává o prázdninách na krk, abychom se sblížili. Tyto rodinné srazy přímo nesnáším =D
Jedním slovem: Nezávidím ;)
21-letý? Buď ráda, mým je většinou přes 40 :D

2 Scissors | Web | 1. června 2011 v 17:32 | Reagovat

[1]: No wow. Máš zajímavou rodinu. Plesové šaty na večeři a "muži mají přednost". To je - s prominutím - jako z minulého století. No. Možná předminulého. :-D Já jsem z poměrně malé rodiny. Mám jen jednoho bratránka, kterému jsou asi čtyři, sestřenici žádnou. U nás se žádné rodinné srazy nekonají. Obvykle jen na narozeniny. A ohledně strýčků a tetiček... Já mám dva strýce. Těm je něco málo přes třicet. Pak nově tento "strýček" a ještě tetička. Té je myslím 27. :-D

3 Eunice | E-mail | Web | 1. června 2011 v 17:56 | Reagovat

[2]: Ano, já vím :-D
No, nemusíme mít šaty. Naštěstí :-D Doufám, že to nikdo z rodiny nezavede, to už bych vážně uvažovala o vraždách :-D
Ale ženy taky mluví.... občas ;-)

4 Mercy | Web | 6. června 2011 v 20:19 | Reagovat

Nezávidím x)
Naše rodinné srazy spočívají v tom, že přijede babička s pratetičkou, sedneme si ke stolu, popíjíme bacardi a jíme čokoládu s třešní a rumem. Co více si přát? ;-)

5 Pocumlat | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 3:17 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama