Vězení (40)

4. listopadu 2007 v 19:27 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Pokračování minulého dílu... Jak to se Sarou dopadne? Čtěte a dozvíte se víc...

Sara se probudila v tmavé malé místnosti bez oken, která měla pouze kovovou postel, kovový stůl s kovovou židlí a na zdech byly nápisy napsané černým uhlem. Ten ležel na stole. Celá místnost byla špinavá a tmavá. Vypadalo to jako v nějakém hororu. Saře došlo, co se stalo. Chtěla vstát, ale nohy jí to neumožňovali. Nemohla se chodit. Náhle se chodbou rozléhali něčí kroky. Do pokoje vešel muž. Byl ve stínu a tak mu Sara neviděla do tváře. Opřela se o tmavou zeď a seděla. Snažila se hnout nohama, ale nešlo jí to. "Ahoj Saro." řekl muž a vyšel ze stínu. "Rone?! Pomoz mi, nemůžu hýbat nohama!!!" prosila ho nic netušící Sara. Ron si sedl před postel a začal jí hladit nohy. "Já vím... Já vím..." řekl. "Co to děláš?" okřikla ho hned Sara. "Nic, nic, nic..." odpověděl jí klidným hlasem Ron a pomalu jí rukou začal přejíždět přes břicho až ke tváři. Sara ho ale odstrčila a dala mu facku. "To si neměla. Stejně si nepomůžeš!" rozčílil se Ron a sedl si vedle ní. Chytil jí ruce a začal jí líbat. Sara se bránila, ale nedařilo se jí to. Ron se na ní začal sápat. Sara najednou začala hýbat nohama. Rychle se mu vytrhla ze sevření, kopla ho do břicha a utíkala. Neběžela ale moc rychle, pořád jí nohy moc dobře neposlouchaly. Gil mezitím dal rozostřit fotografii, aby zjistil její poznávací značku. Zjistil, že auto patří Coldwellovi... Rychle si projel jeho adresu. Bydlel na 35 Free street, Gil vzal s sebou Jima a jeli na tu adresu. Byt byl prázdný. Jen co vešli do toho bytu, uviděl Gil stopu. Na zdi visela fotka starého vězení. "Kdo by si dával na zeď fotku starého vězení?" pomyslel si v duchu Gil. Sundal fotku ze zdi a podíval se na její zadní stranu. Byla tam adresa toho vězení. Grissom s Brassem a s jedním policejním vozem se tam okamžitě rozjeli. Zastavili před vězením a hned vešli dovnitř. Sara běžela jednou s tisíce jeho chodeb a za ní ozbrojený Ron. V rukách držel nabitý revolver a pronásledoval Saru. Ta běžela už rychleji, ale pořád ne na plný plyn! Běžela a běžela a běžela pořád rychleji. Tu se ozval výstřel. Ron po ní začal střílet. Jim a Gil ten výstřel ale slyšeli a mohli snáze určit jejich polohu. Tu se ozval další a další. Saru ale netrefil. Ron nebyl zrovna nejlepší střelec. Sara pořád běžela a Gil s Jimem jim byli v patách stejně jako Ron Saře. Tu se ozval další výstřel a po něm výkřik. Sařin hlas to byl. Ano, teď se Ron trefil, ale naštěstí pouze do ruky a tak mohla Sara dále utíkat. Jenže již pomaleji. Náhle bylo ticho. Ticho před bouří. Ano, ozvaly se další rány a výkřik. Tentokrát ale Ronův. Gil ho trefil a to rovnou třikrát. Ron padl k zemi a Sara se mohla zastavit. Lehla si na zem a držela si ránu. Gil se k ní rozběhl a rychle si k ní klekl: "Jsi v pořádku?" "Ano, je to jenom škrábnutí." řekla, rozbrečela se a opřela se o něj. Gil jí utišoval a hladil po vlasech.
Další den si Sara poležela v nemocnici. Postupně se u ní vystřídali všichni členi týmu i Jim a Eckli. Eckliho tam Sara vůbec nečekala a to jí dokonce přinesl i kytici růží. Sara byla sice ráda, že na ní všichni takhle myslí, ale nějak jí to nepomáhalo. Cítila se tak nějak hrozně. Kdo by se taky necítil, když byla unesena někým, komu věřila a dokonce ho brala jako nejlepšího přítele. Teda až po Gilovi! Snažila se na to nemyslet. Jediné co jí pomáhalo, bylo, když přišel Gil. To jí bylo hned lépe. Ani nevěděla proč, ale byla moc ráda, když se u ní stavil. Grissom ale neměl moc čas. Měli závažný případ a tak se Sara cítila pořád hůř a hůř. Gil o tom ale vůbec nevěděl, protože vždy, když byl u ní se smála a nevypadala tak, jako když je sama bez něj. Jednou vešel k ní do pokoje a uviděl jí jak brečí do polštáře. Pomalu zavřel dveře. Když to Sara uslyšela, rychle utřela slzy a s úsměvem ho pozdravila: "Ahoj Gile." Gil k ní beze slova přešel, sedl si na kraj postele a rovnou se zeptal: "Ty mi něco tajíš! Já to na tobě poznám!" "Nic mi není! Netrap se tím..." řekla jenom Sara. "Já se ale trápím, když tu takhle brečíš!" Na tohle Sara nevěděla, co říct. "Já....já....já jsem si na něco vzpomněla...." řekla nakonec. "A co je tak hrozného, že tě to rozpláče? Ty jsi přece statečná holka." řekl jí s úsměvem Grissom. "Jestli si o mně chceš dále myslet, že jsem statečná, tak se mě nevyptávej!" prosila ho Sara. "Já si to o tobě nemyslím, já to vím a ať už se stalo cokoliv, nic můj názor nezmění!" pokračoval Gil. Sara se pousmála. "Jestli tě trápí ten únos, tak to chápu." řekl ještě Griss. "To nebyl jenom únos..." řekla posmutněle Sara a pomalu se jí v oku začala blyštit slza. Gil zpozorněl a hned se zeptal: "Co ti ten idiot provedl?!" "Já byla jsem vzadu za tou chatkou, když tu mi někdo něco píchl do nohy. Já usnula a probudila jsem se až v takové tmavé malé místnůstce. Nemohla jsem hnout nohama, když tu se tam zjevil on. On...on...přešel ke mně a začal mě hladit a já sem nemohla nic dělat. Nemohla jsem běžet, nemohla jsem vstát, nemohla jsem nic." teď už Sara opravdu brečela! "A pak jsem zase cítila nohy a tak jsem ho kopla a utíkala pryč. Běžela jsem pomalu, nohy mě neposlouchaly a on mi byl v patách a pak začal střílet. Bylo to hrozný! Já...já..pak jsem to dostala do ruky no a pak ses tam objevil ty a on ležel na zemi!" pokračovala. "No a teď na to pořád myslím, já...já...já..." Sara brečela strachem, zoufalstvím a neštěstím. Gil jí objal: "To bude dobrý! Vyplač to, dostaň to ze sebe. Bude ti líp." Seděli tam takhle v obětí, dokud Sara vyčerpáním neusnula. Gil jí položil hlavu na polštář a přikryl jí. Pak se uvelebil v křesle a únavou také usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 MacS | E-mail | Web | 4. listopadu 2007 v 20:20 | Reagovat

Moc moc hezký....jsem moc ráda že Saru zachránili...jak ty to děláš, že těch povídek máš tolik(mimochodem blahopřeju....40 povídek je hodně slušný...já mam 3 a rasši jsem s tim přestala...)a pořád jsou tak originální.....to nepochopim:-).....mimochodem..nevíte někdo co se děje s blogem.cz....vůbec mi nejde založit novej blog....

2 Scissors (majitelka) | Web | 5. listopadu 2007 v 14:47 | Reagovat

MacS: Děkuju, taky si myslím, že 40 už je docela hodně. :)

Ani nevím, jak to dělám, možná to bude tím, že mě to baví! :D

Jinak děkuju, mocinky ti děkuju za chválu. Člověk z toho má hezkej pocit, když ti někdo napíše, že se mu ty povídky líbí. Přece jenom to dá práci a když ti to nikdo neocení, tak to zamrzí... :)

3 Jasmína | E-mail | 5. listopadu 2007 v 14:53 | Reagovat

A co ty zabité holky???

4 Danina | Web | 5. listopadu 2007 v 16:39 | Reagovat

Je to moc dobrá  povídka jako všechny tvoje! A čtyřicet...to bych nebyla schopná napsat ani za nic:-)

A co je s blogem? To netušim, ale mě to pořád blbne taky. Dokonce mi to i čas od času odmítne přístup...je to prostě na hlavu..

5 Scissors (majitelka) | Web | 5. listopadu 2007 v 18:55 | Reagovat

Jasmína: Nesmíš na mě tak rychle! :D Já nestíhám, ale ještě to zamotám, to se nebojte! :)

6 Gregouš | 5. listopadu 2007 v 21:36 | Reagovat

fakt super povídka!!těšim se na pokráčko!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama