Zisk je risk (52)

30. listopadu 2007 v 21:11 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a teď dlouhá poídka s případem! :)

Mnoho lidí ji znalo, mnoho lidí ji nenávidělo, protože kvůli ní sedí ve vězení, mnoho lidí ji také milovalo, ale jenom jeden člověk ji miloval tak jako nikdo jiný a ten samý člověk ji taky k smrti nenáviděl. Teď celý tým z noční směny pracoval na jednom případě. Vyšetřovali útoky na Sue. Sue se toho ale neúčastnila. Předpisy a navíc ani nechtěla. Měla teď sólový případ. To byl její první a tak byla nadšená. Snažila se na to co se jí děje nemyslet a tohle jí opravdu pomohlo. Gil věděl, co má udělat, aby jí alespoň trochu pomohl. Měla krásný případ. Byla to loupež ale ne ledajaká! Okradli velmi bohatou ženu, která je ale bohužel přistihla při činu. Naštěstí to odnesla jenom s několika modřinami a zlomenou rukou. To by na tomto případu ale nebylo to nejzajímavější. Zloději si totiž odnesli jenom jednu jedinou věc, obyčejný prsten s fialovým sklíčkem a uvnitř něj bublinka. Prsten byl ale jen za 200 dolarů! Přitom v domě byl obraz v hodnotě skoro 1 500 000 dolarů. Žena byla ihned odvezena do nemocnice, takže ji Sue bude muset vyslechnou později. Její slova ale před odjezdem zněla: "Prosím, vyšetřete to, ten prsten pro mě moc znamená." Sue šla tedy zajistit stopy. Když vešla do vily, nestačila se divit. Koberec byl modrý se zlatými motivy na jeho okrajích a přesně uprostřed, lustr nad ním byl zdoben sklíčky ve tvaru kapek, na něž když dopadl paprsek světla, kapička se rozzářila do mnohých barev. Zdi byly vymalovány do žlutomodrého odstínu tak, aby ladily s kobercem a nábytek měl pozlacené hrany. A to všechno byla jenom předsíň! Obří předsíň. Když se Sue probrala z údivu, šla se podívat dále. Bloudila po domě, dokud jí jeden z policistů neřekl, kudy má jít. Konečně se dostala na místo činu. Byla to malá místnůstka se stolečkem a na tom stolečku prázdná malá truhlička s modrým vystláním uvnitř. Sue si všechno nafotila, sebrala otisky z krabičky a na koberečku před stolkem našla pár černých vláken. Všechno to pečlivě nafotila a uložila do sáčků na důkazní materiál. NA velitelství dala ta vlákna laboratořím a vzala si otisky. Projela to databází. Jedny otisky byly majitelky domu. Druhé otisky patřili jistému Jackovi Restlemanovi. Byl to malý zlodějíček. Na rejstříku toho měl ale hodně! Kradl auta, šperky a dokonce měl na svém kontě i nějaké banky. Vždy byl ale jenom řidič. Neuplynula ani hodina a už jí Brass toho /zlodějíčka/ vedl.
Výslech -
Sue: "Víte proč jste tu?"
Jack: "Ne!" (přežvykoval žvýkačku)
Sue: "Vaše otisky jsme našli na truhličce od ukradeného prstenu."
(ukázala mu fotografii truhličky)
Jack: "Fakt? To je zajímavý!" (pořád žvýkal tu žvýkačku)
Sue: "Mohl byste přestat žvýkat tu žvýkačku?!" (rozčílila se)
Jack: (vyplivnul žvýkačku na zem)
Sue: "Máte nějaké vysvětlení, jak se tam mohly vaše otisky dostat?"
Jack: "Nemám..."
Sue: "Vážně, já ano... Vy jste se tam totiž vloupal a ukradl jste ten prsten."
Jack: "Na to nemáte dost důkazů a vůbec, proč bych to jako měl dělat?!"
Sue: "Protože si vás někdo najal! Vy byste šel po tom obrazu za 1 500 000 dolarů, kdyby to vzešlo z vaší hlavy!"
Jack: "Nemáte dost důkazů!!!"
Sue: (zazvonil jí pager, zvedla se, řekla strážníkovi, ať ho neodvádí a odešla)
Jack: "Hej!"
Po chvíli se Sue vrátila a výslech pokračoval -
Sue: "Od čeho máte natržený ten šátek na ruce?"
Jack: "Jak to mam vědět?"
Sue: "Mohl byste mi ho půjčit?"
Jack: "Máte povolení?"
Sue: "Nemám, ale jestli nemáte co skrývat, tak vám radím, abyste mi ho dal."
Jack: "Fajn..."
Sue: "Za chvíli jsem zpět."
O hodinu později -
Sue: "Vlákna, která jsme našli na místě činu, se shodují s vlákny z toho šátku."
Jack: "A? Takových je ve Vegas hodně..."
Sue: "To není vše, na těch vláknech se našla krev a vy máte poškrábanou ruku. Vsadím se, že ta krev je vaše... Odeberu vám DNA."
Jack: "Máte povolení?"
Sue: "Ano, cestou jsem si ho zařídila." (vytáhla papír)
Jack: "Fajn..."
Sue: (odebrala mu DNA) "Zatím si vás tu necháme, až budu mít výsledky. Popovídáme si!"
Když Jacka odvedli, Sue dala vzorek na DNA, aby ho porovnali s krví na vláknech, která se našla na místě činu. Na příštím výslechu se Jack přiznal. Prý si ho někdo najal, ale neví kdo. Dal jí telefonní číslo, na kterém se měli domluvit, kam dá ten prsten. Víc z něho Sue bohužel nedostala. Sue ihned nechala prověřit to číslo. Bylo to číslo do jednoho bytu ve Vegas. Ihned se tam s Brassem rozjela. V bytě nikdo nebyl a také nic nebylo. Jenom telefon ležící u okna na zemi. Sue z něj dostala jeden částečný otisk. To bylo málo ale pořád lepší něco nežli nic. Jakmile dorazila na velitelství, dala to prozkoumat odborníkům a rozjela se do nemocnice za majitelkou prstenu.
V nemocnici (výslech) -
Sue: "Dobrý den, já jsem Sue Toolmanová a jsem z kriminálky. Vyšetřuji tu loupež prstenu."
Žena: "Já jsem Jennifer Persenová."
Sue: "Nevíte kdo by měl zájem ukrást ten prsten?"
Jennifer: "Lovec pokladů který má u sebe podstavec na ten prsten a pergament s instrukcemi."
Sue: "Lovec pokladů, pergament, podstavec, prsten... Teď vám nerozumím..."
Jennifer: "Ten prsten není obyčejný. Samotný je k ničemu, ale kdo má ty ostatní věci, pro toho znamená hodně! A kdo je získal, ten má šanci získat velmi cenný poklad."
Sue: "Aha a odkud to všechno víte?"
Jennifer: "Můj otec mi to svěřil, jemu jeho otec a takhle se to táhne po celé generace naší rodiny."
Sue: "A nemáte ponětí, kdo by mohl být ten lovec pokladů?"
Jennifer: "To netuším..."
Sue: "Přesto vám děkuji a nashledanou."
Jennifer: "Sbohem."
Sue byla z toho všeho mimo. Poklad a velmi cenný?! To ještě existuje? Každopádně se vrátila na velitelství. Moc by jí pomohlo, kdyby se s tím částečným otiskem něco shodovalo. Měla štěstí. Našla se shoda a byl to lovec pokladů! Jistý pan Dominic Winberger. Hned po něm vyhlásila pátrání. Jenže po něm nebyla ani stopa. Jako by se po něm slehla zem. Zatím se celé oddělení dozvědělo o jejím případu, někdo i vynášel a tak to bylo ve všech novinách a televizních zprávách. Tohle se jí nelíbilo, jedině to donutí Winbergera, aby se schoval. Konec směny se rychle blížil. Sue už byla unavená a chtěla domů. Všichni již byli doma, ona zůstala jako poslední v práci. Sjela výtahem do garáží a šla ke svému autu. Tam jí ale někdo zezadu přitiskl na pusu hadřík. Uspalo jí to. Probudila se až někde v poušti a nad ní stál ten Winberger. Sue hned začala křičet. Dominic jí ale řekl: "Tady tě nikdo neuslyší! Akorát se vyčerpáváš! Řekni mi, co víš o tom klíči?!" "Nic, co mi chcete? Já nic nevím! Já jsem kriminalistka, ne lovkyně pokladů!" křikla po něm Sue. "Co ti řekla Persenová? Mluv!" řval na ni Dominic. "Nic, jenom že ten poklad může najít jenom ten, kdo má podstavec, pergament a prsten!" odpověděla mu. "To všechno mám, ale jak se to dává dohromady?" ptal se jí ihned, jak mu odpověděla na první otázku. "To nevím! Vy to máte vědět!" křikla po něm opět Sue. "Pomůžeš mi to sestavit!" nařizoval jí. Sue celá vyděšená jenom přikývla, co jiného taky mohla dělat? Dominic vytáhl ty tři předměty a podal jí pergament. Byly na něm instrukce, jak se dostat k pokladu za pomoci těch tří věcí. "První bod jsme splnili." podotkl Dominic. Sue se na něj podívala a řekla: "Já neumím francouzsky. Přeložte to!" "Druhý bod znamená něco v tom smyslu, že máme vejít do jeskyně. Jdi první!" přikázal jí. Na zdi jeskyně byla louč. Zapálili ji a pokračovali v cestě. Už ušli asi 30 metrů, když došli na křižovatku. "Tak kam? Doleva nebo doprava?!" ptala se Sue. "Máme jít doleva a po 70 krocích máme jít doprava 10 kroků..." četl pergament Dominic. "Dobře...Budu to počítat." řekla Sue a začala počítat své kroky. "65...66...67....68...69...70! Teď 10 kroků doprava. 1....2...3...4...5...6...7...8...9...10! Co teď?!" ptala se a její hlas se třásl. "Teď máme jít doleva až dojdeme do místnosti s oknem." četl další instrukce. "S oknem? V jeskyni jsou okna?!" nechápala Sue. "Mlč a pokračuj!" řval na ni Dominic. "Dobře....jenom klid..." řekla a pokračovala podle instrukcí. Opravdu došli do tmavé místnosti s takovým malým /okénkem/. Ranní paprsky které tou dírou ve stropě prosvítaly, osvětlovali takový kamenný stolek. Kolem něj byly samé průchody někam do neznáma. "Teď máme sestavenou věc postavit na ten stůl a v 7:00 ráno máme dát pergament tak, aby světlo svítilo přes ten prsten na pergament." četl opět listinu. "A kolik je?!" ptala se Sue. "6:45...máme jenom čtvrt hodiny. Musíme si pospíšit." honil ji najednou. Rychle to složili a postavili na kámen. Sue držela papírek tak, jak jí řekl Dominic. Stín bublinky ukazoval na jeden otvor v zemi. Dominic se tam hned šel podívat. Po chvíli vytáhl jakousi krabičku. Otevřel ji a vytáhl z ní krásný obraz vyšívaný zlatou nití. Smál se radostí. Teď se ale skácel k zemi. Sue k němu ihned přiskočila. Byl mrtev. Raději na ten papír nesahala, protože může být napuštěn jedem. To by totiž vysvětlovalo bílý prášek na konečcích prstů Dominica. Vytáhla z kapsy pinzetu a pomocí ní obrázek vrátila do krabičky. Tu zavřela a zabalila do kapesníčku, který měla v kapse. Schovala si to do kapsy, popadla prsten, podstavec s pergamentem, aby se dostala pryč. Ještě do druhé ruky vzala louč a utíkala pryč. Bezpečně se dostala ven. Celá byla ale vyděšená. Naskočila do auta a rychle nastartovala. Jela pryč. Cestou ji ale někdo sledoval. Bála se. V autě byl telefon. Vytočila Nicka...... Ten to ale nebral a tak zavolala Grissovi. "Grissome? Prosím tě, někdo mě sleduje! Mám ten poklad! Gile pomoz mi! Jedu na velitelství, jestli tam nebudu do 20 minut. Tak se mi něco stalo." řekla hned nervózním tónem do telefonu. "A kde si?" ptal se jí. "Já nevím, někde v poušti asi 6 km od Las Vegas." řekla, protože právě viděla ceduli, na které stálo: Las Vegas - 6 km. "Dobře, jedu na velitelství, sraz u mě v kanceláři." řekl Gil a položil to.
Sue už to měla jenom 1 km do Vegas a pořád ji někdo sledoval. Bylo to černé BMW. Nic se ale nedělo. Až teď náhle auto zrychlilo a předjelo ji. Musela zastavit. Rychle si vzala rukavice a vytáhla obrázek... Někdo ji vytáhl z auta. Ona ho mlátila tím obrázkem až ten muž spadl na zem. Rychle nastartovala auto a odjížděla pryč. Z auta tomu člověku ještě zavolala sanitku. Konečně byla na velitelství. Rychle schovala obrázek do krabičky a krabičku do kapesníčku. Tu ještě uložila do kapsy od bundy, kterou zapnula na zip a na sucháč, který byl ještě zvenka. Jakmile to udělala, vyjela výtahem nahoru a běžela ke Gilovi. Ten už tam čekal a v ruce držel telefon. Okamžitě mu bez klepání vtrhla do kanceláře a schovala se za něj. "Není tam někdo?!" ujišťovala se. "Nikoho nevidím. Jsi v pořádku? Ty máš ten poklad? A co se vůbec stalo?" chrlil na ni otázky. "To je dlouhá historie...." řekla mu jenom stále vyděšená Sue a objala ho... Ještě ten den poslala krabičku s obrázkem do národního muzea Francie, odkud pocházela. Prsten i s podstavcem chtěla vrátit paní Persenové, ale zjistilo se, že ten kdo ji napadl byla právě ona. Zemřela. Nakonec tedy prsten a podstavec s pergamentem poslala s kresbou do Francie. Uzavřela svůj případ a jela navštívit Nicka... Všechno mu povyprávěla. Příští den se stala hrdinkou dne! Ten den byla ve všech novinách a nebylo to naposledy... Celé týdny zdobila stránky novin a její tvář byla v televizi.... Díky ní se proslavila i kriminálka a zdůraznila se jejich obtížná práce! Byla jedna z mála, která dokázala kriminálku a její laboratoře pozvednout o další příčku v žebříčku úspěchů! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 Jasmína | E-mail | 30. listopadu 2007 v 21:24 | Reagovat

jé. :-)

2 Anysssek | Web | 1. prosince 2007 v 0:15 | Reagovat

Já chci taky poklad:o))), né budu skromější já chci Grega:o)))

bezvadný pokráčko, už aby bylo další:o)))

3 Danina | Web | 1. prosince 2007 v 11:23 | Reagovat

jé, poklad...tak tohle se ti moc povedlo:-D

4 Cleare | Web | 1. prosince 2007 v 16:34 | Reagovat

pěkný...

5 svata.sanders | 2. prosince 2007 v 10:02 | Reagovat

taky bych brala poklad ale bez jedu :D

6 aknir | Web | 2. prosince 2007 v 13:56 | Reagovat

Dobrá povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama