Velká tvrzení - kapitola 10.

19. listopadu 2010 v 20:00 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Je mi tak strašně líto, že přidávám kapitolu až dnes a že jsem se tu tak dlouho neukázala. Všechny mé plány mi zmařila nemoc. Ani na toho Pottera zítra nepůjdu. Budu si nejspíš muset počkat celý týden a povím vám, že ta spousta článků o něm (recenzí) mě neuvěřitelně irituje! A když používám slovo iritovat, které v běžné mluvě přímo nesnáším, tak už sakra mluvím vážně! Ta představa, že já jako věrná fanynka uvidím první část HP 7 až za týden, kdežto nějací ... lidé, co ani nečetli knihy, byli na premiéře, mě ničí! Vrrr... (Za normálních okolností nebývám takto útočná.)
Ale teď k desáté kapitole, která vám konečně odhalí pisatelku rádoby záhadného dopisu z minulé kapitoly. Ačkoliv je vám všem nejspíš jasné, o koho šlo, nechci vám to oficiálně prozradit už před čtením, takže vás ohledně této postavy jen upozorním, že jsem ji v povídce tak trochu omladila. Ve skutečnosti totiž tato Smrtijedka nestudovala v Bradavicích zároveň s Poberty. Tuším, že se o rok nebo dva minuli. Snad vám tato menší změna ve věku nebude vadit. Ubrala jsem jí stejně jen ten rozdíl mezi jejím studiem a studiem Pobertů. ;)
Dále bych chtěla doplnit informaci ještě k deváté kapitole. Postava Emmelíny Vanceové, která se tam prvně objevila, pochází z knihy! Nejspíš si ji pamatujete, ale raději to sem píši. Tato čarodějka se setkala s Harrym Potterem. 
A nakonec udělám skok zpět k téhle kapitole. Jen bych chtěla říct, že její závěr vám napoví, jakým směrem se bude dál ubírat celá povídka. To je dnes ode mě vše. Těším se na všechny vaše ohlasy. Kdokoliv čte, zanechte, prosím, komentář. Dodává mi to sílu psát. Děkuji předem. :)


Povídání se známou neznámou
Kapitola 10.

Večer novu nastal tři dny poté, co Asteria nalezla v laboratoři dopis psaný neznámou Smrtijedkou. Od té doby si ho přečetla již nesčetněkrát a při každém dalším čtení nabývala větší a větší jistoty, že to byla skutečně ona, kdo na Traverse vyslal smrtící kletbu. Zda-li to byl Travers, o tom již nepochybovala.
Možná si měla ponechávat naději, že by něco takového přeci nedokázala udělat, ale ona taková nebyla. Věděla, jak byla odhodlaná stát se jedním ze Smrtijedů, a to jí stačilo, aby uvěřila, že se z ní stal vrah. Přesto se o tom potřebovala přesvědčit. Potřebovala, aby jí někdo řekl, jestli to udělala a potřebovala, aby jí ten někdo také vysvětlil proč. Takhle se totiž zmítala ve vlnách nevědomosti a nejistoty a Asteria oba tyto pocity nesnášela.
Přestože si přála znát pravdu, zapřísáhla se, že se Smrtijedy už nechce mít nic společného. Tenhle krok by ji s nimi ovšem znovu propojil a ona se bála důsledků, které by to mělo. Z toho dopisu jasně vyplývalo, že jeho pisatelka ji chce někomu představit a Asteria nepochybovala o tom, že ví komu. Jenže ona už nestála o cejch na levém předloktí. Už od toho dne, co se probudila u sebe doma bez části své paměti. Nebylo těžké dojít k závěru, že jí někdo z temné strany paměť vymazal. O to těžší však bylo si tuto domněnku odůvodnit. Vždyť Smrtijedi se nezatěžovali takovými složitostmi. To se spíš podobalo zásahu ministerstva. Smrtijedi nezanechávali svědky, pokud jim to něco nevynášelo. Ovšem čím mohla být Navyová zajímavá pro ministerstvo? Ačkoliv si zakázala myslet na to, jak přišla o celý měsíc svých vzpomínek, občas se neubránila a dopis ji přímo nutil přemítat o tom v hlavě pořád dokola.
Den ode dne byla zmatenější a nedokázala se rozhodnout, jestli na smluvenou schůzku půjde. Z novinového výstřižku věděla, že se má dostavit před Děravý kotel, ale stála jí pravda za to? Vždyť možná ji ani nechtěla znát.
A tak se stalo, že hodiny odbily jedenáctou hodinu večerní a Asteria dál váhala se skleničkou alkoholu v ruce. Strávila takto celý poslední den. Z práce se uvolnila s tím, že onemocněla, což nemuselo být ani tak nápadné, jelikož v práci se tak jak tak chovala během těch dvou dní dost roztržitě.
Jak tak seděla ve svém křesle a zvažovala či jít nebo zůstat, uvědomila si náhle, že už je díky alkoholu trochu malátná. Raději tedy odložila skleničku, vstala, aby protáhla ztuhlé tělo, a šla si do koupelny opláchnout obličej studenou vodou. Když se pak zadívala na svůj odraz do zrcadla nad umyvadlem a sledovala kapičky vody, jak jí stékají z tváře, něco se v ní pohnulo. Jako by jí ten výjev dodal na rozhodnosti. Najednou věděla, že se tam musí dostavit, jelikož to bylo zkrátka jediné řešení všeho, co se kolem ní poslední dobou dělo. Nemohla teď utéct, protože by jí už pak nezbývalo nic jiného. Jeden útěk by strhl vlnu útěků. Proto se musela postavit problému čelem, dokud to bylo možné.
Jakmile si tohle všechno uvědomila, šla se rychle obléct do něčeho pohodlného. Kdo ví, co se bude dít. Vzala si na sebe volné černé kalhoty a temně modré tričko s krátkým rukávem, které skryla pod kouzelnický cestovní plášť stejného odstínu modré barvy. Nakonec si své hnědé vlasy stáhla do culíku. Když skončila, hodiny ukazovaly něco málo po půl dvanácté. V dopise jasně stálo, že nemá přijít pozdě, a tak se pomalu vydala na cestu. Měla v plánu jít kus cesty pěšky a až v nejvyšší čas se přemístit před Děravý kotel. To také učinila.
Tichou ulici tak prořízlo hlasité prásknutí. První co Asteria na místě udělala, bylo, že se obezřetně rozhlédla po svém okolí. Ulice byla prázdná, jak se zdálo, ale přesto měla jednu ruku stále připravenou s hůlkou v kapse.
Neuběhlo ani pět minut a ulicí se rozlehlo další prásknutí, které však následovaly další dvě. Asteria sebou leknutím trhla, načež se rychle otočila směrem, odkud zvuky zaslechla. Ihned spatřila tři postavy v černých dlouhých pláštích. Všechny měly tváře schované pod kapucami a neomylně se blížily k Navyové. Z menší vzdálenosti si všimla, že pod kapucami ti lidé skrývali své obličeje strašidelně vypadajícími maskami.
Asteria stála jako sloup na místě, přičemž rukou v kapse pevně svírala svou hůlku. Čekala, až k ní trojice Smrtijedů dojde. V tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Když konečně stanuli dva metry od ní, postava uprostřed si s hůlkou v ruce ladným pohybem okolo obličeje odstranila masku a pak si stáhla i kapucu. Na Asterii se nyní dívala žena s ostře řezanou tváří. Tmavé vlasy měla stažené do drdolu, avšak pár kudrnatých pramenů se jí z účesu uvolnilo. Navyové chvíli trvalo, než si tento zjev dokázala spojit se jménem. Dopomohl jí k tomu až pohled, kterým ji ta žena propíchla. Stála před ní Bellatrix Blacková, se kterou se párkrát potkala na chodbách bradavického hradu. Stávalo se tak pouze v dobách jejího prvního ročníku, protože Blacková tehdy byla v Bradavicích posedmé a naposledy.
"Proto ta slova o staré známé," problesklo Asterii hlavou.
"Přišla jsi," zkonstatovala Blacková a spokojeně se usmála. "V tom případě si můžeme hezky popovídat." Načež přešla k dvacetileté dívce naproti sobě a zahákla se jí do pravého rámě. Zbylí dva muži, jak poznala podle jejich relativně mohutných postav, si stoupli za ně, a když se Bellatrix dala i s Asterií do chůze, poslušně je následovali s maskami stále na tvářích.
"Určitě si na mě pamatuješ ještě z dob studií," pronesla Blacková a probodla svou společnici povýšeným pohledem. Asteria se v duchu ušklíbla. Jak by mohla zapomenout na někoho, kdo měl pověst kouzelnicky velmi zdatné a taktéž velmi obávané čarodějky. V praxi to znamenalo, že se před Bellatrix třásla většina studentů Bradavic, protože byla schopná je uřknout jen za to, že se na ni špatně podívali.
Navyová jen přikývla a nahlas vyřkla její jméno. "Bellatrix Blacková."
Jmenovaná se zvonivě zasmála, jako by právě vyslechla nějaký vtip. Na to se na Asterii zadívala a pravila: "Už dlouho ne. Teď jsem Lestrangeová a pokud vím, tak ty jsi Astra Navyová. Ze školy si na tebe ovšem nepamatuji. V jaké koleji jsi studovala?"
"V Havraspáru," odvětila dotazovaná stručně. "A jmenuji se Asteria."
Bellatrix na její odpověď nijak nereagovala a zadívala se do tmy přímo před sebe. Bok po boku dál kráčely ulicí, která se pomalu chýlila ke konci a měla se napojit na další, jež byla určitě stejně prázdná jako tahle.
"Dozvěděla jsem se o tobě teprve nedávno, Astro," prohlásila Lestrangeová po chvilce ticha a pak se zarazila. Asteria čekala, že se jí omluví za to, jak ji oslovila, avšak to se nestalo. "Oh, promiň. Doufám, že ti nevadí mé tykání." Řekla to tónem, který dával jasně najevo, že je jí jedno, jestli to Asterii vadí či ne. "Nejsi zase o tolik mladší než já."
Navyová jen bezeslovně pokývala hlavou.
"Každopádně jsem se doslechla," pokračovala Bellatrix, "že jsi to byla ty, kdo zbavil světa chudáčka Traverse."
A bylo to tady. Asterii jako by polila ledovou vodou. Konečně se jí potvrdila její domněnka. Skutečně se stala vrahem. Proč ho však zabila? Jak se to stalo?
Lestrangeová si všimla změny v jejím postoji a vyložila si ho po svém. Znovu se zvonivě zasmála a řekla: "Neměj obavy. Toho otrapy není žádná škoda. Dům McKinnových sice zvládl na jedničku, ale jinak zkazil, co se dalo."
Asteria opět jen pokývala hlavou a prvně si dovolila se na něco zeptat. "Jak vlastně víš, že jsem ho zabila já?"
"Řekněme, že mám své zdroje," pronesla Lestrangeová neurčitě. "Nebo jsi to snad neudělala?"
Navyová jen okamžik zvažovala, jak by měla reagovat. Nakonec se rozhodla mluvit pravdu. "Já nevím."
Bellatrix se na ni nejdřív překvapeně ale hned poté vševědoucně zadívala. "Ach jistě. Zapomněla jsem. Ti zmetci ti vymazali paměť."
"Kdo?" otázala se Asteria dychtivě. Konečně se dozví, co se jí před měsícem stalo!
"Fénixův řád," odpověděla jí Smrtijedka. "O tom už jsi jistojistě slyšela."
Zaraženě na ni pohlédla a zastavila se, čímž donutila zastavit i Lestrangeovou. "Fénixův řád? Ale proč?"
Bellatrix si trochu otráveně povzdechla a zjevně zvažovala, jestli jí Asteria stojí za tu námahu, jí všechno vysvětlit. Nakonec spustila: "Ty a Travers jste zaslechli, kde má Fénixův řád hlavní sídlo. Ti ničemové si mysleli, že to nevíme, a tak si tě našli a raději ti vymazali paměť. Předtím tě ovšem věznili v Doupěti a nejspíš z tebe vymáhali informace. Doupě, to je ta jejich utajovaná základna. Větší barabiznu jsem jaktěživa neviděla!"
Navyové to v hlavě šrotovalo ostošest. "Když víte, kde má Fénixův řád svůj štáb, proč jste je ještě nenapadli?"
Lestrangeová se na ni podívala pohledem, který jasně říkal, co si o její otázce myslí. Jako by se snad ptala, proč je v noci tma. "Odkud si asi tak myslíš, že to víme?"
"Vy-vy tam máte špeha?" vykoktala ze sebe, když si uvědomila, odkud vítr fouká.
Bellatrix se opět dala do pohybu stále zaháknutá v Asterii. Položenou otázku nezodpověděla, ale z jejích slov odpověď vyplynula sama. "Bylo by příliš unáhlené na ně bezdůvodně zaútočit. Takhle máme alespoň všechny informace z první ruky, nemyslíš?"
"A kdo je ten špeh?" otázala se směle.
Smrtijedka ji zpražila takovým pohledem, až se Asteria nechtěně otřásla. "To není tvá starost."
"Pardon," zamumlala a přišla si v ten moment neuvěřitelně trapně. Z Lestrangeové ji jímala hrůza, ale přesto ji někde v koutku duše neuvěřitelně rozčilovalo, jak se nyní bez sebemenšího odporu stáhla. Přišla si jako štěně, které dostalo neprávem přes čumák.
"Myslím si, že mluvení již bylo dost," prohlásila zčistajasna Lestrangeová. "Přejděme k činům."
Asteria se na ni nejdříve trochu nechápavě podívala. "Co prosím?"
"Je čas tě představit," vysvětlila jí netrpělivě starší žena a vyvlékla se z jejího rámě. Nacvičeným pohybem si pak přičarovala masku a přes hlavu přehodila kapucu. Hned poté napřáhla svou dlaň směrem k Asterii. Chtěla se s ní přemístit přímo k Pánovi zla.
Ještě předtím, než však Navyová stačila zareagovat, se odkudsi vynořil barevný paprsek, který Bellatrix zasáhl a odmrštil ji přímo na ni. Skončily tak obě na zemi, avšak zůstala tam pouze Asteria, jež se při pádu uhodila o obrubník chodníku do hlavy. Lestrangeová v tu dobu již stála na nohou a spolu se zbylými Smrtijedy se mrštně bránila a zároveň útočila. Asteria v ten moment nebyla schopná zaostřit a podařilo se jí to až tehdy, když jí někdo nevybraně uchopil za ruku a s prudkým trhnutím se s ní přemístil. První co uviděla na neznámém místě, byla tvář její asistentky Emmelíny Vanceové, která se nad ní starostlivě skláněla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Velká tvrzení" ?

Ano, určitě.
Celkem.
Ne, nelíbí se mi.

Komentáře

1 Eliota | Web | 20. listopadu 2010 v 14:38 | Reagovat

Krásné! :) Čekala jsem, že se přemístí s Bellatrix, ale tohle je lepší. A v Asterii jako by se něco změnilo, i přesto, že si to nepamatuje. Je taková hodnější a více vystrašená.

Nejsi sama, kdo HP7 ještě neviděl. ;) Já nějak aztím neměla čas, půjdu až asi ve čtvrtek.

2 Scissors | Web | 21. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

[1]: Odkrývám ty Asteriiny lepší stránky. Seznámili jsme se s ní inu poněkud... zhurta? Už by se tu mělo vyskytovat jen mírnější zlo. Díky. :-) A na HP nejspíš půjdeš stejně dřív než já. Obávám se, že do týdne si to raději cpát nebudu. Ach jo. :-D

3 Monika | 21. listopadu 2010 v 21:03 | Reagovat

ma tak napadlo, ona používa znovu svoj starý prútik, alebo ten nový? a ak ten nový, ju vôbec netrápilo odkial ho má?

4 Lily Snape | 22. listopadu 2010 v 21:51 | Reagovat

Drahá Scissors,
nevydržela jsem a přečetla jsem si zbývající kapitoly na tvém blogu :-)
Musím říct, že tahle povídka se mi vážně moc a moc líbí a strašně se těším na další kapitolu. Asteria je rozhodně dívka mnoha tváří, takže jsem zvědavá, jak je budeš postupně odkrývat a pro kterou z nich se ona sama nakonec rozhodne.

5 mell-issa | E-mail | Web | 23. listopadu 2010 v 17:37 | Reagovat

úžasná kapitola a samozřejmě i celá povídka :-D

6 Scissors | Web | 23. listopadu 2010 v 20:55 | Reagovat

[3]: Tak tenhle detail mi unikl. Jsem jen člověk. ;-) Každopádně používá novou hůlku. Jsi všímavá.
[4]: Děkuji mnohokrát. Je hezké vidět, že tě to zaujalo natolik, až jsi skončila zde. :-)
[5]: Díky. :-)

7 Luth :-) | E-mail | 26. listopadu 2010 v 18:51 | Reagovat

Ano ano! Skutečně další kapitolka! :D
Asteria je takový chudák! Nejdříve ji několik týdnů vězníš v Doupěti, poté smažeš paměť a necháš ji celou zmatenou napospas zjištěním, jak dlouho byla mimo, a poté tajemné schůzce s Trixie. A když už přijde řeč na to Smrtijedství, opět jsou události přerušeny vpádem (nejspíš?) Fénixova řádu! Upřímně se obávám, že se z toho ta holka conevidět zhroutí :-D
Jinak... opět (i s kritizovací náladou)potvrzuji má dřívější slova "absolutně perfektní"...a na nějaké nesrovnalosti s hůlkou kašli :-) Ať právě v takovýchto chvílích zapracuje čtenářova fantazie a sám si vymyslí souvislosti :-)

8 Scissors | Web | 26. listopadu 2010 v 18:58 | Reagovat

[7]: To víš, že Asterii nenechám na pokoji. Chtěla být Smrtijedkou, tak ať si užije důsledky. I když se jí ještě/nakonec nestala. :-D Jsem moc ráda, že se ti příběh pořád líbí. Co víc si můžu přát, než tak milé a věrné čtenáře? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama