Velká tvrzení - kapitola 9.

1. listopadu 2010 v 21:58 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Jsem vskutku unavená, protože jsem se zhruba před hodinou vrátila z tanečních, v nichž jsme se učili polku. Řeknu vám, jestli se tohle někdy naučím, tak budu vskutku šťastný člověk... Abych ovšem neodbočila, přestože jsem, jak už jsem říkala, vážně moc unavená a volný čas bych spíš měla využít k naučení se své zítřejší německé prezentace, ocitla jsem se jakýmsi záhadným způsobem na počítači. A jelikož jsem včera jisté osobě (ona moc dobře ví, o kom je řeč ;)) slíbila, že pokud se na internet dostanu, přidám další kapitolu, činím tak. Přináším vám devátou kapitolu plnou dalších informací o Asterii a hlavně s vysvětlením konce minulé kapitoly. Navíc vám v ní přislíbím nějakou "akci" do kapitol příštích... Přeji příjemné čtení! :)


Dopis doby minulé
Kapitola 9.

Asteria Navyová stála v krámku s lektvary, který se nacházel na Příčné ulici, a prohlížela si lahvičku s průzračnou náplní nachové barvy. Vešla sem už před hodnou chvílí a jakmile jí pohled utkvěl na tomto flakónku, ničím jiným se nezabývala. Právě kontrolovala štítek s názvem lektvaru, když tu se ozval trochu pisklavý hlas.
"Mohu vám s tím lektvarem nějak pomoct?" oslovila žena za pultem svou jedinou potencionální zákaznici.
"Ano," Asteria vzhlédla a než svou odpověď dokončila, položila výrobek zpátky na poličku, "vyhodit vadné výrobky, které nemají v regálech co dělat."
"Co prosím?" zbrunátněla prodavačka v obličeji.
"Ten lektvar na neštovice je očividně už několik dnů prošlý," pronesla Navyová podmračeně. "Správně má mít daleko červenější odstín. To že už je skoro růžový, značí o přesažení doby trvanlivosti."
"Hodláte mě tu poučovat?" vyštěkla žena a založila si ruce na prsou.
"Ne, pouze vás upozorňuji, že po pozření vadného lektvaru proti neštovicím se pacientovi spíš přitíží, než odlehčí," oplatila jí stejnou mincí.
Výraz ve tváři lékárnice se najednou změnil. Už se netvářila tak, že by po Asterii nejraději něco hodila, ale spíše se jí v očích zračila únava. "Snažím se tomu zabránit neškodnými přípravky, které by měly stárnutí lektvarů zpomalit."
I přibližně dvacetiletá zákaznice nyní změnila své vystupování o poznání k lepšímu. "Tohle už raději stáhněte z prodeje."
"Jsou to ale mé poslední zásoby a přísad do tohoto druhu lektvaru není na rozdávání," zamračila se žena za pultem zase. "Kdyby se někdo po tomhle lektvaru sháněl, co mu mám říct? Že mi jakýsi černokněžník děsí dodavatele?"
"Raději ho pošlete přímo k Mungovi pro radu i pro ošetření," poradila jí Asteria.
Lékárnice se sice zamračila, protože zjevně nebyla s tímto řešením nastalé situace spokojená, ale místo aby protestovala, se obezřetně zeptala: "Kdo vlastně jste? Snad ne někdo z inspekce?"
"Ne," zavrtěla hlavou, "pracuji v laboratoři sv. Munga. Jdu sem jen pro doplnění našich zásob." Načež vytáhla z kapsy lísteček se seznamem, který si v práci sepsala, a nakoupila vše, co z něj lékárnice měla.
"Už aby to řádění Vy-víte-koho skončilo," poznamenala prodavačka, jakmile jí Asteria za nákup zaplatila. Jen pokývala hlavou a kvapně opustila obchod.
Když procházela přes Příčnou ulici, která se stala vylidněnější než dřív, hlavou ji probleskla vzpomínka na událost před třemi měsíci, kdy se probudila u sebe v bytě s neuvěřitelnou bolestí hlavy. Tehdy zjistila, že si vůbec nepamatuje, jak se domů dostala. Poslední, na co si vzpomínala, bylo, jak společně s Traversem, se kterým si na Obrtlé sjednala schůzku, vycházela z nějaké putyky. Avšak jak to setkání dopadlo, netušila. Zkontrolovala si tedy levé předloktí.
Očekávala, že tam uvidí vytetovanou lebku, z jejíchž úst vylézá had, ale nic takového na něm neměla. Místo aby ji to zjištění uklidnilo, ještě více znervózněla. Jasně na sobě poznávala účinky paměťového kouzla a podle toho, jak silně ji třeštila hlava, usuzovala, že to muselo být velmi silné paměťové kouzlo. Rozhodla se zjistit, kolik dní jí někdo vymazal z paměti. Pomalu vstala, aby se nezapotácela a neupadla, načež přešla ke svému kalendáři. Podívala se na pořadové číslo s poznámkou Travers a zjistila, že si naposledy pamatovala den s datem šestého července. Jenže kolikátého bylo dnes? Zjistila to až večer při sledování televize. Málem omdlela, když hlasatelka mudlovských zpráv oznámila, že bylo třetího srpna. Neměla zdání o tom, co se s ní dělo po necelý měsíc!
Prudce zavrtěla hlavou, aby nad tím už nepřemýšlela a jen dál pokračovala ve své cestě skrz Příčnou ulici. Potřebovala se dostat do laboratoře sv. Munga, aby tam uložila nakoupené přísady do lektvarů a mohla pokračovat na projektu, se kterým jí pomáhala její nová kolegyně Emmelína Vanceová.
Emmelínu přijali v době, kdy byla Asteria nepřítomna. Jen díky ní jí práce zůstala, protože její nová kolegyně zde byla jen na zkoušku, jak jí sama sdělila při jejich prvním setkání. Proto Asteriu nemohla nahradit, a tak se jmenovaná nemusela obávat ztráty zaměstnání. Navíc tak získala šikovnou asistentku. Dřív pracovávala v laboratoři sama a musela si přiznat, že v poslední době jen horko těžko zvládala všechny úkoly, které jí vedení ukládalo. Měla zkrátka velké štěstí, že se tu Emmelína ukázala.
Netrvalo dlouho a Asteria konečně procházela chodbou přímo ke dveřím laboratoří. Bylo to středně velké oddělení sv. Munga, jehož větší část měla za úkol vytvářet lektvarové zásoby a kontrolovat jiné vzácnější léky, které byly do nemocnice dováženy. Navyová však patřila do té menšiny lidí, která zkoumala. Tito laboratorní zaměstnanci pátrali po nových léčivech, přičemž byli všichni zavázáni slibem mlčenlivosti. Co se dělo uvnitř, nesmělo vyjít na povrch. Ne proto, že by se v laboratořích dělo něco nekalého, ale kvůli zachování tajemství přípravy na možný nový lektvar či mast. Nemocnice vlastnila patent na vše, co z těchto laboratoří vyšlo.
Když Asteria vešla do zmiňovaných dveří s nápisem Zákaz vstupu všem nepovolaným osobám, ocitla se v poměrně dlouhé chodbě se spoustou dveří. Ty její se nacházely zhruba uprostřed chodby po pravé straně. Automaticky k nim zamířila a stiskla kovovou kliku.
"Ahoj," ozval se přátelský hlas její asistentky hned, jak za sebou dveře zabouchla. Emmelína seděla u bílého stolku a skláněla se nad pergamenem, který bedlivě studovala. Když jí Asteria pozdrav oplatila, hned spustila: "Budeme muset doplnit zásoby. Máme poslední pár mločích očí a krysích ocásků už nám zbývá jen pramálo. O žabích ledvinkách ani nemluvě. Z těch nám nezůstala ani jedna." Při posledních slovech si prohrábla své dlouhé neposedné vlasy hnědé barvy a zadívala se na svou kolegyni. V zelených očích se jí hned mihlo pochopení, když postřehla, jak Navyová vytahovala z kapes zmenšené nákupní tašky. "Vidím, že sis toho všimla dřív než já."
Asteria nijak nereagovala a kouzlem tašky zvětšila, načež začala všechno dávat na svá místa. Mezitím Emmelína i s pergamenem a perem v ruce vstala a přešla k ní. Pečlivě zaznamenávala, kolik čeho zkušenější laborantka koupila.
"Chybí nám - "
"Já vím," zarazila svou asistentku Asteria ještě dřív, než stačila svou větu dokončit. "Obchod na Příčné už zkrátka není zásoben tolik co dřív."
Vanceová se zamračila. Ne proto, že by jí vadilo, jak jí její kolegyně skočila do řeči, ale spíš kvůli tomu, co řekla. Tvář se jí ale nakonec rozjasnila. "Naštěstí nic z toho, čeho nemáme dostatek, momentálně nepotřebujeme."
Asteria přikývla a uložila posledních pár lahví s různými tekutinami do patřičných poliček. Poté se otočila na svou asistentku a zeptala se: "Jak to jde s naším lektvarem na dračí spalničky?"
Emmelína se znovu zamračila. Tentokrát o poznání více. "Nijak valně. Znovu mi to bouchlo pod rukama, když jsem tam přidala naší poslední žabí ledvinku. Nechápu to. Podle veškeré odborné literatury je tahle přísada neutrální. Nemá způsobovat výbuch!"
Jen pokývala hlavou. Ani se nesnažila skrývat své zklamání. Na tomhle projektu dělala téměř od svého nástupu sem. Byl to její osobní výzkum, k němuž si musela pracně získat povolení od vedení. Zprvu jí ho nechtěli dát, ale když se jim osvědčila jako výborná laborantka, nakonec polevili. Od té doby, kdy na tom začala pracovat, uplynul již rok a ona skoro vůbec nepostoupila. Zasekla se v polovině přípravy, kteréžto postup vymyslela podle všech dostupných informací, a to v bodě, jež zmínila Emmelína. Ať se snažila, jak chtěla, nedařilo se jí tento problém nijak vyřešit. A to právě z toho důvodu, že žabí ledvinka byla skutečně označována jako neutrální přísada. Nikdo nezaznamenal případ, kdy by po jejím přidání lektvar dělal to, co dělal Asterii a Emmelíně. Logicky se tedy ani nikdo nezajímal o řešení takového problému.
"Ty téhle záhadě přijdeš na kloub," snažila se ji povzbudit Emmelína mile. "Už jsi překonala dost překážek, takže překonáš i tuto."
Asteria mlčela. Pomalu ztrácela naději, že se někdy dostane dál než sem. Už pár měsíců se snažila přijít na to, proč jí lektvar pokaždé exploduje. Dokonce se snažila tuto přísadu nahradit nějakou jinou neutrální přísadou, protože podle zásad musí být v každém lektvaru vyvážený počet neutrálních a aktivních složek. Problém však byl, že její projekt se vymykal všem takovýmto zákonům. Neutrální přísady se chovaly jako aktivní a aktivní byly stále aktivní. Alespoň tak si to Asteria vysvětlovala. Jinak by nebylo možné, aby byl lektvar agresivní i při přidání jakékoliv další neutrální látky.
"Možná bych s tím měla začít od začátku," zauvažovala nahlas. "Třeba je ta chyba právě někde tam a projevuje se až teď."
Emmelína zavrtěla hlavou. "To si nemyslím. Opožděné reakce jsou velmi vzácné. Obvykle se projevují nejdéle pár minut po přidání nesprávné nebo vadné přísady a tvůj lektvar na dračí spalničky se vaří do přidávání žabí ledvinky dvě a půl hodiny. Není možné, aby některé složky na sebe reagovaly až tak pozdě."
"Jestliže ledvinka z žáby způsobuje výbuch, tak jsem tomu klidně ochotná uvěřit," povzdechla si Asteria a přešla ke svému stolku, ke kterému si sedla.
Emmelína jen pokrčila rameny. "Je to tvůj projekt a jestli ho chceš od základů překopat, tak ti v tom bránit nebudu. Já si teď odskočím pro něco na zub. Ještě jsem dnes vůbec nejedla."
"Dobře," pokývala Navyová hlavou a chvíli na to v laboratoři osaměla. Ihned se pustila do přezkoumávání svého postupu přípravy na lektvar proti dračím spalničkám. Velmi jí záleželo na tom, aby se jí podařilo najít recept na lék, který by jednou provždy ukončil zákeřnost této choroby. Z obecných ale i osobních důvodů. Právě na tuto nemoc totiž zemřela její maminka, když Asteria dostudovala. Dodneška nezjistila, kde k této nemoci přišla. Existuje spousta případů, kde pacient tuto chorobu přečkal, avšak paní Navyová k nim nepatřila. Proto se Asteria rozhodla pracovat v oboru lektvarového výzkumu a přála si, aby našla lék, který by zajistil nulovou úmrtnost na tuto nemoc.
Z jejích myšlenek ji vytrhl pohled na bílou obálku, které si všimla až teď. Zvláštní bylo, že se jí ještě před chvílí zdál její stůl prázdný. Trochu udiveně se tedy rozhlédla, jako by mohla někde kolem sebe spatřit něco, co by jí to potvrdilo. Nakonec nad tím však mávla rukou a obálku si vzala. Ozdobným písmem se na ní skvělo její jméno. Asteria Navyová. Opatrně ji otevřela.
Když nakoukla dovnitř, uviděla složený bílý papír. Vytáhla jej a zjistila, že z něj na zem vypadl výstřižek z novin. Sebrala ho a podívala se na titulek článku, který se na výstřižku nalézal. Záhadná vražda Smrtijeda. Vedle těchto písmen někdo rukou dopsal datum šestého července. V hlavě se jí hned rozsvítila varovná kontrolka. To byl přeci den, kdy se setkala s Traversem a zároveň poslední den, který si pamatovala předtím, než se probudila u sebe v bytě o téměř měsíc později!
Zběžně článek přejela očima. Pojednával o úmrtí nejmenovaného Smrtijeda, jehož tělo bylo nalezeno před Děravým kotlem. Novinář, který tento text sepsal, polemizoval nad tím, jestli Smrtijeda zabil jiný Smrtijed nebo jestli v tom náhodou nemá prsty organizace Fénixův řád, o níž se čím dál tím víc šuškalo. Široká veřejnost totiž věděla akorát to, že členové tohoto řádu zbrojí proti temnému pánovi a jeho stoupencům. Jestli k tomu užívají i nezákonné prostředky, to nikdo netušil.
Asterii se z článku udělalo nevolno. Že by se jednalo o Traverse? Kdo by jí ale něco takového posílal? Kvapně se tedy chopila přeloženého listu a rozložila jej.
"Přijď v den měsíčního novu tam, kde on skonal a já Ti prozradím, co s tím máš společného. Nastal čas, aby ses setkala s někým, kdo Tě konečně představí. Dostav se pět minut před půlnocí a nemeškej! Tvá stará známá B.L.," stálo na něm tím samým ozdobným písmem, kterým byla i obálka dopisu nadepsána. Na svých iniciálách si pisatelka dala zvlášť záležet.
Asteria byla zmatená. Co to má znamenat? Co by mohla mít ona společného s vraždou Traverse? A byl ten Smrtijed vůbec on? Navíc jaká stará známá s iniciály B.L. by ji s tím spojovala?
Vybavovala si jméno dívky, s níž chodila do ročníku a jejíž jméno by k těm dvěma písmenům sedělo, avšak s tou holkou se nebavila. Pochybovala proto, že by ji tak zčistajasna kontaktovala a ještě ke všemu takovýmto neobvyklým způsobem.
Zahnala myšlenky na to, komu patří to překrásné písmo, a naopak se začala zaobírat obsahem vzkazu. Celý byl psán tak záhadně. Vždyť ona ani nevěděla, kdy v nejbližší době nastane nov a tím pádem neměla ani zdání o tom, kdy že by se měla dostavit na smluvenou schůzku. O měsíční fáze se naposledy zajímala v hodinách astronomie na škole, když probírali téma Měsíc a jeho účinky na člověka. Toto určení času tedy prozrazovalo, že pisatelce dopisu záleželo na tom, aby na Asterii udělala dojem. Zjevně chtěla, aby se na schůzku dostavila.
Když si pak Asteria znovu přečetla narážku na nějakou spojitost mezi ní a zavražděným Smrtijedem, zamrazilo ji. Musel to být Travers. S jakým jiným Smrtijedem by mohla mít ona něco společného? A o jaké spojitosti to vlastně mluví? Zamrazilo ji podruhé, když si automaticky představila tu nejhorší možnost. Třeba ho zabila ona! Tuhle myšlenku ale okamžitě zapudila. To je přeci hloupost.
Na to se tedy začala zabývat tím, komu měla být představena. Tahle část přišla Asterii nejzáhadnější. Jaká B.L. by chtěla zrovna ji, Asterii Navyovou, někomu představovat? Co je to za nápady?
Nakonec se pozastavila nad pozdní hodinou, během které se s neznámou měla setkat, a místem. Kdo by si vybíral dobu kolem půlnoci ke schůzce?
Zatajil se jí dech, když si uvědomila, kdo se za tímhle vším mohl jako jediný skrývat.
"Smrtijedi," špitla do ticha laboratoře. Celou dobu to někde v pozadí mysli věděla. Záhadnost kolem dopisu, pozdní hodina setkání a nakonec fakt, že oni musí vědět o vraždě někoho z jejich řad nejvíce. Když si tohle všechno spojila se svou tehdejší touhou patřit k nim, najednou jí připadala ta nejhorší možnost, o které ještě před chvílí smýšlela jako o hloupé, tou nejpravděpodobnější. Ona ho určitě zabila!
Ruce se jí s tím zjištěním roztřásly tak, až jí z nich lístek vypadl a přistál na zemi vedle ní. Nechala jej tam ležet jen okamžik, během něhož vstřebávala nabyté informace. Najednou si však všimla přítomnosti Emmelíny, která se už nejspíš vrátila a nyní jí stála přímo za zády. Upírala lehce vyděšený pohled na vzkaz ležící na zemi. Asteria jej rychle sebrala a ukryla do kapsy.
"Tak abychom se opět pustily do práce," pravila po hodných minutách mlčení s vynuceným úsměvem, který však ve výsledku vypadal spíš jako jakýsi škleb. Vanceová se vzpamatovala, kývla a obě se začaly zabývat svými úkoly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Luth | 2. listopadu 2010 v 20:14 | Reagovat

Takže pro začátek opět děkuji! I když jsi mi trochu (zcela úplně) utla dostupné teorie. :-( Věřila jsem tomu, že si to s tou pamětí nakonec rozmyslíš a Lupin jí přednese nějaký vzkaz od Siriuse s flirtovacím podtextem a ono houby... ach jo!
Jinak jako obvykle perfektní, začínáš to slušné zamotávat. A je B. L. ta, kdo si myslím? Vlastně pokud to píšeš ty, tak nejspíš ne. :-D
A s dalším dílkem nemusíš zrovna moc otálet! Tahle zápletka potřebuje nutně rozuzlení! :-D

2 Scissors | Web | 2. listopadu 2010 v 20:22 | Reagovat

[1]: Nemáš zač, nejmenovaná osobo. :-D Paměť nám Asteria ztratila, což znamená, že žádný vzkaz s jakýmkoliv podtextem od Siriuse nebude. Alespoň ne teď. :-D K B.L. se nehodlám vyjadřovat. Ať to je alespoň na chvilku "tajemné". ;-)

3 Eliota | Web | 4. listopadu 2010 v 19:56 | Reagovat

Ze začátku jsem byla míérně zmatená, očekávala jsem, že se děj bude ještě odehrávat v Doupěti.
Myslím, že vím, od koho vzkaz je. Jsem zvědavá, jestli tam Asteria půjde, přeci jen mi přišlo její chování trochu změněné.
Těším se na další! :)

4 Scissors | Web | 4. listopadu 2010 v 20:48 | Reagovat

[3]: Mást a zavádět - to já umím. ;-) Myslím si, že si nemusíš myslet, ale rovnou můžeš říct, že víš, kdo je onou pisatelkou dopisu. :-D Ohledně Asterie a jejího chování... Zatím jsme ji poznali jen z té horší stránky, takže teď akorát poodkryji to lepší z její osobnosti. 8-) Díky za komentář a hlavně za přečtení. :-)

5 Mell-issa | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 19:54 | Reagovat

Velice zajímavý díl začíná se to pořádně zamotávat.Je to velice povedené a hrozně se těším na další díl :-D

6 Scissors | Web | 19. listopadu 2010 v 20:02 | Reagovat

[5]: Moc ráda vidím novou tvář. Děkuji za komentář. Je pěkné vědět, kdo všechno mou povídku čte. :-)

7 Alis | Web | 27. prosince 2010 v 0:44 | Reagovat

teď budu trochu urejpaná, ale... to jí nebylo divný, že má jinou hůlku? mně by to zarazilo asi nejdřív. 8-O

8 Scissors | Web | 30. prosince 2010 v 12:42 | Reagovat

[7]: Ano ano... Tento "detail" mi tak nějak unikl. Stydím se. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama