Velká tvrzení - kapitola 22.

28. dubna 2011 v 18:05 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Rozrušená Asteria, všudypřítomný Sirius a unavený Remus. Z této kombinace vychází hlavní zápletka dalších kapitol. Přeji příjemné čtení a děkuji všem svým čtenářům za jejich trpělivost. :)


Arogance rodů Blacků
Kapitola 22.

Když vstupovala do Doupěte, stále s ní cloumal strach. Plně si uvědomovala, že ji mohla Belatrix bez mrknutí oka zabít. Tohle ale nebylo to jediné, co Asterii trápilo a kvůli čemu se nyní celá klepala. Měla se stát tím, kým pohrdala. Měla být druhým zrádcem. A proč? Protože před pár měsíci byla tak hloupá a toužila po respektu a slávě. Jak si najednou připadala ohavná, když si na to znovu vzpomněla. Nakonec se jí stane osudným to, že se chtěla přidat ke Smrtijedům a ne to, že jednoho z nich zabila. Poněkud zvrácené.
V Doupěti nikdo nebyl. Alespoň v přízemním patře ne. Posadila se proto na pohovku a nikým nerušená se ponořila do toku svých myšlenek. Asteria přemítala o tom, co ji nakonec přimělo změnit názor a připojit se ke straně, proti níž původně měla bojovat. Ačkoliv to bylo děsivé, věděla, že smrt Traverse, kterou zavinila, za to nemohla. Sice si nepamatovala, jak na ni reagovala, ale podle toho, že se členkou řádu hned poté nestala, ji z možných důvodů vyloučila. Možná to byl jen aspekt, který k tomu pomohl, ale samotný fakt, že se Navyová stala vrahem, za to doopravdy nemohl. Ona zabila člověka a prakticky nic to s ní neudělalo. Kvůli té myšlence se ještě víc rozklepala a v očích ucítila vlhkost. Neměla daleko k tomu, aby se rozbrečela jako malá holka.
Pak ji napadlo, že když tu byla poprvé po své ztrátě paměti, litovala toho, co udělala. Jenže proč tehdy ano a předtím ne? Nebo si snad i předtím vyčítala, že zabila? Jestli ovšem ano, proč to nikomu neprozradila? Málem se hystericky rozesmála, když si uvědomila, jakou nedůvěru k ní tehdy členové řádu museli chovat. Určitě byla ještě větší, než když se stala jednou z nich.
Znovu se vrátila k úvahám o tom, co bylo příčinou jejího vstupu do Fénixova řádu. Zcela živě si vybavila Brumbála a jeho proslov o lásce. Vyčetl jí, že v ní nevěří. Prohlásil o svém řádu, že oni ano. Přiměl ji, aby si myslela, že nevěřit v lásku je nanejvýš nevděčné. Vždyť on ji jen sprostě zmanipuloval!
"Ne," pronesla Asteria tiše, "ty ses nechala zmanipulovat. Bylo to tvé dobrovolné rozhodnutí."
Jakmile si tuto možnost připustila, začala uvažovat nad tím proč. A pak jí došlo, že možná ze stejného důvodu, kvůli kterému se dnes vydala do hlavního štábu Fénixe. Celou tu dobu jen chtěla nějaké zázemí. Možná že i proto si dřív přála být Smrtijedkou. Jen to byla druhá strana barikády, jež jí zlákala svým vlivem a mocí. Tu mít ovšem nemohla, a tak se snažila ukotvit pod ochrannými křídly Fénixe.
Najednou zaslechla kroky, jak někdo scházel ze schodů. Zadívala se směrem k nim a skutečně. Jen o chvíli později zahlédla nohy, tělo a nakonec i hlavu Siriuse Blacka, který chtěl Doupě nejspíš opustit. Jakmile si však všiml rozklepané Navyové, zarazil se a od svého původního úmyslu upustil. "U Merlinovy zadnice. Co se stalo?"
Nereagovala. Namísto toho bedlivě studovala jeho tvář. Až teď si uvědomovala podobnost mezi ním a jeho sestřenicí. Barva vlasů, výrazné a přitom půvabné rysy tváře, nos nahoru a ta tvrdošíjnost, s jakou jí její pohled oplácel.
Black se zadíval na zem přes sebe, aby bez újmy na zdraví sešel poslední dva schody a následovně přešel k Navyové. Zastavil se na tři kroky od ní. "Tváříš se, jako bys mě viděla prvně v životě."
Trochu se oklepala a zavrtěla hlavou, načež sklopila pohled na ruce ve svém klíně. "S Blacky v poslední době přicházím do kontaktu až moc často."
"Cože?" otázal se zmateně Sirius.
Znovu se na něj zadívala, ale jeho otázku naprosto ignorovala. "Je tu Remus?"
Neunikla mu naléhavost, s jakou vyslovila jméno jeho nejlepšího přítele. Tázavě nad tím zdvihl obočí. "Má společnost ti nestačí?"
"Ne," odbyla ho stručně. Neměla náladu se vybavovat právě s ním. Teď si přála mluvit s někým, kdo by ji pomohl, a ne s tím, kdo by se jí leda tak vysmál.
"Na Obrtlé ses chovala jinak," ušklíbl se Black, ale hned na to zvážněl. "Co se stalo?"
"Nic," pronesla Asteria odmítavě.
"To ti tak budu věřit." Sirius byl v kousavém tónu vážně přeborník.
"Tobě to tak budu vykládat." Ale i Asteria v tom měla jistou praxi.
Nenechal se vyvést z míry. "Možná bys měla. Náměsíčník má svých problémů dost."
Pár vteřin trvalo, než jí konečně došlo, jak to myslel. "On je dneska úplněk?"
"Za dva dny."
Navyová se začala automaticky zvedat. Přišla si podivně slabá. Jako by na ni Belatrix bez jejího vědomí seslala nějakou kletbu, jejíž účinky stále přetrvávaly. "V tom případě zase půjdu."
Užuž vykráčela směrem ke dveřím, když tu se jí postavil do cesty a s pro něj zcela atypicky vážným výrazem pronesl: "Kam bys chodila?"
Chvíli si ho měřila pohledem. Nutkání brečet se jí rázem navrátilo a jen stěží mu odpověděla. "Domů."
"Domů?" zopakoval zaraženě. "Tím domovem myslíš byt z poloviny zdevastovaný výbuchem?"
Chtěla ho obejít, ale při každém jejím pokusu o to jí zastoupil cestu. Nakonec mu navztekaná jeho chováním vmetla do tváře: "O co se tady sakra snažíš?!"
"Zabránit ti v další hlouposti," odvětil s klidem a založil si ruce na hrudi. "K té by totiž nepochybně došlo, kdybys teď odešla."
Nasupeně si založila levou ruku v bok a pravým ukazováček mu máchala přímo před očima. "Já nedělám hlouposti!"
S naprostým klidem jí Sirius oddálil její ruku do bezpečné vzdálenosti, načež se provokativně klidným hlasem zeptal: "Opravdu?"
Nemohl říct nic horšího. Nemohl se tvářit hůř. Nemohl to doplnit horšími gesty. Tohle všechno pokořilo poslední kapku Asteriiného sebeovládání. Nasupeně se k němu otočila zády a pár kroky zvětšila vzdálenost mezi nimi. Když mluvila, přecházela sem a tam a divoce gestikulovala. Prudkost se však z posledních vět pozvolna vytrácela.
"Mám vás všech plné zuby! Už mi leze na nervy ta arogance s celým tím přístupem k ostatním. Stoupnete si přede mě, seznámíte mě s holými fakty a Navyová, smiř se s tím! Tohle všechno jenom proto, že váš rodokmen sahá někam do počátku lidstva a vlastníte erb s kýčovitým heslem, které je ke všemu latinsky, aby se zdůraznilo, jací jste snobi! Mám toho dost..."
S posledním slovem se jí zlomil hlas. Už nedokázala dál mluvit, aniž by se nerozplakala, a tak s přerývaným nádechem zmlkla, načež si skousla ret, aby se ubránila vzlykům. Prsty si zajela do vlasů, aby se uklidnila. Všimla si, jak se jí nezvladatelně třese ruka. Ani si nepamatovala, kdy naposledy chytila takový hysterický záchvat. Byl však oprávněný. Už delší dobu se na ni valila spousta věcí ze všech stran a Blackovy hrátky se staly vrcholem.
Hleděl na ni značně nechápavě, ale stačila jen chvilka, aby se jeho nechápavost proměnila v podezíravost. "Proč mi vyčítáš právě tohle a proč právě teď?"
Dřív, než stačila cokoliv říct, se na schodech za Blackem objevila postava Lupina. V horším rozpoložení, než v jakém byl teď, ho ještě nikdy neviděla, a tak na moment zapomněla na Blacka a jeho nebezpečné otázky. Jemu to totiž říkat nechtěla! Jemu ne!
"Co se to tu děje?" zeptal se nově příchozí. Z velké části se opíral o chatrné zábradlí schodiště. Zjevně na tom ale bylo pořád lépe, než jak vypadalo. O Remusovi se totéž říct nedalo. Asteria ani na moment nezapochybovala o tom, že je na tom skutečně mizerně.
Sirius sebou netrhl ani nic podobného. Stále jen probodával Navyovou šedomodrým pohledem plným nedůvěry.
"Proč tu mluvíš o rodu Blacků?" štěknul na ni netrpělivě, když nic neříkala.
Znovu se zadívala na Siriuse. Najednou cítila, že má navrch. Viděla, jak ho rozlítila zmínka o jeho rodině, ačkoliv se to snažil skrývat. Byl netrpělivější, než jak býval za jiných situací, a proto se stal i podrážděnějším. Ano. Ona měla navrch. To, v čem spočívala síla Blacků, byla u Siriuse slabost. Jemu lidé rozhodně nelichotili tím, když mu připomínali jeho dlouhý rodokmen.
Asteria se škodolibě usmála. Nejistota a roztěkanost byly pryč už v okamžiku, kdy si uvědomila, že Sirius Black není nikým jiným než vyděděncem a krve zrádcem, který se stydí za svou rodinu. Toho nyní hodlala využít. Zároveň ji však poháněla zvědavost. Proč nebyl jako oni? Proč přešel na stranu Brumbála?
"Do něj přeci patříš, ne?" zapředla tak, až se sama nepoznávala. "Pověz mi, jaké to je vědět, že patříš do rodiny plné Smrtijedů, a přesto jsi to ty, kdo je označován za černou ovci?"
Sirius se třásl vzteky, ale mlčel. Asteria spokojeně sledovala, jak k němu došel Remus a s obavami se na něj díval. Pak ale zabodl vyčítavý pohled do ní. "O co se to tu pokoušíš?"
Nevěnovala vlkodlakovi pražádnou pozornost. Chtěla jen využít slabosti jeho kamaráda. Chtěla si vybít vztek. Chtěla někomu z nich ublížit, protože jí zkomplikovali život.
"Má cenu se bránit tomu, kým jsi, Blacku?" zeptala se ho zpříma a vyčkávala, jak zareaguje.
K jejímu rozhořčení však její věta zapůsobila opačně, než jak měla. Sirius se totiž trochu uvolnil a přešel do protiútoku. "Na totéž bych se mohl zeptat já tebe, vrahu."
Udeřil ji. Podrazil jí nohy. Ťal do živého. Při jeho oslovení se jí stáhl žaludek. Stačilo jen jedno slovo a ona ztratila pevnou půdu pod nohama. Teď to bude znovu ona, kdo bude trpět. Znovu. Stejně jako na začátku jejich rozhovoru. A Lupin jen stál. Díval se, jak ji Sirius zraňuje. Nic neřekl. Nenařknul ho jako ji. Stranil mu...
Chápala jeho počínání. Vždyť se s ním přátelil už pár let. Asteria pro něj byla v porovnání se Siriusem cizinkou, která ke všemu kolísala mezi Fénixy a Smrtijedy. A pak jí to došlo. Ona nikam nepatřila. Nehodila se ani pro jednu z těch dvou stran. Neměla už ani rodinu, ke které by se mohla ukrýt. Existovalo jen jedno místo, kde by ji přijali s otevřenou náručí.
"Tak proč nejsem v Azkabanu?" otázala se s posledním náznakem vzdorovitosti. "Bojujete tu za spravedlnost, která neexistuje. Ta vaše stupidní láska je příliš slabá na to, abyste s ní zvítězili. Dokonce se skrýváte před veřejností. Jaký má pak tohle všechno smysl? Nač se prát za jedno velké nic?"
Sirius chtěl něco říct, ale Remus ho předběhl. "Máme raději stát s rukama za zády?"
"Bylo by to jednodušší," přitakala Asteria. "Pro všechny."
Black nevěřícně zavrtěl hlavou. "Ty jsi takový zbabělec, Navyová."
"Kdybych byla zbabělec, nehledala bych Traverse. Já jen nejsem natolik pošetilá jako vy." Unaveně si prohrábla rukou vlasy a na moment zavřela oči. Hned se jí však vybavila tvář Lestrangeové, a tak je raději zase otevřela.
Sirius se uchechtl. "Ne. Ty jsi přeci spolkla všechnu moudrost světa."
"Kdybych byla moudrá, už bych byla mrtvá," pravila tiše, když si vzpomněla na obraz z kotlíku, který spatřila ve chvíli, kdy vařila lektvar pro Lupina. Správně ji měla kletba vyslaná Traversem zabít...
Oba mladíci naproti ní se zatvářili zmateně, ale ani jeden z nich se nepídil po významu toho, co řekla. Jen stáli jeden vedle druhého oproti ní. Asteria se sama sobě v duchu vysmála. Jak jen byla bláhová, když se stala členkou jejich řádu. Nikdy nebyla a ani nebude jako oni. Ani Remus se nemohl stát jejím skutečným přítelem. Šlo jen o zvrácenou iluzi. Krásnou, ale zvrácenou.
"A také bych poslechla Brumbála a mlčela," řekla o minutu později. Poté se zhluboka nadechla a s pohledem upřeným do jantarových očí pravila: "Nic se nezměnilo. Fénix má zrádce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Eliota | Web | 28. dubna 2011 v 20:46 | Reagovat

Ta je blbá! Ach, ta je tak blbá! Měla to všehcno vyklopit a oni by jí pomohli! Ach, teď jí nemám ráda. :D Doufám, že své rozhodnutí ještě změní. :) Celou dobu sjem byla napjatá, jaké si vybere no a je to tu..
Moc pěkné. :)

2 Alis | Web | 28. dubna 2011 v 23:07 | Reagovat

Musím taky přiznat, že Asteria ztratila moje sympatie. Nevím, jestli je to tím, že dlouhými odmlkami ztrácím přehled, ale připadá mi strašně jiná, než si ji pamatuju?! O_O A nemyslím, že nikam nepatří. Člověk prostě nikdy není... jak to je říct? Každý je jiný. Každý je osobnost. A to, že se přiřadí k jakékoliv skupině ještě neznamená, že musí být úplně stejný. Všichni se lišíme a to je podle mě dobře.

Nevím, jestli bylo vhodné říkat, že je Siriusova rodina prolezlá Smrtijedy. Protože ta nejbližší (rodiče a v téhle chvíli asi ani Regulus) ne. A hrozně mě mrzí, že tohle nezmínil a nezastal se jich. Ale tentokrát s ním výjimečně souhlasím. Nejspíš si do ní nerýpl, protože chtěl chránit dvou rodinu (spíš se od ní chtěl distancovat), ale rozhodně si to zasloužila. Já jsem z těch, co na pokrevní pouta moc nedají . Spíš na ta, která se mezi lidmi vytvoří. A Sirius jasně dokázal, že se necítí Blackem. Předhazovat mu to považuju za takový zoufalý výkřik. 8-O
A aby to nebylo Remusovi líto: opět mi přišel úžasný, ačkoliv skoro nic neřekl. :-)

Jsem zvědavá, co se bude dít dál?! Jestli jí uvěří, co udělá,... 8-)

3 Scissors | Web | 29. dubna 2011 v 11:28 | Reagovat

[1]: Asteria je hloupá už od začátku. Kdo ví, jestli se z té své blbosti někdy probere. I kdyby se tak ale stalo, tuším, že už je do toho opravdu moc zapletená. Smrtijedi, Fénixové... Díky. :-)
[2]: Ano, každý je osobnost, ale někdo tu svou potlačuje, aby byl jako druzí. Takoví lidé existují. Znám je a nepochybuji o tom, že i ve tvém okolí se vyskytuje nějaká "houba" hledající zázemí.
Ha! Tohle zavání diskuzí o rodě Blacků! Mí oblíbenci... :-D Zaprvé bych ráda zmínila, že v tomhle roce už je Regulus nějakou tu chvíli mrtvý. Zadruhé... Představa, že by se Sirius zastal svých rodičů nebo třeba bratra, mi přijde dost idylická a nemožná. Své rodiče nenáviděl. Sám to řekl. Nemyslím si, že by se někdy postavil za někoho z Blacků, i když existují jmenovité výjimky, jako jsou Andromeda a nejspíš i strýček Alphard. Navíc Sirius sám ví, jak mají Blackové ke Smrtijedům blízko. Určitě nebyli všichni pod Voldemortem, ale minimálně sdíleli jeho názor o čistokrevnosti. Toujours pur... A máš naprostou pravdu. Od Asterie to byl zoufalý výkřik. ;-)
Remus ještě přijde na scénu. Neboj. :-)
Díky za komentář. :-)

4 Alis | Web | 29. dubna 2011 v 23:27 | Reagovat

Do rodinných poměrů Blacků asi nikdo nevidí. Takže jsou to všechno jenom spekulativní teorie. Můj problém je, že jsem děsně zblbnutá FF. Ale pořád si myslím, že Sirius je prostě trochu... že někdy mluví dřív než přemýšlí a až později mu dojdou následky. Takže to, že někdy před Harrym plácl něco o tom, že své rodiče nenáviděl... no, brala bych to s rezervou. Navíc trávil čas zalezlý v jejich rodném sídle. Asi to na něj dopadlo. Každopádně když od nich odešel, byl to puberťák - kdo ví, co přesně mu vadilo, co přesně se stalo?! Protože ačkoliv já sama jsem měla pubertu relativně mírumilovnou, znám spoustu lidí, kteří si sbalili kufr kvůli tomu, že po nich rodiče chtěli ztlumit hudbu (to trochu přeháním, ale plus mínus :-D). Mohli se prostě jenom neshodnout, být příliš zatvrzelí a pak jednoduše nemít čas svou chybu napravit. Nebo jsem jenom idealistka a neumím si představit matku, které jeden syn zemře, druhého zavřou v Azkabanu a ona v sobě jen živí nenávist. :-? Jsou rodiny, které se prostě nesnesou. Ale z druhé strany by si nebodly kudlu do zad nebo by nechtěli vidět někoho z nejbližší rodiny umírat. Takže... závěr je prostě ten, že holt nevíme. :-)

5 Scissors | Web | 30. dubna 2011 v 13:08 | Reagovat

[4]: Také si myslím, že Sirius dřív něco udělá, než by pomýšlel na důsledky. Ovšem na druhou stranu si myslím, že vůči Blackům byl plný zahořklosti. Podle mě sám sobě říkal, že je nenáviděl a z části to tak skutečně bylo, ale zároveň je musel mít rád. Minimálně Reguluse ano. A idealistka nejsi. Já si taky nedovedu představit takovou matku. Muselo ji to zlomit. Když Sirius odešel, určitě ji to zabolelo. Podle mě ho vyškrtla z rodokmenu prostě ve vzteku, možná z touhy předstírat, že zemřel. Třeba to pro ni bylo jednodušší a Azkaban už se jí tolik netýkal... Pro ni už byl mrtvý od jeho šestnácti let. Ale zase... V době Siriusova uvěznění už Walburga zažila smrt Reguluse, která ji jistě minimálně srazila na kolena, takže nevím, jak se jí Siriusův osu dotkl. Když to tak vezmu, je to taky nešťastná postava, jako skoro všechny ty, které mám z pera Rowlingové ráda. Toť mé teorie. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama