Velká tvrzení - kapitola 16.

27. ledna 2011 v 19:59 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Drazí čtenáři, můj nos, hlavu, krk, záda a už i mozek sužuje nemoc. Je to tak otravné, až mě z toho začínají bolet i zuby. Vrr... Když však nemůžu mít příjemné dny já, proč bych se alespoň nepřičinila k tomu, aby je měl někdo jiný? Přidávám tudíž šestnáctou kapitolu Velkých tvrzení, v níž se stane jedna nepěkná věc. Postavy v mých povídkách to prostě nikdy nebudou mít jednoduché. ;)


Byla to past
Kapitola 16.

Večerní krajinu halila tma. Obloha byla zamračená natolik, že nebyl vidět ani srpeček pozvolna dorůstajícího měsíce. Asteria tu neproniknutelnou černou barvu mlčky pozorovala z potemnělého obývacího pokoje Doupěte. Paní Weasleyová už šla před hodnou chvílí spát, přestože chtěla vyčkat příchodu členů řádu, kteří měli dnes další ze svých plánovaných akcí. Fénixův řád dostal tip, že dnes Smrtijedi mají zaútočit na jednu konkrétní mudlovskou vesnici. Asteria se těchto bojů neúčastnila, i když pobývala v Doupěti již několik týdnů. Do Štědrého večera zbývalo jen devět dní.
Jak tak stála a pozorovala krajinu skrz okenní tabuli. Přemýšlela o všem, co se během poslední doby dělo. Všimla si, že ostatní návštěvníci tohoto domu na ni již nehledí s takovým odporem jako na začátku. Nejspíš to bylo hlavně díky jejím jednoduchým lékouzelnickým kouzlům, kterými jim tu a tam vypomohla s nějakým drobným zraněním. Jen Blackovo chování se stále neměnilo. Od jejich hádky, která nakonec neproběhla díky čtyřletému synovi paní Weasleyové, s ní však již nepromluvil. Vystačil si s pouhými pohledy, jež Asterii stále připomínaly, že jeho názor na její osobu se nezměnil a nejspíš ani nikdy nezmění.
Píchlo ji u srdce, když si uvědomila, že podobný postoj vůči ní zaujal i Lupin, který jí byl zde hned po paní Weasleyové ze všech členů řádu nejmilejší. Teď se k ní ale choval téměř stejně jako jeho aristokratický přítel. Ignoroval ji. Jeden rozdíl však v jejich chování byl. Lupin se na Asterii nedíval nenávistně. On se na ni totiž nedíval vůbec.
Pohledem střelila ke stolku nedaleko okna, u něhož stála. Ležel na něm úřednicky vyhlížející pergamen s pečetí sv. Munga. Zamračila se, když si jasně vybavila slova v něm.
"Slečno Navyová, jste jednou z mých nejnadanějších laborantek, a proto mne velmi rozesmutnily okolnosti, za kterých Vám píši," napsal její nadřízený úhledným rukopisem. Až moc úhledným, z čehož si odvodila, že určitě použil svůj nejnovější bleskobrk. V duchu si ironicky pomyslela, jaké pozornosti se jí tímto gestem dostalo. "Vaše časté absence jsou nepříjemné jak pro mě, tak i pro celé oddělení. Jistě chápete, že kdybych s tím nic neudělal, mělo by to nedozírné následky." Nad tím slovním spojením se ušklíbla. Jistě. Věc tohoto typu se zkrátka neututlá. Její kolegové měli jistojistě řeči a vyvedli tak šéfa oddělení z nečinnosti. "Proto jsem nucen Vám se vší lítostí oznámit, že Vás dnešním dnem zbavuji funkce laborantky první třídy Nemocnice sv. Munga a oficiálně Vás tímto dopisem propouštím. Vězte, že není nikdo, koho by to rmoutilo víc než mě. Věci, které jste tu zanechala, Vám byly poslány na adresu Vašeho bydliště. S úctou lékouzelník Pollux Gamp." Tím dopis skončil i společně s její kariérou u sv. Munga.
S hlubokým povzdechem se vydala ke schodišti. Najednou si přišla velmi unavená a zatoužila si jít lehnout, ponořit se do sladkého nevědomí. Když ale levou nohou stoupla na první schod, vchodové dveře se rozrazily a nově příchozí automaticky rozsvítili světlo v místnosti. S hrůzou pohlédla na scenérii před sebou právě ve chvíli, kdy Emmelína jako poslední ze skupinky zavírala dveře. Když se otočila, nikomu nemohl ujít krvavý šrám, který měla na tváři. Emmelína však nebyla tou, jež momentálně vypadala nejhůře. Navyová si s děsem povšimla Siriuse Blacka s Frankem Longbottomem, jak každý z jedné strany podpírali mrtvolně bledého Lupina, dokud ho konečně neposadili na pohovku. Zběžně zaregistrovala, že i ti dva si odnesli pár škrábanců.
"Co se mu stalo?!" zeptala se vyděšeně, když přiskočila k Lupinovi, který pomalu upadal do bezvědomí.
"Sestřenka Belatrix si hrála," odpověděl jí skrz zaťaté zuby Black.
Polekaně se na něj otočila. Přestože tu větu řekl s veškerým vztekem, tvářil se při pohledu na svého kamaráda bezmocně. Jakmile si všiml, že se na něj Navyová dívá, promluvil úplně jiným tónem než prvně. Tónem, který se spíš hodil k tomu, jak se tvářil. "Můžeš mu pomoct?"
Podivila se nad tím, s jakou naléhavostí ta slova vyřkl. Nedívala se však dál do šedomodrých očí plných zoufalství a otočila se na Remuse. Až teď si všimla, jak má krví nasáklou světle hnědou košili v místě levého ramene. Bázlivě rozepnula první knoflíky u krku, aby se na zranění mohla lépe podívat. V ten moment její pacient pootevřel oči a prvně od jejich posledního rozhovoru se na ni zadíval. Trvalo to jen krátce, protože nechal víčka hned klesnout, ale Asterii to i tak donutilo ustat v pohybu. Hned se však vzpamatovala a konečně odhrnula prosáklou látku. Zarazila se, když ránu spatřila. Ne však proto, jak byla hluboká či rozsáhlá. Spíš právě naopak. Z toho množství krve čekala daleko větší ránu. Přitom na ni hledělo jenom pět centimetrů dlouhé a už na pohled povrchní řezné zranění. Přesto z něj prýštila velká spousta krve.
Zmateně se ohlédla na Blacka. "Čím mu to proboha udělala?"
Všimla si, jak se na ni obezřetně zadíval. "Dýkou."
Znovu se mrkla na ránu a pak opět na Blacka. Zamračila se. "Ta zbraň musela být nějak zakletá. Tohle není normální rána!"
Zavrtěl hlavou. Koutkem oka si všimla, jak Emmelína odtáhla Longbottoma pryč. Nechápala proč. "Byla to obyčejná dýka."
Pro změnu zavrtěla hlavou Asteria a s pohledem upřeným na Lupina, který už o sobě vůbec nevěděl, řekla: "To není možné! Něco mi tajíte!"
Black mlčel a zarytě se díval na krvácející ránu svého nejlepšího přítele. Navyové přišlo, že Lupin bledne víc a víc každým okamžikem. To mlčení už nevydržela, napřímila se a zachmuřenému Blackovi zapíchla do hrudi ukazováček.
"Hned mi to řekni!" štěkla na něj. "Tohle není vůbec závažné zranění, ale i tak mi tu Remus umírá pod rukama!"
Když i nadále mlčel, hlas ještě zesílila. "Dělej sakra! Mluv!"
Zmoženě si povzdechl a odstoupil od Navyové, aby si mohl sednout na židli hned vedle sedačky, na níž spočíval Lupin. Na to si složil hlavu do dlaní a zamumlal: "Já ti to nemůžu říct. Remus by to nechtěl."
Nevěděla proč, ale ještě víc ji to rozzuřilo. "Tady nezáleží na tom, co by chtěl a co ne! Copak ho nevidíš? Jestli mi to neřekneš, tak už možná ani nedostane možnost něco chtít a nechtít!"
I přes váhu těch slov stále mlčel. Asterii se zdálo, že přímo slyší tikot hodin, jak minuty plynuly a ona nemohla nic dělat. Zaúpěla a v zápalu bezmocnosti ji všechen hněv opustil. Nakonec si klekla před Blacka tak, aby měli hlavy ve stejné výšce. "Já mu nemůžu pomoct, když mi neprozradíš, jak je možné, že tvůj kamarád krvácí víc, než by měl, Siriusi."
Když zaslechl své jméno, lehce sebou trhnul a vzhlédl. V ten moment si byli neuvěřitelně blízko, ale ani jeden z nich si to neuvědomoval. Nebylo to podstatné. Teď ne.
"Byla to stříbrná dýka," vydechl Black zmoženě. Asteria se zatvářila zmateně, a tak byl nakonec nucen říct to naplno. "Remus je vlkodlak."
Měla pocit, jako by ji někdo udeřil do břicha. Nebyla schopná vnímat nic jiného než tu větu.
"Remus je vlkodlak," zopakovala po něm jako v transu. "Pořezala ho stříbrem."
Sirius přikývl a čekal, až se s tím Asteria nějak srovná.
"Otrava stříbrem," vydechla nakonec a oči se jí rozšířily tím zjištěním. V tu ránu byla na nohách a nervózně přecházela po místnosti sem a tam, přičemž neustále drmolila něco jako "nejsem lékouzelnice" nebo "tohle já neumím".
Black moc dlouho pozorovat její počínání nevydržel. Vstal a prudce ji uchopil za ruce. Asteria, jako by právě v tu chvíli pocítila pocit déjà vu, se na něj se strachem podívala. Na to ji hned pustil a raději ruce zkřížil na prsou. "Tak pomůžeš mu?"
Pomalu zavrtěla hlavou a krátce pohlédla na Lupina. "Musí k Mungovi."
Black zrudnul vztekem. "Tam nemůže."
Zadívala se na něj s otazníky vepsanými v očích.
"Ministerstvo vydalo nový výnos." Z každého jeho slova byl cítit odpor. "Nemocniční personál není povinován poskytnout vlkodlakům ošetření. Smrtijedi mají vliv všude."
"To ale neznamená, že Remusovi v nemocnici nepomůžou, ne?" nevzdávala se naděje Asteria.
"Copak v tom nevidíš ten podtext?!" zeptal se rozzuřeně. "Lékouzelníci mají kvůli tomuhle novému výmyslu strach. Smrtijedi by si na ně došlápli, kdyby pomohli nějakému vlkodlakovi. Chápeš? Nepomůžou nám." Poslední věta vyzněla do prázdna.
Navyová cítila, jak jí vlhnou oči. Znovu se zahleděla na bídně vypadajícího mladíka na pohovce. "Já ani nevím, jak rychle stříbro prostupuje krví. Nevím o tom nic."
I Black se nyní otočil na Remuse. "Dal jsem mu bezoár. Jako bystrozor ho neustále nosím při sobě. Pro všechny případy."
Jen přikývla a hřbetem ruky si rychle setřela zbloudilou slzu. "To nejspíš jen zpomalí postup. On není člověk. Jeho tělo funguje jinak."
Black po ní vrhnul výhružným pohledem. Periferním viděním si toho všimla, ale nijak na to nereagovala. Říkala mu přece jen vědecká fakta.
Do místnosti vstoupila paní Weasleyová a jakmile si všimla zbědovaného Lupina, ptala se, co se stalo. Black jí to stručně vylíčil, zatímco Navyová se jala ještě jednou prozkoumat řeznou ránu vlkodlaka. Dělala to však spíš proto, aby nemusela čelit lehce vyčítavému pohledu Blacka a pohledu plného planých nadějí paní Weasleyové.
Po chvíli se do obývacího pokoje vrátila Emmelína.
"Frank je mimo," oznámila. "Caradoc byl jeho přítel."
"Byl?" otázala se paní Weasleyová tiše.
Emmelína Vanceová jen přitakala. "Zabil ho Lestrange. Narazili jsme tam na něj a jeho ženušku s kupou dalších Smrtijedů. Musela to být past. Šli na nás ze zálohy. Div že jsme vyvázli."
"To je teď vedlejší," prohlásil Sirius. "Musíme vymyslet, jak pomůžeme Remusovi."
Rozhostilo se ticho, které přerušila až Vanceová. "Ty mu neumíš pomoct, Asterio?"
Jmenovaná sebou trhla a zavrtěla hlavou v zápornou odpověď.
"Vždyť vyrábíš lektvar proti dračím spalničkám!" nařkla ji Emmelína.
"To nemá s vlkodlaky vůbec nic společného," bránila se chabým hlasem. Nevěděla, jak by mohla Lupina vyléčit. Náhle si však na něco vzpomněla. "V laboratořích ale pracoval muž, který se této problematice věnoval. Nedávno vynalezl lektvar na ulehčení vlkodlačí přeměny. Vlkodlak je pak schopen se trochu ovládat. Byly toho plné noviny. Jmenuje se Damocles Belby."
"Tak na co čekáme?" zvolala Emmelína. "Kontaktujeme ho. Třeba Remusovi pomůže."
"Netuším, kde bydlí," prohlásila Asteria unaveně, "a od Munga odešel."
"Já ho znám," řekl ještě unavenějším hlasem Frank Longbottom, který se ke společnosti v obývacím pokoji právě připojil. "Je to Alicin švagr."
Vanceová se toho chytla jako tonoucí stébla. "Výborně! Pak mu tedy musíme poslat sovu. Poradí nám. Určitě."
Asteria to tak světle neviděla, ale pouze přikývla.
Slova se ujala paní Weasleyová. "Zatím ho přeneseme do pokoje, kde spává Bill s Charliem."
A tak se Sirius s Frankem každý z jedné strany chopil Remuse a dopravili jej do pokoje hned vedle toho, který náležel Asterii. Mezitím co mu Navyová ošetřovala vnější zranění, Frank s Emmelínou napsali spěšný dopis Belbymu. Hned následujícího rána dorazila odpověď.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Eliota | Web | 28. ledna 2011 v 18:44 | Reagovat

Tos to musela ukončit zrovna teď? :D :( Je mi Rema líto, doufám, že to přežije. A Sirius si ten pohled mohl odpustit, je zaujatý, neřekla nic zlého, říkala jen pravdu!
Jsem nedočkavá na další kapitolu. :)

2 Scissors | Web | 28. ledna 2011 v 18:59 | Reagovat

[1]: Promiň. Já si to nemohla odpustit. :-D A Sirius... Ano. Je to zaujatec jeden zaujatý! Neumí být nestranný, že? Pod mým vedením teda určitě ne. :-D Díky za komentář, Elioto. :-)

3 Alis | Web | 29. ledna 2011 v 18:55 | Reagovat

ach bože... takový konec jsme si nezasloužili! nevydržím čekat! ten Black je ale blb, jsou jisté situace, kdy jde o něco víc než jen dané slovo a ideály - například o život. ale to bych po něm asi chtěla moc. :-) ne, já ho mám ráda. ale tady. nevím, prostě mi tak úplně nesedí, no. :-?

4 Scissors | Web | 29. ledna 2011 v 19:05 | Reagovat

[3]: Nezanevři na něj tak snadno. Děj mu ještě šanci. Pro něj jsou - jak jsi to krásně nazvala - ideály celý život. Nebelvír, vzpoury proti Walburze, útěk z Grimmauldova náměstí... A proč to všechno? Žene se za svou svobodou - za svým velkým ideálem. A pro Remuse jako pro přítele by ji chtěl prostě jen taky... :-)

5 Alis | Web | 29. ledna 2011 v 19:41 | Reagovat

Já na něj nechci zanevřít. Mám ho moc ráda. Ale když já si u tvé povídky tak jasně uvědomuju, co ve svých zapírám - že byl prostě Black a ti byli asi trochu manipulátoři. Jeho matka jistě měla vlastní ideály, které vštěpovala svému synovi, ten je odmítal. A nedělá totéž Sirius ostatním? Harrymu, Řádu, Molly (aby dětem dala informace o situaci - Fénixův řád) atd. No a tady to dělá zase - tentokrát Removi. Myslí si snad, že jeho ideály jsou lepší než jiných? Nemyslela si totéž jeho matka? Co ho od ní tedy odlišuje? Nebo od Reguluse? Jsem se nějak rozohnila, promiň. :-x

6 Scissors | Web | 29. ledna 2011 v 19:56 | Reagovat

[5]: To mě vůbec nevadí. Neomlouvej se. Mám ráda takové úvahy. :-) Sirius je skvělá postava. Má čisté srdce (sakra, to jsem pochytila od Lendaber :-D), je loajálním přítelem a je to rebel - rebely přece všichni milují, jak řekla Rita Holoubková. ;-) Na druhou stranu je to i pořád Black a já bych to ani tak neviděla jako jeho špatnou stránku, protože je to stránka, která ho dělá reálnějším. Kdyby neměl negativní vlastnosti, Rowlingové by se přeci jenom nevyvedl tak, jak se naštěstí vyvedl... :-)

7 Alis | Web | 29. ledna 2011 v 20:20 | Reagovat

To jo. Ale na tuhle vlastnost jsem trochu vysazená :-D Proto si myslím, že k němu by se hodila nějaká hodně silná žena, která sebou nenechá manipulovat. A která je mu v určitých ohledech dost podobná. A aby měl potřebu si ji získat, nebo jiné nutkání, ale takové, které ho donutí se snažit. Ale jinak patří Sirius k mým oblíbencům. Jenom ukazuješ to negativum, které na něm nemůžu vystát! :-? Jinak je to úžasná povídka, ať už dopadne jakkoliv. Ovšem opět nemůžu opomenout, že hlasuju pro Lupina :D

8 Scissors | Web | 29. ledna 2011 v 20:23 | Reagovat

[7]: Budu to mít na paměti, Alis. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama