Velká tvrzení - kapitola 14.

7. ledna 2011 v 17:28 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Ach, měla bych se polepšit v přidávání kapitol. Moc se vám, mí drazí čtenáři, omlouvám, že ji přidávám až po tak dlouhé době. Ke všemu je to ještě oddechová kapitola, v níž se prakticky nic nestane... Jen se zde prvně mihne Peter Pettigrew a dozvíme se, jak Asterii členové Fénixova řádu přijali. Ještě jednou se moc omlouvám a slibuji, že s příští kapitolou tak dlouho čekat nebudu. Snad mi tu i přes to dlouhé čekání zanecháte nějaký ten komentář. :)


Dřevěná kostka
Kapitola 14.

Uplynul jen krátký čas od doby, kdy se Asteria Navyová stala právoplatnou členkou Fénixova řádu. Ačkoliv jim však slavnostně přísahala věrnost, důvěru ostatních členů si nezískala. Všichni na ni koukali skrz prsty. Všichni kromě Brumbála, Lupina a paní Weasleyové jí dávali až příliš okatě najevo, jak jim jde její přítomnost proti srsti.
Nedivila se jim. Zasloužila si takové zacházení. Přesto to chování Asterii uráželo a hlavní příčinou byl zrádce, o němž sice nehovořila, ale z mysli jí stále nesešel. Vždyť ona jim byla věrnější než on! Kým ale opovrhovali? Křivdili jí a to velmi ošklivým způsobem. Neubránila se proto stesku, který v ní ti lidé vzbuzovali. Neubránila se však ani rozčílení. V takových chvílích se jí na jazyku znovu utvářely věty o zradě, které se někdo z nich dopustil. Naštěstí se vždy zavčasu zadržela.
Právě teď seděla s paní Weasleyovou na pohovce v obýváku. Ta milá žena ji učila plést. Pomalu se totiž blížily Vánoce a paní Weasleyová chtěla členům řádu věnovat každému po jednom svetru. Asterii pletení vůbec nešlo, ale měla trpělivou učitelku.
Nedaleko nich si na zemi hrála se svými hračkami dvouletá dvojčata Fred s Georgem. Kousek dál pak seděl čtyřletý Percy, který si hrál s barevnou dřevěnou stavebnicí. Byli stejně zrzaví jako jejich maminka a jak Asteria nedávno zjistila, jejich otec Arthur Weasley měl zrovna takové vlasy. S paní Weasleyovou trávila v Doupěti nejvíce času a jelikož to byla více než výřečná žena, Asteria už znala celou její rodinu. A že se skládala z pěkné řádky dětiček.
Kromě dvojčat, která se právě snažila polapit kouzlem oživlou hračku dráčka, spalo nahoře v pokoji asi půlroční miminko. Byl to nejmladší syn paní Weasleyové, kterému dala se svým manželem jméno Ronald. Krom těchto čtyř chlapců patřili do rodiny Weasleyových ještě další dva. Ty znala Asteria ovšem pouze z vyprávění, protože se právě nacházeli u své pratetičky Muriel. První z nich se jmenoval William - všichni mu říkali zkráceně Bill -, jenž se stal prvorozeným synem paní Weasleyové a příští rok už měl nastoupit do Bradavic. Druhým o dva roky mladším byl Charlie.
Asteria poslouchala historky, které jí paní Weasleyová o svých ratolestech vyprávěla, s nepředstíraným zájmem. Inu taková početná rodina se jen tak nevidí. Zároveň ale někde v hloubi duše pociťovala závist. Ona už žádné příbuzné, které by znala, neměla. Maminka a prarodiče z její strany i se strýčkem byli mrtví a svého otce nikdy nepoznala. Opustil její maminku dřív, než stačila malá Asteria trochu povyrůst.
Najednou se z míst, kde si hráli Fred a George, ozval hlasitý pláč. Paní Weasleyová rychle vyskočila na nohy a už se skláněla nad jedním z nich. Asteria nebyla schopná ty dva od sebe rozeznat. Přišli jí do puntíku stejní. I paní Weasleyové občas dělalo nemalou potíž určit, který je který. Alespoň to jí během včerejšího chystání oběda se smíchem prozradila.
"Já Arthurovi říkala, ať tu hračku vyhodí. Bill, Charlie a ostatně i Percy jí dali dost zabrat," bědovala právě. Asteria zprvu nechápala proč, ale když vstala a přešla k dětem také, hned pochopila. Chlapce, jenž tak plakal, nejspíš sežehl plamen, který hračka draka chrlila ze svého chřtánu. Dříve to byla určitě bezpečná hračka, ale jestli si s ní hrával i malý Bill, bylo zcela normální, že už nefungovala tak, jak měla.
"Ukažte. Podívám se mu na to," nabídla se Asteria a když po ní paní Weasleyová hodila nedůvěřivý pohled, vysvětlila: "Prodělala jsem základní kurz lékouzelnictví. Jinak bych nemohla nastoupit ke sv. Mungovi."
Tentokrát se paní Weasleyová zatvářila překvapeně a překvapení se jí na tváři ještě prohloubilo, když se Asteria taktéž sklonila k chlapcovu zranění a jedním mávnutím hůlky mu bolístku vyléčila.
Když pak paní Weasleyová zbavila děti závadné hračky a místo ní jim dala jinou, sedla si s Asterií zpátky na pohovku a opět se začaly věnovat pletení.
"Netušila jsem, že máš v tak mladém věku takové vzdělání, Asterio," řekla po chvilce s obdivem. "Vždyť je ti teprve dvacet, nemýlím-li se."
Asteria nad tím mávla rukou. "Ten kurz není vůbec složitý. Ovládám pouze ta nejdůležitější a nejužitečnější léčitelská kouzla. Například kouzlo proti popáleninám."
"Stejně je to obdivuhodné," stála si za svým její hostitelka.
Navyová se jen pousmála. "Vážně ne, paní Weasleyová. Zvládl by ho snad každý, kdyby se trochu víc snažil."
"Jaká paní Weasleyová. Za ty dny tady ses už mohla naučit mi říkat křestním jménem. Jsem Molly." Přitom se usmívala od ucha k uchu.
"Dobře, Molly," řekla trošku rozpačitě Asteria a plně se zabrala do pletení.
"Vlastně o tobě skoro vůbec nic nevím," ozvala se po chvíli paní Weasleyová znovu. "Pořád mluvím já a ty jen posloucháš. Co si to prohodit?"
Asteria nezaujatě pokrčila rameny. "Nevím, co bych měla vyprávět."
"Tak mi pověz něco o své rodině," navrhla jí paní Weasleyová.
"Vyrůstala jsem pouze s maminkou. Tátu jsem nepoznala. Nevím, kde je mu konec," odvětila Navyová.
Paní Weasleyová pokývala hlavou a na moment mlčela. Nevěděla, co by na to měla říct. Nakonec se zeptala: "A co dělá tvoje maminka?"
Asteria si povzdechla. "Vystudovala práva. Byla advokátkou. Před dvěmi lety ale umřela na dračí spalničky."
Její společnice se přestala věnovat pletení, zatímco Asteria se vehementně snažila pokračovat v práci. "To je mi líto."
"Hm." Na nic víc se Navyová nezmohla.
"Emmelína povídala, že prý pracuješ na lektvaru proti dračím spalničkám," pravila paní Weasleyová po chvíli nepříjemného ticha.
"Snažím se," přitakala dívka. "Zastavila jsem se ale asi v polovině přípravy. Ten lektvar si dělá, co chce. A to doslova. Vybuchuje v okamžicích, kdy k takové agresivní reakci nemá důvod."
To její zrzavou společnici zarazilo. "Není to trochu nebezpečné?"
"Nijak zvlášť," prohodila ledabyle. "Jsem opatrná."
Paní Weasleyovou to očividně moc nepřesvědčilo, ale než stačila cokoliv namítnout, do pokoje vstoupila trojice mladíků. Remus Lupin, Sirius Black a Peter Pettigrew.
"Copak to vidím?" ušklíbl se na sedící dívku Black. "Netušil jsem, že Smrtijedi mají mimo zabíjení v oblibě také pletení."
"Siriusi!" okřikli ho Lupin s paní Weasleyovou najednou, načež se Black uraženě stáhl.
Navyová ho probodla očima a odfrkla si. Nahlas však nic neřekla. Sirius Black tu Asterii snášel ze všech nejhůř. Nebyl den, kdy by se do ní alespoň jednou nenavezl. Zprvu si jeho narážky nenechávala líbit a řádně mu je oplácela, ale pak zjistila, že to stejně ničemu nepomáhalo. Proto se rozhodla ho ignorovat, ačkoliv to moc dobře nešlo.
Svůj zrak stočila k Pettigrewovi. "Kde je Potter? Jeho nepřítomnost kazí nostalgický efekt."
"Neptej se tak hloupě," zasyčel Black nenávistně, i když bylo jasné, že odpověď chtěla po Peterovi. "Určitě to moc dobře víš."
Atmosféra v místnosti najednou zhoustla. "Kdybych to věděla, neptala bych se, chytráku."
Tentokrát si odfrkl Black. Odpovědi se raději ujal klidný Lupin. "James je nucen se s Lily a jejich synem skrývat."
Asteria složila ruce s pletením do klína a pouze hlesla: "Aha."
"Kvůli tvým kamarádíčkům," dodal Black s odporem.
Zvedla se v ní vlna vzteku. Prudce vstala, odhodila pletení za sebe na pohovku a vztyčila proti němu ukazovák. Užuž chtěla začít klít, když tu se zarazila. Cosi jí zatahalo za nohavici. Pohlédla ke své noze a spatřila tam malého Percyho, který se na ni usmíval a podával jí dřevěnou kostku obarvenou červenou barvou. Asteria si ji od dítěte poněkud zaraženě převzala.
"To je za uzdravení Fredova bebíčka," vyhrkl a podávaje jí červenou kostku ukázal na svého brášku, který se nyní spolu se svým dvojčetem dožadoval maminčiny pozornosti.
Z Asterie v tu ránu opadly všechny negativní emoce a automaticky se k chlapci s úsměvem na rtech sklonila, aby si dřevěnou hračku převzala. "Děkuju."
Na to se ten klučina ještě víc usmál a odběhl k zrzavé trojici.

"To bylo od tebe hezké, Percy," pochválila svého syna paní Weasleyová a políbila ho na čelíčko.
Asteria se nad tou čtveřicí nemohla neusmívat. Když si ale vzpomněla, co se před chvílí stalo, otočila se směrem ke vchodovým dveřím. Pořád tam všichni tři stáli.
S pohledem upřeným na Blacka svými prsty pevně obemkla dřevěnou kostku a zatnula zuby, aby neřekla nic z toho, co mu měla sto chutí říct. Namísto toho si jen odfrkla, načež vystoupala schody do prvního patra a zavřela se ve svém pokoji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Veronika | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 17:53 | Reagovat

Klobúk dole pred desigenom :)

2 Velevážená Osoba | 7. ledna 2011 v 19:51 | Reagovat

Hezké hezké, vaše kariéra spisovatelky se stále blíží, slečno! MěL! bych velikou radost, kdybych později mohL! dostat autogram:)

3 Eliota | Web | 7. ledna 2011 v 21:24 | Reagovat

Moc pěkná kapitola. :) Je dobře, že Percy Atereii zadržel, měla by ukazovat svou lepší stránku a navíc nadávat před dětmi.. :D
Jsem zvědavá na další. :)

4 Alis | 8. ledna 2011 v 12:59 | Reagovat

ale prd. ať si děti zvykají. :-D normálně ho měla proklít a měla by pokoj. idiot jeden arogantní. :-? já mám Siriuse obvykle ráda, ale v tvém podání ne! a je to vážně taková "vsuvková" kapitola. ale to nevadí. ;-)

5 Scissors | Web | 9. ledna 2011 v 11:35 | Reagovat

[1]: Díky. :-)
[2]: Autogram momentálně nemá žádnou cenu, ale mile ráda vám jej dám, drahý PANE. :-D
[3]: Percyho první dobrý skutek. A že jich nebude moc... :-D Díky. :-)
[4]: Oh! To jsem nechtěla! Sirius není záporná postava, jen zkrátka nevěří Asterii a ostatně není se čemu divit. Vždyť zabila člověka, i když to není dokázané. Navíc Asterii nezná a ani ji nechce poznat, a tak mu stačí, že se chtěla přidat k Voldemortovi. Proto se k ní se svou náturou (a nenáviděnou rodinou) zkrátka nemůže chovat jako k největší kamarádce. Ale neboj. Celou povídku to tak nebude. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama