30.12.10 - Přesýpací hodiny + Pronásledovaná

30. prosince 2010 v 13:43 | Scissors |  S = DENÍK
Byla jsem pár dní na horách. Díky času strávenému tam jsem si přečetla knihy, které jsem dostala letos k Vánocům, a to třetí díl série Akademie Evernight (Přesýpací hodiny) a pátý díl Školy noci (Pronásledovaná). Nyní se s vámi podělím o své zážitky z této četby. 
Vezmu to popořadě. Jako první jsem přečetla Přesýpací hodiny, protože jsem se na ně zkrátka nemohla dočkat. Ta knížka mě nezklamala. Naopak. Uchvátila mě, jelikož přímo sršela emocemi. Alespoň tak působila na mě. Musím se přiznat, že mě dokázala i rozplakat a já brečím většinou jen u filmů, heh... Co na knížkách oceňuji asi nejvíce, je, když jsou psány elegantním a kultivovaným jazykem. Přesýpací hodiny takovým jazykem psány jsou. Navíc je to ten typ knihy, od které se nemůžete odtrhnout. V každé kapitole se totiž něco děje a skoro vždy má "otevřený" konec, který vás nutí k tomu, abyste ještě přelouskali pár dalších stran... Díky tomu jsem ji na horách zvládla přečíst za dva dny. Nejen procítěným stylem první osoby si mě však autorka získala. Strašlivě se mi líbil příběh! Tolik akčních příhod a navíc bylo vše tak nějak "reálné". Jak může být "upířina" reálná? Jednoduše hlavní hrdinové nemají neomezený přísun peněz a nejsou dokonalí, tzn. chybují. Zdá se to nejspíš samozřejmé, ale věřte či ne, není. Druhá kniha, kterou tento článek zmiňuje, to jen dokazuje. To, že se děj od začátku do konce neustále formuje, je příjemným bonusem. Dojde to do takové míry, že vás závěr knihy naprosto šokuje. Můžu tak tedy rozhodně mluvit za sebe. Ještě bych dodala, že celý příběh je prodchnut jakousi melancholií, což pro mě představuje velké plus. O humornou četbu se rozhodně nejedná... Abych však jen nepěla ódy, řeknu také, že v pár scénách bylo až moc příhodných "miluju tě". Je to ovšem romance, takže to k tomu prostě patří...
Na Pronásledovanou už takovou hezkou "recenzi" nečekejte. Předem můžu varovat ty, kdo mají knihu a i celou sérii rádi, nečtěte tento článek dál. Hodlám ji totiž rozcupovat od základů a musím podotknout, že to já obvykle nedělám! Ach ano. Opět se setkáváme se slečnou Mary Sue alias dokonalou potetovanou Zoey Redbirdovou alias u-we-tsi-a-ge-ya, ptáčátko, Červenka, Zo, budoucí velekněžka s mocí pro všech pět živlů (nikdy jsem nepochopila, jak může být duch živel, ale to je jiné povídání) a pozor! Nyní nově i A-ya, což byla zhruba před tisícovkou let panna uplácaná z hlíny, které vdechli Zoeyniny předkové život, aby uvěznila do podzemí temného padlého anděla Kalonu, jež konal na Zemi jen samé zlo. (Je to takový tajemný playboy, kterého uctívají nejen dívky, ale svým způsobem i chlapci. Pronásledovaná se vůbec motá jen kolem jednoho tématu. Kluci, kluci, kluci. Otravné.) Zoey ho samozřejmě na konci knihy porazí včetně Neferet, z níž se mimo jiné stala neuvěřitelná mrcha. Aby z toho však autorky vytěžily co nejvíc prachů, tak své čtenáře upozorní na to, že se Kalona ještě vrátí a že zkrátka není všem dnům konec. Než jsem se ale k tomuhle super byznys-konci dostala, musela jsem se prokousat spoustou dialogů, na nichž je celá kniha postavená a které jsou, ehm, dost pubertální a to takovou měrou, že mě to místy až nudilo. Je sice fakt, že pár hlášek dokázalo rozesmát, ale zbytek spíše obtěžoval. Navíc ze všech těchto dialogů vyplynulo další vodítko k zahnání Kalony a většinou to působilo dost nelogicky. No. Afroditě to přece děsně pálí a Zoey má svá podvědomá tušení, která jí sesílá odněkud z mráčku sama Nyx. Do toho všeho se však Zoey připlétá její soukromý život v podobě upíra Erika, lidského kluka Heatha, do kterého se znovu otiskne, a přibývá k tomu i můj James Stark. Je mi smutno, když vidím, že i on padl do pařátů dokonalé Redbirdové. Jediná scéna, která na mě nějak zapůsobila, byla s ním. Samozřejmě v ní nechyběla ani Zoey, protože ta je vypravěčkou celého příběhu. Byla to scéna v momentě, kdy se Zoey ve Škole noci vkrádal do snu Kalona a James (tak mu budu říkat já, protože to jméno miluju) procházel kolem jejích dveří. Pak následoval moc pěkný rozhovor. (Kdybych chtěla být hodně hnusná, tak bych řekla, že jediný hezký rozhovor...) No. Snad už by to k Pronásledované stačilo. Asi jste si utvořili jasný obrázek o tom, jaký postoj jsem k sérii Škola noci definitivně zaujala. Tímhle dílem jsem s její četbou skončila.
Vaše Scissors 


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

K čemu máš blíž?

K optimismu
K pesimismu

Komentáře

1 Kenneth | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:24 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama