Někdy je lepší zapomenout... (5)

12. února 2008 v 16:39 | Scissors |  CSI Miami - povídky
Tak a povídečka je opět tu... :)
Ps./ Tentokrát jsem vybrala opravdu krásný a smutný song! :')

Lidé v depresi občas udělají něco, co by je dříve ani nenapadlo. Calleigh právě něčím takovým procházela. Byla v depresi... Ležela v posteli a hleděla na budík. Ukazoval 3:15 ráno. Vedle ní spal klidně Eric. Opatrně vstala, přehodila přes svou bílou noční košilku bílý župánek a šla do koupelny. Svůj zrak upřela na svůj odraz v zrcadle, které bylo nad umyvadlem. Malými a pomalými krůčky došla až k němu, opřela se o umyvadlo a dívala se do toho zrcadla. Měla rozpuštěné vlasy... Na jejích tvářích se objevily drobounké, horké slzy. Vzpomínala na to, co jí řekl Ryan v nemocnici, vzpomínala na to, co jí řekl, když odcházela... Při každé vzpomínce na ta jeho slova se z jejích očí vyronila další neposedná slzička.
V tu dobu Ryan ležel na nemocničním lůžku a nemohl kvůli chrápajícímu sousedovi usnout. Už dnes měl jít domů... Těšil se, až se zase pořádně vyspí! Jeho soused byl totiž vážně "chrápal" !!! Hleděl z okna na měsíc. Tu se cítil nějak zvláštně... Jakoby ho bodlo u srdce. Možná se mu to jenom zdálo, ne... Teď znovu...
Calleigh se na sebe nedokázala dívat. Odstoupila od zrcadla a popadla vázu, která stála hned vedle ní. Hodila ji do středu zrcadla... Byla to taková rána. Střípky skla se roztříštily a rozlétli po celé koupelně.... Porcelánová váza se též roztříštila na malé kousíčky. Tahle rána probudila Erica. Celý vyděšený doběhl do koupelny a uviděl tam sedící Calleigh, jak se dívá na ty střepy... "Co se stalo?" lekl se když ji uviděl. Calleigh beze slova vstala a odešla do kuchyně, aby si vyndala a následovně umyla pořezanou ruku. Eric jí byl v patách. "Tak co se stalo?" vyptával se dál. Pořád mlčela. Teď si vymyla ruku a dívala se na tu ránu. Eric zašmátral v lékárničce, která byla ve skříňce nad kuchyňskou linkou a vytáhl z ní obvaz. Vzal její ruku a začal ji ošetřovat. "Myslíš na něj... Na Ryana, viď?" smutně se jí zeptal. Teď se mu vytrhla a konečně promluvila: "Ty tomu nerozumíš..." otočila se a šla si lehnout.
Ráno začínalo každému odlišně. Horatio jako vždy vstal, oblékl se a nasadil si své sluneční brýle... Eric přemýšlel o Calleigh... Calleigh se trápila kvůli Ryanovi. Ryan se připravoval na odchod z nemocnice....Když šel chodbou narazil na spoustu lidí, ať už na pacienty, doktory a nebo jiný personál nemocnice. Potkával smutné i šťastné lidi. Všude bylo narváno, jenom v jedné chodbě bylo neuvěřitelné ticho. Na lavičce uprostřed ní, seděla žena. Bylo jí tak asi kolem 26 let. Měla dlouhé černé vlasy. Oblečena byla v džínech a pruhovaném bíločerném tričku. Seděla tam a hleděla na zeď proti sobě. Když kolem ní Ryan prošel, oslovila ho: "Nevíte kolik je hodin?" Ryan se zastavil, podíval se na ni a řekl: "Promiňte, ale nevím..." "Nevadí, děkuji..." poděkovala slušně. "Na co tu čekáte, jestli se mohu zeptat?" zeptal se zvědavě Ryan. "Já ani nevím..." odpověděla smutně žena. Ryan si k ní přisedl. "Nepotřebujete něco?" zeptal se. "Ne, děkuji..." opět poděkovala. "Já jsem Ryan Wolfe. Jak se jmenujete vy?" podával jí ruku. "Mé jméno je Brenda... Brenda Brown..." představila se. "A proč jste tu vy, pane Wolfe?" "Byl jsem tu jako pacient..." odpověděl Ryan. "Nechcete si zajít na kávu?" pozval ji, protože viděl, že ji něco trápí. "Promiňte, ale to by teď nešlo. Snad někdy jindy..." usmála se, vstala a vešla do dveří, které byly vedle nich. Byl na nich nápis "NOUZOVÝ VÝCHOD". Ryan tedy téže vstal a odešel. Ještě ten den ji opět potkal. Tentokrát to bylo na kriminálce. Nejdříve se ujišťoval, že je to ona a když si byl téměř jist, rozhodl se ji jít pozdravit. Dříve než to však udělal, si ji odvedl Horatio. Nechápal, co se děje, ale nechal to být. Měl na starost ten případ Nelly. Šel ji tedy vyslechnout. Zprvu když ho Nella viděla, se usmála štěstím a úlevou. Ale pak ji to rychle přešlo a opět upadla do stavu smutku. Vypadlo z ní jenom tohle: "Já nechtěla, promiňte mi to...jestli můžete..." Ryan se na ni jenom podíval a začal se ptát... Když výslech ukončil, vyšel z místnosti a rozhodl se vyhledat Horatia, protože se mu vlastně ještě ani neukázal... Zaslechl jenom část rozhovoru Horatia a Brendy. A ke všemu ještě tu rozlučkovou... "Pak zavolejte..." řekl Horatio načež Brenda řekla: "Děkuji vám, jste velmi laskavý...Nashledanou..." Pak se vymrštila pryč... Ani si Ryana nevšimla... Ryan byl strašně zvědavý, o co šlo a tak se vydal za Horatiem. "Ahoj Horatio, co tu chtěla ta žena?" zeptal se hnedka... "Něco jsme řešili... Musím jít..." jako by Horatio utíkal před Ryanovými dotazy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak co říkáte na mé Miami povídečky?

Senza!
Jsou dobrý...
Hrůza!!!!!

Komentáře

1 Anis | Web | 12. února 2008 v 16:39 | Reagovat

Ahoj. miluju zpev, tak jsem si založila blog, kde jsou natočené moje písničky (zatím jen na kytaru). A tak bych chtěla vědět, co si o mě a o mém zpěvu lidé myslí.

Byla bych ti moc vděčná, kdyby ses na moji webovou stránku podívala a napsala, jak se ti písničky a všechno líbí... :)

moc děkuju X)

wild-girl

2 zipik | Web | 12. února 2008 v 18:46 | Reagovat

Super!Jak ty to děláš....vždycky to přečtu a sem napjatá jak to půjde dál!!!Už se moc těšim na pokráčko :)

3 netri | Web | 12. února 2008 v 18:55 | Reagovat

Juj...tak tohle vypadá hodně zajímavě...zajímalo by mě kdo je to ta Brenda...

4 Lilly | Web | 12. února 2008 v 18:59 | Reagovat

Zajímavě prpletený děj!!! Jak napsala Netri, zajímalo by mě kdo je Brenda. Už se těším na pokračování!!!!

5 tynka | E-mail | Web | 12. února 2008 v 20:04 | Reagovat

krásný!!!moc pěkný...četla jsem všešchny a jsou moc pěkné:)!!!

6 svata.sanders | 12. února 2008 v 21:28 | Reagovat

souhlasím s ostatními ty to umíš napnout :P

7 Scissors (majitelka) | Web | 13. února 2008 v 7:50 | Reagovat

díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama