Velká tvrzení - kapitola 17.

9. února 2011 v 18:30 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Tak moc mne mrzí, že jsem tu celý týden nebyla! Ale nemohla jsem za to já. Tentokrát vážně ne. Mohl za to zrádce internet, kterého nebyl doma dostatek. V překladu to znamená, že jsem byla po celý týden bez přístupu na něj. Teď jsem ale opět tu a jako omluvu přináším další kapitolu své povídky. Snad vás těch pár řádků potěší. :)
Ps./ A hlásím se opět o rok starší...

Neštěstí sbližuje
Kapitola 17.

"Zdravím, Franku. Musím říct, že tvůj dopis mě zarazil. Rozhodně ne proto, že jsme se tak dlouhou dobu neviděli. Otrava stříbrem je v dnešní době velmi vzácná. Vlkodlaci si dávají bedlivý pozor, aby s tímto kovem nepřišli do styku. Navíc se na jejich rasu dnes pohlíží mnohem lépe, než jak tomu bylo ještě před pár desítkami let, takže dříve velmi oblíbené úplňkové hony jsou již dávno pasé. I z toho důvodu jsme schopni postiženého jedince z jeho ,svrabu' vyléčit.
Máte velké štěstí, že stříbro prostupuje krví jen velmi pomalu. Při jeho vysoké koncentraci je možné otravu vyléčit během dvou dní od proniknutí do těla. Jestliže je však zranění pouze povrchové, máte o celý den víc. Rád bych Ti pomohl osobně, ale bohužel mi to má momentální situace nedovoluje. Proto Ti mohu poradit jen pomocí tohoto pergamenu.
Na otravu stříbrem se jako na každou jinou otravu používá lektvar. Jeho hlavní složkou je stejně jako u mého vlkodlačího lektvaru oměj vlčí mor. Na Příčné ji neseženeš, ale jestliže se nebojíš zajít na Obrtlou, neměl by to být žádný problém. Mají ji tam na každém rohu. Zbytek ingrediencí je vypsán na konci tohoto pergamenu, kde najdeš i postup.
Co se toho týče, není vůbec jednoduchý. Netrvá sice extrémně dlouhou dobu (odhaduji to tak na pět, maximálně šest hodin práce), ale člověk nesmí nic zkazit. Jestliže se totiž lektvar namíchá nesprávně, otrava krve stříbrem se urychlí a pacient již nemá šanci na uzdravení. Proto si před konáním vše pečlivě nachystej a odměř.
Nezbývá mi, než Ti popřát mnoho štěstí. Pozdravuj ode mě Alici i malého Nevilla. Damocles Belby," dočetl Frank Longbottom a pergamen podal Navyové, která se hned začetla do přípravy.
U stolu, kde kromě Franka a Asterie seděli i Black a Vanceová, se rozhostilo ticho. Paní Weasleyová se momentálně v horních patrech domu starala o dvojčata, protože vyváděla tak, že byli slyšet až do kuchyně.
"Alespoň máme čas," pronesl Sirius Black a pozorně sledoval modrookou dívku, jak očima přejížděla Belbyho písmo.
Konečně pergamen položila na stůl a prohlásila: "Tohle je opravdu složitý lektvar. Oměj je jedovatá bylina. Podat tuto přísadu obyčejnému člověku... Nevím, jak by to dopadlo."
"Remus naštěstí není obyčejný člověk," povzdechl si Frank zachmuřeně.
Asteria na něj pohlédla. "Musíš brát ovšem v potaz, že mu hodláme dát jed v době, kdy je člověkem."
"Ten lektvar, který ale Belby vymyslel, se přece taky pije, když je vlkodlak člověkem, ne?" otázala se Emmelína.
"Ano, ale bere se těsně před přeměnou," vysvětlila Asteria. "V té době už je jeho velká část vědomí ovlivňována vlkem. Belby tu na tenhle jev upozorňuje."
Black si nervózně odkašlal a položil otázku, na kterou se chtěl ze všeho nejvíc zeptat. "Dokážeš to připravit tak, aby to Remuse nezabilo?"
Podívala se jeho směrem a hlasem plným nejistoty řekla: "Já nevím. Nikdy jsem s omějem nepracovala. Navíc je to velice prudký jed, ale v tomhle případě má za úkol léčit. Už to samo mluví za vše."
Sirius se zamračil a zadíval se na dřevěnou desku stolu. Nijak na to, co Asteria řekla, nereagoval.
"Musíš to alespoň zkusit," pronesla Emmelína s povzdechem. "Jinou možnost nemáme."
Navyová se na ni odevzdaně zahleděla. "Já vím."
Vanceová se mírně usmála a jelikož seděla hned vedle Asterie, stiskla jí na stole ruku, aby jí dodala co nejvíc sebevědomí. "Jsi jednička. Máš občas hroznou náturu, ale na lektvary jsi jednička. Zvládneš to."
Asteria jí úsměv oplatila jakýmsi šklebem a nakonec žertovně podotkla: "Ty, která se tu na mě celé dny mračíš a pak mě tu vychvaluješ, máš co říkat o mé povaze."
Emmelína chtěla ještě něco dodat, ale v tom jí předběhl utrápený hlas paní Weasleyové, která právě scházela schodiště. "Vůbec na nic nereaguje a ta rána pořád trochu krvácí."
Frank se zamračil. "O tom se Damocles v dopise vůbec nezmiňuje."
Asteria si skousla ret. "Mám z toho špatný pocit. Jestli to takhle s tím krvácením půjde dál, rozhodně nemáme tolik času, kolik Belby napsal. Ta dýka nemohla být jen z obyčejného stříbra."
Na to si Sirius odfrknul. "Nedivil bych se, kdyby má drahá sestřenka použila nějakou speciálně upravenou kudlu na lov vlkodlaků. Třeba to zdědila po praprababičce nebo tak něco."
"Neměli bychom začít s přípravou toho léku?" ozvala se paní Weasleyová kvapně. Chtěla zabránit Siriusovi, aby spustil sáhodlouhé líčení jeho černé rodiny.
"Rozhodně," přitakala Asteria a zvedla se ze židle. "Musím sehnat všechny ingredience." Pak se otočila na Vanceovou. "Emmelíno, pomůžeš mi s tím, prosím?"
Oslovená souhlasila.
"Výborně," oddechla si Navyová, "půjdeš ke sv. Mungovi a ukradneš vše potřebné."
Všichni přítomní se na ni překvapeně podívali. V tu chvíli byla ráda, že oměj se dá sehnat jen na Obrtlé. Nechtěla přítomným vysvětlovat, že ona už nemá v nemocničním prostředí žádnou pravomoc. Jen tedy pokrčila rameny a prohlásila: "Už z principu nebudeme platit za to, za co má správně platit nemocnice."
"Kdybys dřív nechtěla být ruku v ruce s Belatrix, byla bys mi teď sympatická," prohlásil Sirius ledabyle. Koutek úst se mu přitom zdvihl v pobavený úsměv, ale byl to tak krátký okamžik, že se o tom dalo snadno pochybovat.
Asteria na Blackovu poznámku nic neřekla. "Já pořídím oměj."
"Neměla by ses ukazovat na Obrtlé," zaprotestoval Longbottom. Překvapilo ji to. Velmi mile. Ještě včera by něco takového nevypustil z úst. Nejspíš je pravda, že neštěstí sbližuje.
Zavrtěla hlavou. "Nemyslím si, že má smysl držet mě tu zavřenou a na Obrtlé už jsem jednou byla. Navíc je velké riziko, že se tamější obchodníci budou snažit prodat nějakou závadnou rostlinu. To nesmíme riskovat."
Všichni s ní v duchu souhlasili. Kdo jiný než ona by měl rozpoznat použitelnou oměj od té nepoužitelné? A vůbec... Kromě Asterie a Emmelíny tu nikdo nevěděl, jak oměj vlčí mor vlastně vypadá, přičemž Emmelína jako zaměstnankyně sv. Munga už svůj úkol dostala.
"Půjdu s tebou," prohlásil Black. Překvapení ve tváři dívky se jen ušklíbl. "S matkou jsem tam jako malý trávil hodně času. Snad si ještě pamatuju, kde nakupovala zakázané bylinky a podobné hnusy."
"Tak dobře," dostala ze sebe nakonec stále trochu zaskočená jeho nabídkou. "Asi bychom měli vyrazit hned."
"Neštěstí nejspíš pomáhá překonávat i předsudky," pomyslela si pak v duchu, když se Black bez řečí zvedl společně s Emmelínou. "Uvidíme na jak dlouhou dobu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Luth | 9. února 2011 v 19:28 | Reagovat

Ahojky Sciss!
Tak po dlouhé době mi bylo dopřáno to potěšení opět kliknout na záložku s názvem: "Scissors". Ani nevíš, jak nadšené pocity takovéto prosté gesto vyvolalo. Obzvlášť, když má dušička zmítaná těžkými abstinenčními příznaky zjistila, že tu má na přečtení 4 kapitolky! Přiznávám se, v tuto chvíli nejsem daleko od stavu přehnaně radostné euforie... :-)
...takže já si jdu pěkně dočíst povídkový deficit a tobě musím upřímně  poděkovat, že ses za tu dobu tak moc činila!

PS: O rok starší? Tak to gratuluji! I když v mém případě si spíše říkám "upřímnou soustrast, zase o rok blíže k dospělosti... ach jo!"

2 Luth | 9. února 2011 v 20:22 | Reagovat

Proboha... tos neudělala! ???
Dobrá, nejdříve chudinku Asterii necháš spáchat vraždu, poté jí uneseš, vymažeš paměť, opět uneseš, přičemž jí znepřátelíš 95% Fénixova řádu a dodáš tomu korunu vyhazovem z oblíbené práce. Fajn... tohle všechno se dá ještě tolerovat, ale... takovéhle mučení Remuse? To už hraničí s těžkým sadismem! A pak, kdo tady má sklony k týrání hlavních postav... :-D
Jinak stále musím obdivovat tvou schopnost hromadně likvidovat mé teorie budoucích událostí. Takhle dokonale to snad neumí nikdo!

PS: Nemohu si pomoci, ale Sirius je v tvé povídce ták sladký! :-D

3 Alis | Web | 9. února 2011 v 21:23 | Reagovat

Moc gratuluji k narozkám. :-)
Ach jo, chudáček Remus! Tohle si nezaslouží, jakoby si toho v životě neprožil už dost. Ale nesouhlasím s Luth: pro mě je tady jasně nejsympatičtější chudák zraněný vlkodlak. A Siriuse nějak nemusím. Tedy teď svou pošramocenou pověst, kterou u mě měl, trochu zlepšil. Já raději žádné teorie nemám. Ale čekám na Obrtlé nějaký průšvih?
Jinak se mi tahle povídka vážně moc líbí a ať už skončí jakkoli, bude se mi líbit. Jenom jestli Asteria umře, popřípadě skončí se Siriem a Remík ostrouhá, tak mě to fakt sebere a nase**! :-?

4 Eliota | Web | 9. února 2011 v 22:10 | Reagovat

Velmi povedená kapitola. :) Líbí se mi, že se jejich vztahy trochu vylepšují, i když zřejmě jen na krátkou dobu, dokud se Rem neuzdraví - a on se uzdraví, že?

Všechno nejlepší k narozeninám! :)

5 Eliota | Web | 9. února 2011 v 22:20 | Reagovat

Málem jsem zapomněla. Jako neznalkyně chemie (vůbec mi nejde) se musím zeptat - opravdu stříbro prostupuje krví pomalu? A nebo jsi ten fakt pouze upravila do povídky? :)

6 Scissors | Web | 10. února 2011 v 20:46 | Reagovat

[1]: Děkuji za přání. :-)
[2]: Já a sadista? To nejde dohromady... A musím se přiznat, že jsem škodolibě nadšená, že netušíš, co se bude dít dál. :-D
PS./ Je vtipné, že ty Siriuse vnímáš jako "sladkého" a Alis ho "nějak nemusí". :-D
[3]: Tak pro začátek díky za gratulaci. :-) Dále... "Souboj" názorů Luth vs. Alis rozsoudím takto: "Sirius je zkrátka Sirius. Pod mou taktovkou pro něj musíte mít trpělivost." :-D A co se konce týče. Ten je v nedohlednu. Pořád se mi to prodlužuje a prodlužuje, z čehož jsem mírně nervózní. :-?
[4]: To víš, že se uzdraví. To můžu prohlásit s čistým svědomím, protože mu Rowlingová přece předepsala smrt v bitvě o Bradavice... A já nerada měním kánon. Tudíž neprozrazuji ani spoiler. ;-) Díky za přání. :-)
[5]: Neznalkyně chemie jsme nejspíš dvě. Má odpověď tudíž zní - netuším, jak rychle a jestli vůbec nějak prostupuje stříbro do krve. Celé je to jen upravené tak, aby se mi to hodilo do děje. Snad jsem moc nezklamala. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama