Strach z lásky (42)

11. listopadu 2007 v 19:58 |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a konečně pokračování! :) Snad se bude líbit. A prosím, písněte komenty, jestli se vám to líbí... Děkuju Váš Scissors :)

Sara seděla v šatně na lavičce a chystala se domů. Právě jí skončila velmi dlouhá směna. Seděla a dívala se do země. Tvář si položila do dlaní a pomalu cítila slzy, jak jí skapávají na její ruce. Rozbrečela se. Jenom tam seděla a ani se svým slzám nebránila. e dveřích se objevila Catherine. Když ji uviděla, pomalu přešla k ní. Sara si jí všimla až když už vedle ní seděla. Rychle si otřela slzy a uklidnila se. "Ahoj..." vypadlo z ní po chvilce. "Ahoj." odpověděla jí Cath. Obě tam jenom seděly. Sara měla svůj pohled upřený do země a Cath se zase pořád dívala na ni. Sara si dodala odvahy a řekla: "Co mi chceš?" Cath se na tuhle otázku pousmála a řekla: "Chci vědět, co se to s tebou děje." "Se mnou? Nic. Měli jsme dnes těžký den a ty dívky. Vždyť se nedožily ani 15." odvětila jí. "Tím to není!" vrtěla hlavou Cath. Sara opět upřela pohled do země a přemýšlela, co jí má teď říct. Cath jí to ale ulehčila: "Jestli si chceš promluvit, tak u mě máš dveře otevřené. Vždycky..." Sara se teď na ni podívala, usmála se a řekla: "Děkuji Cath..." Objaly se. Doma si Sara odložila svou džínovou bundu, položila si klíče na stůl a pohladila na přivítanou Sandy. Pak se natáhla na gauč a rozbrečela se. Sandy k ní hned přiběhla a položila jí svou hlavu do klína. Sara jí hladila a povídala si sní. "Sandy, ty máš tak krásný život. Nemusíš snášet lidské utrpení. Kdybys věděla, co musím v práci prožívat." když tohle dořekla, jakoby si se Sandy vyměňovaly myšlenky. Jakoby jí Sandy říkala: "Určitě je to kvůli práci? Jsi si jistá? Zamysli se nad tím..." "Myslíš, že je to kvůli Gilovi? Ale ne, já jsem s ním šťastná a mám ho ráda. Kde vůbec je?" napadlo Saru. Jenže pod tíhou všeho, co na ní dnes dolehlo, usnula. Gil jel autem domů. Právě vyšel poslední schod a už byl u dveří. Vytáhl si klíče a začal odemykat dveře do jejich bytu. Uvnitř spatřil Saru, jak spí. Opatrně zavřel dveře, aby ji neprobudil. Odložil si a vzal deku, která ležela na stolku u televize. Přikryl Saru a políbil ji na čelo. Pak vzal Sandy a šel jí vyvenčit. Když se vrátil. Sara tam pořád ležela. Opět potichu zavřel dveře. Poté si sedl k Saře na pohovku a díval se na ni. Tu se Sara probrala. S úsměvem ho pozdravila a sedla si tak, aby ho mohla políbit. Přešli si do ložnice a lehli si. Sara ale nemohla usnout. Pořád musela brečet. Gila to probudilo a tak si sedl a řekl: "Saro? Co je ti?" "Je toho na mě moc." odpověděla mu. "To na všechny." objal ji. V jeho sevření se Sara rozbrečela ještě více. "Já mám strach..." šeptla mu do ucha. "A zčeho?" tázal se jí Grissom. "Já nevím!" řekla Sara. "Jsem s tebou, nemáš se čeho bát." tohle řekl Gil moc hezky a Saře to hned zvedlo náladu. Druhý den na směně měli další oběť. Opět to byla 12-ti letá dívka. Z této zprávy se všem udělalo těžko u srdce. Sara měla jet za tou dívkou, která přežila. Nedávno se totiž probudila z umělého spánku, do kterého ji museli lékaři dát. Saru napadlo, že půjde pro Sue. Jenže.....jenže.. "Kde je Sue?!" vzpomněla si na kriminalistku Sara. "Ne, kde je?" ihned křičela po celé chodbě. Všichni se po ní nechápavě otáčeli. Tu ji uviděla. Rozběhla se k ní a radostně po ní skočila, div ji nepovalila. "Co je?" ptala se Sue. "Ale nic..." řekla Sara, když ji pustila ze svého sevření. "Dobře...." řekla pořád nechápavě Sue. "Musíme jít za tou holkou. Právě se probudila." oznámila jí Sara. "Dobře." a už se otáčela směrem ke garážím.
V nemocnici u dívky:
Když vešli do pokoje. Spatřili dívku, jak leží a dívá se ven z okna. "Ahoj. Jak se jmenuješ?" zeptala se Sue, když si sedla vedle postele. Sara ji nechala mluvit, přeci jenom je psycholožka a rozhodně to s lidmi umí líp. Dívka ale mlčela. "Já vím, že to je pro tebe těžký, ale musíme se tě zeptat na pár otázek." pokračovala Sue. Dívka pořád mlčela. "Jak se jmenuješ?" ptala se jí Sue. Nedočkala se odpovědi. "Kde bydlíš?" pokračovala Sue, ale marně a tak to zkusila jinak. "Víš co? Zkusíme to takhle. Já se tě budu ptát a ty budeš jenom vrtět hlavou ano nebo ne." Dívka přikývla. "Víš jak se jmenuješ?" zeptala se na její jméno. Dívka přikývla. "Mohla bys mi ho napsat na tenhle papír?" podávala jí blok s tužkou. Dívka přikývla a vzala si do ruky tužku i s blokem. Pomalu začala psát první písmena. "Nina Qeen?" ujišťovala se Sue. Dívka opět přikývla. "Napíšeš mi, kde bydlíš, abychom mohli kontaktovat tvoje rodiče?" položila jí další otázku. Dívka ale zavrtěla hlavou a na papír napsala: "Já nemám rodiče!!!" a podtrhla to. "Jak to?" pokračovala opatrně Sue. "Zemřeli... Autonehoda..." řekla dívka. "To je mi líto." řekla soucitně Sue. "Ta za vámi neumí mluvit?" zeptala se dívka. "Stejně jako ty!" pousmála se na ni Sara. "Vy máte nějaké potíže, že?!" ptala se pro změnu Nina. "Tak trochu, ale my tu nejsme kvůli mně ale kvůli tobě!" rychle jí odvětila Sara. "Možná tu jsme i kvůli vám." řekla záhadně Nina. Sara se na ni vyděšeně podívala a řekla: "Jak to myslíš?" "Co vás sem přivedlo?" pokračovala Nina. "Příkaz šéfa." řekla Sara. "To vám jenom dalo důvod pro okolí, proč sem jít!" řekla dívka. Sue se do toho vložila: "Nino, my potřebujeme vědět, co se ti stalo!" "Já s vámi mluvit nebudu... Jenom s ní." a ukázala na Saru. Sara řekla: "Sue, možná bys měla jít." řekla po chvíli Sara. Sue se na ni naštvaně otočila a odešla. "Jak se jmenujete?" ptala se jí Nina. "Sara." odpověděla jí kriminalistka. "Můžu vám tykat?" zeptala se ještě dívka. Sara přikývla. "Co mi tedy můžeš říct o tom, co se ti stalo?" Nina nezahálela a hned řekla: "Tolik, co vy o svých potížích." Sara se podívala do země a pak řekla: "Já nemám žádné potíže!" "Všichni máme potíže se kterými potřebujeme poradit." řekla tak trošku prorocky Nina. Sara chvíli mlčela, ale když viděla, že z dívky nic nedostane, tak spustila. "Můj šéf je zároveň můj přítel! On je skvělý, já ho miluji a myslím, že on mě taky... Jenže já mám strach z toho, co se může všechno stát. Ještě včera jsem neměla potuchy, co se to se mnou v poslední době děje, ale teď... teď mám jasno. Já se bojím toho, co může přijít. Denně se potýkám s případy, které rvou srdce. A při každém tom pohledu na oběť si říkám: čeho ty lidi jsou schopní nebo proč to dělají? Jenže odpovědi jsou prosté - nenávist, závist, žárlivost a láska. Někdy si kladu otázku: co bych dělala, kdybych o Gila přišla? Nedovedu si představit život bez něj. On je moje součást. Kdybych o něj přišla, tak je to jako bych přišla o srdce nebo plíce." Saře stékala slza po tváři. Nina se na ní dívala a řekla: "Nesmíš si připustit, že bys o něj přišla a kdybys měla, nesmíš to vzdát a bojovat o něj!" Sara se pousmála a řekla: "Děkuji... Ale teď mi na oplátku řekni něco ty..." Nina toho moc nevěděla, ale bylo toho dost, aby ještě ten den vraha chytli. Sara si pořád kladla otázku: "To byl tak hloupý nebo se snad chtěl nechat chytit?" Nebyla sama, kladli si ji všichni z jejího týmu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 Anýsssek | Web | 11. listopadu 2007 v 20:49 | Reagovat

To bylo tak krásný:o)))

2 Nnika | 11. listopadu 2007 v 21:10 | Reagovat

Bylo to pěkné! Už se těším na další.

jestli ovšem bude?

3 Scissors (majitelka) | Web | 12. listopadu 2007 v 11:13 | Reagovat

Samozřejmě že další povídky budou! :)

4 svata.sanders | 12. listopadu 2007 v 15:04 | Reagovat

týjo fakt dobrý  prostě skvělý

5 MacS | E-mail | Web | 12. listopadu 2007 v 15:42 | Reagovat

Moc moc super...taky se těšim na pokráčko:-)

6 Danina | Web | 12. listopadu 2007 v 15:46 | Reagovat

To mi děláte schválně! Teď abych úplně přehodnotila jak mam tu vlastní povídku zakončit!:-D Ne, ale bylo to moc krásný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama