Chvíle pravdy (4)

11. února 2008 v 19:03 | Scissors |  CSI Miami - povídky
Tak a je tu další pokračování...

Bylo krásné nedělní ráno, slunce svítilo na nebi ani jeden mráček. Mořské vlny narážely do břehu pláže a chrlily vodu lidem na nohy. Silnice byly v plném provozu a když v plném tak v plném. V rádiu hrály zamilované písně, tu a tam naskočilo zpravodajství nebo nejnovější informace o dopravě či počasí. Slunce začínalo pražit, lidé chodili v kraťáskách a tričkách s krátkými rukávy. V nemocnici byl klid. Horatio stál na jedné z mnoha chodeb té budovy a díval se z okna na park vedle ní. Už tu byl celou noc a pořád mu nedali žádné informace. Konečně přišel doktor sundávajíc si roušku z pusy. "Jak je na tom?" vychrlil po něm otázku Horatio. "Vy jste příbuzný?" zeptal se ho doktor. "Ne, jsem jeho nadřízený. Tak jak je na tom?" tak trochu naléhal. Po chvíli se konečně doktor rozmluvil: "Nic vážného to není, ale měl štěstí. Kulka prolétla těsně vedle orgánu. Byl to čistý průstřel. Uzdraví se, ale teď nebude moci pár dní do práce." Horatio poděkoval a ještě se zeptal, kde leží a jestli k němu někdo může. Bylo mu však řečeno, že teď ne, ať přijde později. Horatio se tedy jenom podíval přes okno do jeho pokoje, jak mu je a pak odjel na velitelství vyslechnout Nellu. Konečně se dostal z té strašlivé kolony. Vešel do budovy a následovně šel rovnou za nosem k Nelle.
Seděla na židli a hlavu měla schovanou v dlaních. Vypadala utrápeně... To ale Horatia nijak neobměkčilo. "Proč jste vystřelila na mého kolegu?" začal výslech touto větou. "Já...já....já nechtěla! To ta pistole sama! Najednou vystřelila!" bránila se a hned pokračovala: "Jak je mu?" "Máte štěstí! Dostane se z toho..." odpověděl s úlevou Horatio. Nelle viditelně spadl kámen ze srdce. "Spíš on má štěstí..." řekla soucitně. Z téhle věty si Horatio nedokázal představit, že ona je ta špatná! "Znáte Viktorii Turner?" pokračoval ve výslechu kriminalista Caine. Mlčela... "Tak znáte ji?" naléhal. "Ano! Je to moje nevlastní sestra." řekla tichým hlasem, přičemž se jí v očích objevily slzy. Horatio ji nabídl kapesníček, čímž prokázal, že není buran odvedle. "Děkuji..." poděkovala Nella a utírala si slzy. "Vy víte co se stalo, že?" zeptal se pro jistotu. Přikývla... "A odkud? To může vědět jenom vrah, jeho komplic a nebo svědek vraždy!" řekl a ještě dodal: "Co jste z toho vy?" Mlčela... "Mlčením si nepomůžete, zabila jste ji?" "NE! Já bych jí nikdy neublížila! Byla to moje starší sestra. Byla to jediné, co jsem měla..." protestovala Nella. Teď Horatiovi volali z nemocnice, Ryan se probral. Hned se za ním rozjel, aby se podíval jak mu je a popřípadě zjistil něco nového, o čem by snad nevěděl. "Ahoj..." pozdravil Horatio Ryana, který nevypadal zrovna nějak extra dobře. "Ahoj..." s těží ho pozdravil Ryan. "Jak je ti?" otázal se ho jeho šéf. "Celkem fajn, když nepočítám tu neustálou bolest břicha!" řekl celkem potichu. "Proč po tobě ta holka vystřelila?" "To byla nehoda, nějak omylem...." polknul "... zmáčkla spoušť!" dořekl větu. "Dobře a slyšel si něco?" ptal se dál Horatio. "Jo, ona to zřejmě nebyla, povídala si s tou barmankou a říkala jí, že po ní někdo jde, nějací chlapi či co..." odpověděl mu. "Dobře, díky, a brzy se uzdrav." Ryan už jenom kývnul na rozloučení a dál nepromluvil. Dělalo mu to dosti velké obtíže! Na chodbě se Horatio málem srazil s Calleigh. "Ahoj, jdeš za Ryanem?" usmál se na ni. "Ano, jdu navštívit našeho raněného." pousmála se i ona. Vešla do pokoje a pozdravila ho. "Ahoj, tak jak je?" sedla si. "Čau, dobře, ale mohlo by být líp. Proč jsi tu?" řekl skoro nepříjemně. "Tak, podívat se jak ti je! Proč jsi nepříjemný?" nechápala Calleigh. "Ještě se takhle ptáš? Lhala si Ericovi a ten mi vtrhl do bytu jako tajfun!" rozčílil se Ryan až se zadusil. "Nerozčiluj se, nedělá ti to dobře... A navíc já měla důvod..." utichla... "Fakt? A jaký důvod?" řekl z posledních sil. "Nechtěla jsem Erica zranit... Je to přece tvůj přítel, musíš to pochopit!" vymlouvala se. "Už asi ne a můžeš za to ty. Bude lepší, když odejdeš. Eric tě má rád, jestli mu nějak ublížíš nepřej si mě..." po téhle větě zakašlal a ona Odešla se slovy: "Tak to bude nejlepší, na všechno zapomeneme a budeme přátelé! Ale asi s tím budu mít menší problém..." "Já ne..." řekl si pro sebe Ryan a pak usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak co říkáte na mé Miami povídečky?

Senza!
Jsou dobrý...
Hrůza!!!!!

Komentáře

1 Lilly | Web | 11. února 2008 v 19:28 | Reagovat

Super!!! Jsem zvědavá, co má Calleigh za problém. Už se těším na pokračování!!!

2 Susan Sidle | Web | 11. února 2008 v 20:41 | Reagovat

Páni, máš to fakt moc kráásný a jsem zvědavá, jak se to vyvine ... a ta písnička je stršně moc pěkná ...už se těším na pokráčko!!!!!

3 zipik | Web | 12. února 2008 v 12:28 | Reagovat

SUPER!Mě dostalo to s tim buranem od vedle!Fakt best těšim se na další!!!:)))

4 netri | Web | 12. února 2008 v 18:50 | Reagovat

skvělý...taky sem zvědavá jakej měla Cally důvod...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama