Velká tvrzení - kapitola 21.

11. dubna 2011 v 17:42 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Drazí čtenáři. Já vím, že už to bude pomilionté, co se vám zde budu omlouvat za dlouhé pomlky mezi jednotlivými kapitolami, ale zkrátka teď procházím pisatelskou krizí. Samotnou mě to opravdu trápí a snažím se opět najít chuť psát ve tvoření jednorázovek, ale ani s nimi to není nijak valné. Sužuje mě myšlenka, že bych Velká tvrzení neměla dokončit a jak se na ně tak s odstupem času dívám, nejraději bych některé kapitoly úplně smazala a přepsala, jenže...
Seznámím vás se situací. V počítači mám předepsáno asi patnáct kapitol, jejichž děj je odstartován právě touto dvacátouprvní kapitolou. A nejspíš jsem si v ní vzala až příliš velké sousto, které nyní ne a ne rozlousknout tak, jak bych si to bývala představovala. Ještě ke všemu se mi seběhlo hned několik nedostatků povídky a ty mi nyní komplikují život. Proto se mnou, prosím, mějte trpělivost. Ano, mohla bych těch patnáct kapitol smazat a začít znovu, ale... Zaprvé by mi jich bylo líto, protože jsem nad nimi strávila dost času, a zadruhé si neumím ve své pisatelské krizi představit, o čem bych psala dál. Tudíž vás z novu žádám o trpělivost v zájmu nás všech.
Děkuji moc vám všem, kteří stále očekáváte další díly Velkých tvrzení. Jste mou velkou radostí a vězte, že nepřeháním. Skutečně tomu tak je. Takže ještě jednou díky. :)


Úkol
Kapitola 21.

"Doufám, že si z tohohle alespoň odneseš ponaučení," pronesla Emmelína, když Asterii přemisťovala do zapadlé uličky, která se nacházela nedaleko bytu Navyové. Od výbuchu lektvaru uplynulo již pět dní. "I když to na to nevypadá, protože zase neposloucháš mé rady. Neměla bys do toho bytu chodit. I paní Weasleyová trvala na tom, abych tě ihned přenesla do Doupěte."
Asteria na její poznámku nijak nereagovala, jen se vydala správným směrem z uličky ven. Emmelína jí dělala celou cestu z nemocničního pokoje přednášku o tom, jak bylo nezodpovědné odmítnout pomoc s přípravou toho proradného lektvaru a teď vytáhla tohle. Stejně jako celou cestu ji dál ignorovala.
"Měla jsi neuvěřitelné štěstí," vrátila se k původnímu tématu Vanceová s povzdechem, když poznala, že zmínkou o paní Weasleyové jen marnila své nervy. Asteria se při té poznámce podívala na své ruce, které byly nyní mírně zjizvené. Inu nějak se na ní oměj podepsat musel. Právě vstupovaly na ulici, v níž dívka bydlela. "V ten okamžik, kdy jsi to pokazila, nešlo jen o tvůj život. To si uvědom."
Asteria se užuž nadechovala k odpovědi, ale nakonec jen zatnula zuby a mlčela. Nesnášela, když jí někdo oznamoval a nebo dokonce vyčítal, že něco udělala špatně, že něco pokazila. Nechtěla se ale s Emmelínou začít hádat. Zkazilo by jí to náladu na zbytek dne. Proto dál nechávala svou společnici rýt do její osoby.
"Ty mě snad vůbec nevnímáš!" vytkla Vanceová modrooké Asterii ve výtahu, do něhož právě společně nastoupily. Nařčená jen něco neurčitého zabručela.
"Já tomu nemůžu uvěřit," hořekovala Emmelína dál. "Děláš, jako by ti to bylo úplně jedno."
Chvíli bylo ticho, které přerušil až zvuk otevírajících se dveří výtahu. Obě ženy vystoupily a zamířily k nejbližšímu bytu s číslem sedmnáct.
"Remus mohl umřít," prohlásila Vanceová už trochu rozhořčeně, když Navyová odemykala dveře od svého bytu a tvářila se přitom, jako by tam byla sama.
"Mohl," promluvila Asteria chmurným hlasem, "ale neumřel."
Na to obě vstoupily dovnitř a mladší dívka za nimi zavřela dveře. Naučeným pohybem odhodila klíčky na menší stolek, který stál nedaleko a svlékla ze sebe zimní kabát. Vanceová ji jenom zaraženě pozorovala.
"Nezemřel díky Brumbálovi!" Tentokrát zněla vážně rozčíleně. "Málem jsi způsobila další smrt a to jen kvůli své tvrdošíjnosti!"
Tohle už Asteria nevydržela. Ošklivě se na Emmelínu zadívala a vyštěkla: "Ano. Spusť tu ódy na dokonalého dědečka Brumbála. Přemýšlela jsi vůbec nad tím, proč ten lektvar nepřinesl dřív? Ušetřil by nás tak spousty nepříjemností!"
Vanceová se nafoukla jako bublina. "Jistěže přemýšlela. Určitě k tomu měl řádný důvod. Vždyť jenom ta příprava lektvaru zabere dost času."
Navyová svůj postoj ani výraz nezměnila. "A proč nás alespoň neinformoval o tom, že hodlá Remuse vyléčit sám, hm? My ani nevíme, kde k tomu lektvaru přišel. Pochybuju, že by to uvařil jen tak z fleku a sám. Ani Brumbál není všemocný. Kdyby ano, tak už by tu Pán zla dávno nebyl, nemyslíš?"
"Neurážej tu přede mnou Brumbála!" naježila se Emmelína. "Jak tohle můžeš říkat? Stala jsi se přece členkou řádu!"
"To ale neznamená, že ho musím uctívat jako nějakého boha, protože to on není," vyprskla Asteria. "A teď bych byla ráda, kdybys odešla. Bolí mě hlava."
Vanceová zrudla vzteky a chtěla ještě něco říct. V poslední chvíli si to ale rozmyslela a s hlasitým prásknutím dveří opustila byt své někdejší kolegyně, která jen zmoženě vydechla a vydala se směr obývák. V pokoji byla řádná spoušť ještě po výbuchu lektvaru, který zde připravovala. Asteriin byt nebyl právě největší, z toho důvodu si zde nemohla zařídit žádnou laboratoř a v kuchyni bylo opravdu málo místa, takže obývací pokoj byl jedinou vhodnou alternativou. S povzdechem vytáhla hůlku a jala se ten nepořádek uklízet, když tu jí vyletěla z rukou. Polekaně se otočila tam, kam její hůlka odvlála. Zadívala se přímo do tváře Belatrix Lestrangeové, která si zálibně ten kus dřeva prohlížela.
"Hezká," zkonstatovala Smrtijedka zamyšleně a pak se škodolibým úsměvem pohlédla na Navyovou. "Možná by sis ji měla víc hlídat."
V ten moment Asteria netušila, jak by měla zareagovat, a tak jen dál stála a se špatně skrývanou hrůzou hleděla na svou poněkud nečekanou a hlavně nechtěnou návštěvu.
"Prý jsi vstoupila do Fénixova řádu," pronesla Lestrangeová a když pokračovala, zhnuseně si odfrkla. "Očividně je to pravda." Nepatrně pokynula hlavou směrem do předsíně, kde ještě před chvilinkou probíhal rozhovor mezi Navyovou a Vanceovou.
Asteria raději mlčela.
"Když se to doslechl i Pán zla, byl zklamaný. Mrzelo ho, že se lidé nechají tak snadno zviklat. Na druhou stranu si ho ale přivedla na skvělý nápad," spustila Belatrix svou řeč a na pár vteřin se dramaticky odmlčela. "Podle toho, co jsem teď vyslechla, nepochybuji o tom, že tě tvé rozhodnutí přestoupit k těm opeřencům mrzí."
Z pudu sebezáchovy Asteria automaticky přikývla na souhlas, čemuž se Lestrangeová jen ušklíbla a sdělila jí, proč ji tak neočekávaně přepadla u ní doma. "Pán zla ti nabízí druhou šanci."
Navyová se zhluboka nadechla, aby mohla tuto informaci zpracovat. "Jak-jak to myslíš?"
"Pověřuje tě úkolem," vysvětlila Lestrangeová. "Musíš v řadách Fénixe vyvolat nedůvěru a zmatek. Členové pak budou zranitelní a to potřebujeme. Bude to totiž předkrm potřebný k podání hlavního chodu." Pohled i tón jí najednou zdrsněly. "Tím se i Pán zla pojistí, že svůj úkol splníš, i kdybys už nestála o to patřit k nám. Protože jestli to neuděláš, dáme si hlavní chod hned. To bys přece nechtěla, ne?"
Asteria se celá zachvěla. Netušila, o čem to černovlasá Smrtijedka mluvila. Jaký hlavní chod? Ačkoliv však neznala odpověď, věděla, že záporně zavrtět hlavou a odmítnout nemohla.
"A jak mám toho zmatku docílit?" zeptala se nakonec trochu klidněji. Klid však rozhodně nebylo to, co ve skutečnosti cítila.
Belatrix se zasmála. Nebyla v tom ale ani špetka pobavení nebo radosti. Čněla z toho jen čirá zlomyslnost. "Budeš šířit zprávu o zrádci."
Přemýšlela nad jejími slovy. Možná se jí podaří toho člověka objevit a třeba ho zneškodní. I kdyby dnes z temné strany neměla takový strach, byla by hloupá, kdyby tu nabídku nepřijala. Vždyť Lestrangeová jí takhle dávala i nepatrnou naději na to, že vyřeší asi největší problém Fénixova řádu. Na druhou stranu to však měl Pán zla perfektně pojištěné. Kdyby jim zabila jejich kontakt či ho jen přiměla, aby konečně hrál fér hru a byl věrný Fénixům, Smrtijedi by na to určitě přišli a ona neměla potuchy, co by znamenalo, že by si dali hlavní chod hned. Bála se nad tím jen přemýšlet. Mohlo jít snad o přepadnutí hlavního štábu?
"Máš na to dva měsíce," přerušila její úvahy Lestrangeová. "Během té doby musíme vidět nějaké výsledky, jinak tahle dohoda padá a my si dopřejeme i dezert. Snad máš dost fantazie k tomu, aby sis dokázala představit, jak by vypadal."
Opět to přikývnutí ze strachu, pro který se nenáviděla.
Belatrix se znovu ušklíbla. "Doufám, že tentokrát Pána zla nezklameš. Třeba se ti za to dostane i té pocty, že se skutečně staneš jednou z nás. Musela by ses ale hodně snažit, děvenko."
Ještě chvíli si měřila Asterii pohledem, ale pak ji to nejspíš omrzelo, protože prohlásila: "Teď už tě tu zanechám samotnou. Připrav si řádnou strategii a kdyby to náhodou nešlo, vzpomeň si na to, že my jsme nenasytní." Na to se šíleně rozesmála, hodila jí hůlku k nohám a najednou byla fuč. Navyové jen matně docházelo, že si byt přes ministerstvo zajišťovala přemisťovací bariérou. Museli ji zrušit bez jejího vědomí. Jinak si odchod Lestrangeové vysvětlit nedokázala. Přeběhl jí mráz po zádech z toho, jaký vliv Smrtijedi zjevně měli.
A v tu chvíli ji přemohla panika. Proč sem vůbec chodila? Proč znovu zopakovala stejnou chybu a neposlechla Emmelínu? Proč chtěla zkontrolovat svůj byt, když stejně věděla, jak to tu bude vypadat? Proč nedovolila Vanceové, aby ji přemístila rovnou do Doupěte?
Najednou nabyla dojmu, že stála přímo na nepřátelské půdě. Přála si odtud zmizet, přenést se do bezpečí. Rychle se chopila své hůlky, jenže pak si uvědomila, že ona nikde nebude v bezpečí. Tak proč se vůbec má namáhat někam utíkat?
Připadala si tak bezmocná jako nikdy. Mimoděk ji napadlo, jak se asi cítila ten večer, kdy zabila Traverse. A pak si vybavila jeden z výjevů, které spatřila na hladině lektvaru těsně předtím, než vybuchl a zajistil jí tak pobyt u sv. Munga. Vybavila si, jak jí Lupin v povzbudivém gestu položil ruku na rameno, když byla bezmocná natolik, že před ním plakala. Vybavila si sen z nemocnice o záhadném vlkovi s jantarovýma očima a ani nevěděla, jak na to přišla, ale najednou si byla stoprocentně jistá, že ten vlk musel být Lupin. Její jediný přítel, který by jí mohl naslouchat. Přítel, který jí v tom snu s vlkem přinesl pocit bezpečí.
"My jsme přáteli."
Jako by tu větu, jež jí pak po jejím probuzení řekl, skutečně znovu zaslechla. Pocítila potřebu si to tvrzení ověřit. Potřebovala přítele, protože přítomnost přátel přeci přináší alespoň iluzi zázemí, iluzi bezpečí. Asteria zkrátka potřebovala utišit. Potřebovala se nechat ukolébat falešnou nadějí na lepší zítřky. Potřebovala přítele...
A s tím uvědoměním se přemístila do Doupěte, protože neměla zdání, kde jinde Remuse hledat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Alis | E-mail | Web | 11. dubna 2011 v 19:05 | Reagovat

Ta je ale paličatá! 8-O Ale já nevím - nejspíš bych o tom řekla Brumbálovi. Jenomže já jsem prostě Brumbálova holka, takže to bude možná tím. Zase jako takový problém bych v tom neviděla. Neveřit mu a o něco se sama pokoušet, to je... až příliš zmijozelské, ne? :-)
Každopádně to alespoň Asterii pošoupne někam dál - minimálně ve vztahu k Remusovi. A třeba dostane další lekci a konečně se umoudří a bude lidem kolem sebe víc důvěřovat.
A Bela se mi zdála nějak podezřela normální.:D A nevyšunutá. Ale pravda je, že jí asi hráblo až po Azkabanu. :D

Rozhodně kapitolky nemaž! Jestli jsou ve stejném duchu - a já věřím, že ano -, jsou dobré a není se za co stydět! ;-) Tvůrčí krize postihne každého. A po ní často přichází VELMI PLODNÉ období. :-)

2 Eliota | Web | 11. dubna 2011 v 21:41 | Reagovat

Doufám, že Asteria neudělá to, o co jí Belatrix žádá. Zklamala by mě tím, ale něco mi říká, že to udělá. :( Hlavně, ať nezapomene, že Remus je její přátel doopravdy.
A neboj, já budu čekat na další kapitolu klidně věčnost. :) A těch 15 kapitol, co máš předepsaných, mě potěšilo. Aspoň vím, ež to hned tak neskončí a můžu se těšit na spoustu krásného čtení. :)

3 Scissors | Web | 12. dubna 2011 v 21:27 | Reagovat

[1]: No vidíš to. A já jsem proti Brumbálovi. V té povídce to nejspíš ještě párkrát padne. Nikdy jsem totiž neuznávala jeho dokonalost. ;-) Ohledně krize... Doufám, že máš pravdu. :-)
[2]: Žádá? Belatrix nežádá, Belatrix nařizuje. Prozrazovat ale další děj nehodlám... :-D Ani nevíš, jak ráda slyším, že se mnou máš takovou trpělivost. Díky moc. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama