Strach (50)

24. listopadu 2007 v 18:27 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a ještě delší povídka! :)

První směna od té strašné věci co se stala, byla sama o sobě strašná. Nick byl pořád u ní. Právě šli na poradu, když tu Sue něco trefilo do zad. Bolestí se skácela k zemi. Celá byla od krve a ze zad jí trčel šíp. Nick hned zpozorněl a hledal střelce. V tom zmatku se ale nedalo nic. Rychle klekl ke Sue a pevně ji k sobě přivinul. "Volejte někdo sanitku!" křičel na lidi okolo, kteří běhali kolem celí vyděšení. Teď uviděl Cath. "Catherine, volej sanitku!" volal na ní. Cath ihned vytáhla mobil a volala záchranku. "Vydrž, už sou na cestě. Vydrž Sue." uklidňoval ji. Teď k nim přiběhla i Cath a držela Sue za ruku. "Jsem ráda, že mám takovéhle přátele.." pousmála se na ně zraněná Sue. "Nemluv, vyčerpáváš se..." mluvila na ní Catherine. "Cath má pravdu, pšt...nemluv...." usmál se na ni Nick. Teď do davu vtrhli záchranáři a už Sue brali na nosítka a rychle pryč.
V nemocnici:
Nick s Catherine seděli před těmi dveřmi Ano, před těmi velkými bílými dveřmi co na nich je ten velký modrý nápis: "Operační sál - Nepovolaným vstup zakázán!"
Nick byl celý bílý a bál se o ni. Cath nevypadala o nic lépe, ale Nick na tom byl viditelně hůře. "Nicku, vím že teď asi není ta správná chvíle se tě na to ptát, ale nedá mi to. Ty a Sue, mezi vámi něco je?" dodala si odvahy Catherine. "Jo, ale Gilovi ani slovo. Prosím." poprosil ji vyděšený Nick. "Neboj nic neřeknu, nikomu." slíbila Cath. "...a blahopřeji ti." dodala ještě. "Díky, doufám že to přežije." řekl ještě Nick a pak vstal a šel naproti doktorovi, který vycházel z těch dveří. "Doktore, jak je na tom?" ptal se na ní Nick. "Je stabilizovaná a přežije to. Ztratila však spoustu krve. Teď spí. Je na pokoji 135, ale může k ní pouze jeden člověk." ukončil dialog doktor a rychle letěl kamsi do jádra nemocnice. Zřejmě ho volali k dalšímu případu. "Jdi, já zatím informuji ostatní..." pobídla ho Cath a už hledala telefon. Nick se tedy rozeběhl směrem k pokojům 100 - 150. "130...131...132...133...134...á 135!" řekl si šťastně, když ten pokoj konečně našel. Vešel dovnitř. Spatřil tam ležící Sue, připojenou ke kapačce. Přisunul si k lůžku židli a sedl si ke Sue. Vzal ji za ruku a díval se na ní. Jakoby se její oči pohnuly pod tíhou Nickova zraku. Otevřela oči. Tak rychle?! Zázrak... Nick se na ni pousmál. "Ahoj kočko." pozdravil ji. "Ahoj." řekla potichu Sue. "Co mi to pořád vyvádíš? Vždyť jsme pořád v nemocnici!" usmál se. "Nevím. Au..." vykřikla najednou. "Co je?!" lekl se. "To nic, jenom mě bolí ta rána. Nemůžu ležet na zádech. Pomoz mi. Musím si lehnout na bok." prosila ho o pomoc. Nick přikývl a už jí pomáhal obrátit se na bok. :) "Díky. Čemu se směješ? To není vtipný!" urazila se Sue. "Ale nic..." smál se. "Chtěla bych vidět tebe na mém místě!" teď se začínala smát i ona. Nickovi zazvonil mobil. "Prosím?" zvedl to a telefonoval. "Aha....Jo....hned tam budu. Ahoj. To byl Grissom. Musím jít... Ale co nevidět se vrátím! Koukej se zatím uzdravit!" rozkázal jí s úsměvem a rychle běžel pryč. Venku řekl Cath, že musí jít a už byli ta tam... :-D Na velitelství bylo pozdvižení. Sotva dorazili, hned se pustili do práce. Pracovali vkuse již asi pátou hodinu. Občas si jenom skočili do společné místnůstky pro kávu. Všichni i denní směna na tom pracovali.
Mezitím v nemocnici:
Sue celých těch pět hodin co Nick odešel, nezamhouřila oka. Pořád se díval do stropu a přemýšlela, co asi právě dělá. Jenže najednou jí vyrušil zvuk pomalého otevírání dveří. Nemohla se zvednout a tak jenom čekala, kdo vejde. Tohle se jí vůbec nelíbilo a tak raději mlčela. Do místnosti vešla žena. Měla na sobě černé kalhoty, rudý svetr a přes ruku černý kabát. Byla to blondýnka. "Ahoj Sue..." pozdravila ležící Sue žena. "Já vás neznám, kdo jste?" ptala se jí Sue. "Kamarádka Nicka. Teď tě odvezu na krásné místo." řekla záhadně žena a přešla za ní tak, aby jí Sue neviděla. Sue jenom ucítila drobné bodnutí do krku a pak usnula.
Na směně:
Nickovi už došla energie a bylo po směně. Chtěl ještě za Sue, takže dnes žádný přesčasy nebudou! Rozjel se do nemocnice.
V nemocnici:
Nick procházel tou dlouhou chodbou už z dálky viděl otevřené dveře do pokoje 135. Rozběhl se tam. Když vešel dovnitř, po Sue ani stopa! Zmizela! Nick jí rychle začal hledat o celé nemocnici. Když jí nenašel, zavolal kolegům. Okamžitě začal přesčas! :-D Všichni se ptali po celé nemocnici. Nikdo nic neviděla ani neslyšel. Nick chodil s Warrickem po 2. patře. "Tady nic." řekl Warrick, když šel k Nickovi. "Taky nic nemám." řekl posmutněle Nick. "Jestli nikdo nic neviděl ani neslyšel, tak ten dotyčný musel mít komplice. Kdo zajišťuje kamery?" zeptal se Warrick. "Myslím že Catherine." odpověděl mu nejistě Nick. "Ok." odkývnul to Warrick. "Půjdeme se tam mrknout, ne?! Stejně je to jediná věc, kterou můžeme pro Sue udělat." řekl ještě Warrick. Nick přikývnul. Když konečně objevili tu místnost, kde jsou záznamy z kamer, našli tam i Cath. Zrovna si prohlížela jeden záznam, který byl dosti zajímavý. "Ano, to je Sue!" vykřikl hned Nick. Na záznamu táhla jakási žena uspanou Sue někam pryč. "Kam jí to táhnou?" ptala se Catherine zaměstnance, který obsluhoval kamery. "Zřejmě do garáží. Tam máme taky kameru." prohlásil muž a hned najel na záznam v tutéž dobu, ale v garážích. "Je to černý Sedan! Bezva takže hledáme blonďatou ženu, která se vozí v černém Sedanu." konstatoval Warrick. "Pošleme to do laboratoře, třeba z toho vytáhnou poznávací značku." řekla Catherine a už sahala po kazetě.
V tutéž dobu u Sue:
Sue se probudila někde v kouzelném apartmánu. Ležela na velmi měkké a pohodlné posteli. Ani nebyla svázaná. Sedla si a snažila si stoupnout, ale po operaci byla ještě dost slabá. Na to zřejmě únosci spoléhali, jinak by ji svázali. Teď do apartmánu vstoupila ta blondýna z nemocnice. "Co mi chcete?!" tázala se jí okamžitě Sue. "Taky tě zdravím Sue." pozdravila ji žena. "Co mi chcete? Já vás neznám!" opakovala se. "Jsem kamarádka Nicka." odpověděla jí žena. "Tak fajn kamarádko Nicka, co po mně chceš?" opět se ptala na tu samou otázku. "Já nic nechci. Víš dlouho jsem tě sledovala. Vím kde pracuješ, kolikátého ses narodila. Vím i co si nejčastěji dáváš k večeři!" řekla žena. "Vy mě špehujete?! Proč?" nechápala. "To bys nepochopila. Ale přejdeme k věci. Já dokonce vím, kdo tě chce zabít!" řekla s chutí žena. "Snad vy, ne?!" teď v tom Sue měla vážně zmatek. "Já?! Já ne! Já jsem něco jako tvůj zachránce, Sue. Já ti nechci ublížit. Já tě chci chránit." snažila se jí vysvětlit žena. "Děkuji, ale já žádnou ochranu nepotřebuji..." tohle Sue vytáčelo. "To by sis měla rozmyslet. Nick tě neochání. On totiž neví to, co vím já!" vtírala se žena. "A co víte vy?!" vyzvídala Sue. "Co si takhle tykat?" navrhovala ta žena. "A co mě takhle pustit domů?" navrhovala Sue. "Jestli chceš můžeš, ale sama dobře víš, že neujdeš ani dva metry a jsi na zemi. A i kdyby se ti to povedlo a odešla bys, při nejmenším ti můžu udělat ze života peklo. Ale nejspíš by tě ihned zabili, takže bych to ani nestihla. Nezapomeň! Vím o tobě vše! I to co je mezi tebou a Nickem a nevím, nevím, co by to udělalo s tvou kariérou." vyhrožovala žena. "Nicka z toho vynechejme, ano?!" prosila jí Sue. "Dobře, ale neutečeš a budeme si tykat. Ok?!" podávala jí ruku žena. "Dobře, já jsem Sue." podala jí ruku i Sue. "Já jsem Elizabeth." řekla své jméno i žena. "A co hodláš dělat?" zeptala se jí Sue. "Zavolej Nickovi, ten chudák se o tebe moc bojí." podávala jí mobil. Sue si ho vzala a vytočila jeho číslo. Uměla ho nazpaměť. "Ale neříkej mu, kde jsi. Ona odposlouchávají hovory!" varovala jí ještě před tím Elizabeth. "Ona?!" ujišťovala se Sue, jestli slyšela dobře. Elizabeth přikývla.
Hovor -
Nick: "Prosím?"
Sue: "Ahoj Nicku, to jsem já, Sue."
Nick: "Ahoj, kde jsi? Strašně se o tebe bojíme! Jsi v pořádku?"
Sue: "Neboj, jsem zdravá. Nehledej mě, jenom ti volám, že se o mě nemusíš bát. Jsem v dobrých rukách. Miluji tě a dávej na sebe pozor..." (zavěsila)
Nick: "Já tebe taky."
"Dobře a co teď? Máš hlad?" zeptala se jí ještě Elizabeth. Sue jí ale neposlouchala. "Ty ho asi musíš vážně moc milovat. Vážně mě to mrzí, ale pro tvé bezpečí se s ním nesmíš setkat! Slyšíš?!" přikazovala jí. Sue se slzami přikývla. Objaly se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 Anysssek | Web | 24. listopadu 2007 v 23:41 | Reagovat

hustá zápletka, jen jí rozuzlit:o)))

2 MacS | Web | 25. listopadu 2007 v 11:17 | Reagovat

Moc gratuluju k 50 povídce....se to jen tak nevidí...50 povídek a pořád takhle hezký a zajímavý:-)....a tahle povídka se ti taky moc povedla...doufám že Sue se nic nestane:-)

3 Scissors (majitelka) | Web | 25. listopadu 2007 v 12:18 | Reagovat

Moc děkuji za gratulaci. :)

Já sama se divím, kolik jsem jich již napsala. :)

4 Jasmína | E-mail | 25. listopadu 2007 v 13:14 | Reagovat

:-)))) a taky vsetko nej ke kulatinám-50,povídek za dva měsíce, to je teda něco

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama