Prosím, ne! (57)

26. prosince 2007 v 18:34 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a tady se vám to možná bude zdát jako mix kriminálek a Útěku z vězení! Ale veřte, že mi o to nešlo. Prostě se to tak nějak vyvrbilo...

Konečně řekl poslední větu o tom případu. Gil už byl únavou tak zmožen, že ji pomalu ani nedořekl. Ryan ho totiž zasypával dotazy a vše si pečlivě poznamenával do takového malého ale tlustého bločku. I on byl již ale únavou na kraji židle a tužkou dopisoval poslední slovo. Teď padla ta dlouho očekávaná věta: "A to je všechno..." Ryan si oddychl, poděkoval a odešel do své kanceláře. Chtěl domů, ale nemohl. Na jeho práci závisel nyní lidský život. Život nevinného člověka... Mnohokrát si pročítal své poznámky. Hledal sebemenší stopu na fotografiích pořízených z místa činu. Nic...nikde nic... Už pomalu nevěděl, kde má hledat. Ale pořád si v duchu opakoval: "Naděje umírá poslední! Nevzdávej to..." Jenže bylo těžké se tím řídit. Ale nevzdával to. Pořád doufal, že něco najde... Doufal, že se mu podaří něco najít... Jakoby mu to někdo nepřál. Napadala ho jenom jedna věc. "Udělala to!" řekl si. V zápětí se za to ale nenáviděl a rychle řekl: "Ne to nemohla být ona..." Od konce směny to bylo dál než k začátku té další. Ryanovi se zavíraly oči a hlava jakoby vážila snad tunu. Usnul... Probudil ho až zvuk něčího telefonu. Vstal a opět se zahleděl do fotografií. Rázem ho něco zastavilo. Jak si toho mohl nevšimnout? Copak je slepý? Proklínal se a zároveň se radoval. Na jedné z těch fotografií uviděl část sošky. Ležela pod stolkem. Ale na ostatních fotografiích nebyla! Ihned se rozeběhl za Ecklim, aby ten případ otevřeli. Když ho dostihl, vše mu vysvětlil a řekl, ať otevře ten případ. Eckli ale nesouhlasil. "To mám jako kvůli kousku nějaké sošky otevírat celý případ? Nezbláznil jste se?" poklepal si na čelo. "To není ledajaká soška, pokud je mi známo. Tak se nenalezla vražedná zbraň a tohle by vražedná zbraň být mohla! Posuďte sám." podal mu opět fotografii. "Chápete jaký to vyvolá rozruch? Média budou všude! A toho papírování! Pokud je známo mně, tak tento případ patří do těch, které spáchala Kate Black. Sériová vražedkyně!" rozkřičel se na něj. Všichni se po nich otáčeli, jelikož stáli přímo uprostřed jedné z mnoha chodem budovy. "Tak takhle je to. Jenom proto, že vy máte líný zadek, má zemřít nevinný člověk?! Je mi z vás zle!" ukončil debatu. Na Eckliho zíralo snad celé oddělení. "Co je? Nemáte co na práci?!" rozkřičel se i na ostatní, kteří na něj zírali a odešel do své kanceláře. Ostatní si o téhle scéně ještě dlouho špitali.
Ryan zburcoval celé oddělení. Všichni Eckliho nenáviděli. Teda ne že by to před tím bylo jinak, ale teď mu to dávali značně najevo! Eckli se schovával ve své kanceláři a musel si před těmi ostrými pohledy ostatních zatahovat žaluzie. Jinak by tu nepřežil ani minutku!
Dny se krátily... Již se to blížilo. Kate už byla ve vězení na samotce. V duchu doufala, aby ji tu někde nabral nějaký Michael Scofield v dámské podobě a utekli.... Jenže nic...nic a zase nic... Tohle čekání jí jednou zabije...a to doslova... Ani nevěděla jestli to bude injekce nebo elektrické křeslo... Kéž by to nebylo ani jedno a nic jiného! Byla by zase doma a popíjela čaj. Utišovala děti, které se tak báli očkování... Jakoby se nic nestalo... Jenže ona čas ovládat neuměla... Již si pro ni přišli. Vedli ji dlouhou chodbou...
Eckli už nemohl snášet ty urážky, to špitání a tak si jednou konečně Ryana vyhledal a otevřel ten případ. Ryan už pomalu nedoufal, ale dočkal se.
Najednou je zastavil jeden bachař... Něco řekl ostatním a ti ji vedli zpět na samotku... Nechápala co se děje... "Máš návštěvu... Čeká na tebe.. Všechno ti vysvětlí!" zamrmlal pod svůj knír bachař a odvedl ji do cely. Stál tam Ryan. "Co se děje?! Co ty tu děláš a proč..." než stačila doříct tu otázku, Ryan jí řekl: "Otevřeli jsme ten případ, takže tě nemohou popravit." "Cože? Proč? Jenom mi dáváš plané naděje!" zesmutněla a posadila se na postel, která stála v koutě té malé místnosti. "Myslel jsem, že budeš ráda?!" udivil se. "Jsem, ale nemá to cenu!" po tváři jí stekla slza. Ryan si k ní sedl a řekl: "Jestli jsi skutečně nevinná, tak to cenu má!" Otočila se na něj a pousmála se. Objal ji a řekl: "Budu se snažit tě odsud dostat..." Po téhle větě odešel.
Celou cestu domů o tom přemýšlel. O těch větách které si řekli... O tom všem co pro ni udělal. Pro vlastně? Zamiloval se? Možná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 tynka | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 19:13 | Reagovat

Ahojky moooc hezka povidka!!!vsechny tvoje povidky se mi moc libi uz se tesim na pokracko!!

2 Onička | Web | 26. prosince 2007 v 19:14 | Reagovat

Ahoj!

Dík že si byla tak hodná a chtěla si mi pomoct , ale já nemyslela USB KABEL ,ale USB adaptér . Klidně spřátelím , ale na mém 2 blogu www.onicka.blog.cz , na tomle blogu www.girl88.blog.cz nespřáteluju .. napiš na ten 2 blog ,ju?Papa

3 Jolka | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 19:46 | Reagovat

no to je jedno třeba zelenou=)

4 svata.sanders | 26. prosince 2007 v 20:06 | Reagovat

supeeeeeer ,tresu se na pokrááčko :P

5 Danina | Web | 27. prosince 2007 v 9:04 | Reagovat

jooo, dobrý..teda sem zvědavá dál na Ryana..

6 Anysssek | Web | 27. prosince 2007 v 17:33 | Reagovat

krásný.................................chlapec se nám zamiloval;o)))...pokráčko!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama