6.11.10 - uvízla jsem

6. listopadu 2010 v 19:18 | Scissors |  S = DENÍK
Vyjdeme-li na vrchol kopce, jsme sice unavení ale šťastní. Sejdeme-li opět dolů, vrátíme se z nebes na zem. Spadneme-li z něj, těžko se vydrápeme nahoru. Neztěžuje nám to ovšem jen strmý svah, ale i člověk, který nás z něj shodil, nebo ten, kdo nás spadnout donutil. Lépe řečeno ten, kdo nás přiměl skočit
Marně se snažíme opět dostat nahoru, ale nevzdáváme se. Toužíme po tom, abychom dovedli překonat všechny překážky. Nechceme zakopávat o klacky, které nám ostatní hází pod nohy nebo které jsme si tam hodili sami. I tak ale padáme zpátky dolů. Nečeká nás sice tak surový pád, jako byl ten první, ale pořád nás čeká mnoho jiných pádů... Nebo vážně existují i horší?
Pak přijde okamžik, kdy znovu upadneme, ale již nenacházíme sílu znovu vstát. Celé tělo nám jako by ztěžkne a zůstává ležet na zabahněné stezce. Nohy ani ruce nás nechtějí poslouchat, ačkoliv se tváří, že nám i nadále patří, že jsou i nadále pod naší vládou. Trvá to tak dlouho, dokud nás neopustí poslední kapka touhy vstát. Jakmile se tak stane, znovu jimi můžeme hýbat, jenže je pozdě. Nám už se přece nechce vstát... Není proč.
Hloupost! Vzchopme se. Vždy je proč se znovu postavit na nohy a pokračovat v cestě. Možná nás nechtějí na vrcholku tohoto kopce, ale vždyť není jediný. Na světě je tolik svahů, které můžeme zdolat a vřele nás tam uvítají. Předtím ovšem musíme sejít z tohoto kopce. Musíme se rozloučit s touto stezkou.
A zde nastává kámen úrazu. Já nechci odejít. Nechci se rozloučit. Nechci sejít dolů a hledat jiný kopec ke zdolávání. Zároveň s tím vším jsem se však vzdala... Co se mnou bude dál, když ležím v bahně uprostřed výstupu a šlapou po mně jiní lidé, které na vrcholku této hory přijmou místo mé osoby? Nemohu sejít dolů a nemohu se dostat ani nahoru. Uvízla jsem. Nemohu nic... Leda tak čekat na zázrak.
Scissors
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která relikvie smrti tě zaujala nejvíce?

Bezová hůlka
Kámen vzkříšení
Neviditelný plášť

Komentáře

1 Therine< | Web | 6. listopadu 2010 v 19:27 | Reagovat

Lidi čato ostatní posílají dolů. Rádi shazují a dupou na nás, strašně to bolí. Ale vždy je tu pro něco žít, ať už to jsou rodiče, jedna pouhá kamarádka nebo prostě tvůj sen. A každý by měl mít sen, protože když ho má, najde vždy cestu k tomu se zvednout. Překonat překážky a klidně i začít odznova. Každý je svýho štěstí strůjcem. Kašli na ostatní, je to tvůj život. buď veselá, usmívej se. I když se nedaří, každý má někdy svoje období. Ale nemám ráda lidi co něc ovzdávají. Tak se vzchop a silně bojuj. Stojí to za to. Život je moc krátkej na trápení:)

2 Scissors | Web | 6. listopadu 2010 v 19:39 | Reagovat

[1]: Kéž bych se mohla na ostatní vykašlat. Jenže já to neumím. :-( Ohledně vzdávání. Někdy to jinak nejde a dokonce bych řekla, že v tomhle případě dělám správně. Vzdávám se své naivní idey. Na druhou stranu mám spoustu jiných a těch se vzdávat nehodlám. O ty mě nikdo nepřipraví. Sen mám a nyní pro něj dělám všechno. Díky moc za povzbudivý a upřímný komentář. :-)

3 Dancek | E-mail | Web | 6. listopadu 2010 v 19:57 | Reagovat

Neohlížej se za ostatními, sice je vyslechni, ale jednej dle svého uvážení, nebo tě můžou zadupat. Ano život je moc krátký na trápení, užívej každého dne, jako kdyby byl poslední. Držím palce, a dobrou náladu a úspěch sebou :-)

4 Mary P. | Web | 6. listopadu 2010 v 20:01 | Reagovat

hezky napsané ,ten obrázek je přímo kouzelný
jinak souhlasím a dancek

5 Scissors | Web | 6. listopadu 2010 v 20:03 | Reagovat

[3]: Vaše komentáře jsou moc milé. Za to děkuji. :-) Šlapat po sobě nenechám. (I když to tak mnohdy vypadá.) ;-)

6 Scissors | Web | 6. listopadu 2010 v 20:04 | Reagovat

[4]: Díky. :-)

7 VeEee | Web | 6. listopadu 2010 v 20:16 | Reagovat

je to hezky napsané :) souhlasím s Danecek.
Mimochodem, máš krásný design :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama