Nevzdávej to! (47)

19. listopadu 2007 v 20:20 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Další povídečka. Snad se bude líbit... :)

Když vyšel doktor z pokoje, zastavil se u něj. "Pane Grissome..." přečetl si jmenovku, kterou měl připnutou na své bundě Gil. "...měl byste jí zavolat její nejbližší. Teď to bude potřebovat." řekl a odešel. Když byl doktor pryč, Gil vstoupil do jejího pokoje. Ona tam ležela a dívala se z okna. Gil pomalu přešel k jejímu lůžku a sedl si na něj vedle ní. Pak ji chytl za ruku a držel ji. Ona se mu ale vysmekla... "Saro, je mi to líto, ale teď to nesmíš vzdát..." snažil se ji uklidnit Gil. Ona se na něj otočila a podívala se mu do očí: "Nesmím to vzdát?! Já už to dávno vzdala..." Když tohle dořekla, otočila svůj pohled opět k oknu. "Tohle neříkej... Zažili jsme si každý své... ty i já.... Kdybychom jsme to vzdali, tak tu dnes nejsme.... Tohle je jenom další zkouška toho, jak si vážíš života a jak o něj moc stojíš." mluvil na ni Gil. Teď Saře vhrkla slza do očí. "Jenže já už nemám o co stát, já nemám pro co žít! Já nemám nic!" tahle slova Gila bodla do srdce jako ostrá dýka. "Jestli nemáš pro co žít, tak budiž. Ale co takhle pro koho?" "Gile já, já tě budu vždy milovat, ale tohle nejde. Ty....ty jsi můj šéf a jestli sis toho nevšiml, pořád tu kdysi bývala Lucy a teď já... Tohle nejde... Já vážně nemohu už jenom kvůli tobě!" "Kvůli mně?! Jestli mě máš opravdu ráda, tak mě netrap... Už jenom tvá slova mě bolí!" začínal jí hrát na city. "Já tě netrápím, věř mi, dělám to nejlepší." snažila se ho zmírnit. "Já si to nemyslím." "Sakra Gile, jednou jedinkrát nebuď tak tvrdohlavý!" teď už brečela. Gil ji jenom políbil a dodal: "Jenže takový já budu vždy!" usmál se... Ona se teď taky usmívala. Oba přestali myslet na její zdraví, nemysleli na to, jak teď bude na vozíčku...Vypustili to... "Určitě budeš mít zájem o hendikepovanou přítelkyni?" narazila na to téma. Gil se jen pousmál a podotkl: "Nezapomeň, tohle není konec... Máš pořád šanci s....." Sara ho nenechala domluvit a rychle řekla: "Minimální šanci..." potom ho opět políbila.
Uplynuly dny, týdny už i měsíce od téhle chvíle a Sara byla pořád na vozíčku. Její stav se nezlepšoval. Nemohla chodit do práce. Takže doma Gilovi jenom pomáhala s tím, co jí řekl. Její psychika se zhoršovala každým dnem. Šlo to s ní od 10 k 5. A to už je moc špatný. Gil sám to na ní viděl. Bál se ji nechat doma samotnou, aby si něco neudělala, ale musel. To bylo na tom to nejhorší. Musel! Každou minutkou strávenou v laboratořích či jinde na velitelství nebo v terénu na ni musel myslet... Nebyl okamžik, kdy by na ni nemyslel. Co asi celé ty dny doma dělá? To nevěděl, věděla to jenom Sara... Co dělala?
Seděla a civěla do prázdna......přitom přemýšlela o tom, co bude dělat. Vždy došla ke stejnému výsledku....sedět a čekat.... Teď už to nemohla vydržet... Co bude dál? Jestli má takhle marnit život a ještě ho kazit ostatním...to nejde! Nemůže takhle žít... Tohle ona nezvládne. Tu spatřila nůž. Jeho ostří se lesklo od slunečního světla, které otevřeným oknem vnikalo do bytu. Dojela až k němu a uchopila ho do rukou. Její slzy dopadaly na ten stříbrný ostrý kov. Nemohla takhle žít, nemohla se takhle vidět, nemohla takhle vidět Gila....Nemohla nic. Sandy k ní přiběhla a položila svou hlavu na její klín. Sara ji hladila a mazlila se s ní, ale pak uchopila nůž a nastavila ho směrem proti svému břichu. Teď se ale ozvalo odmykání dveří. Do bytu vešel Grissom. Nevšiml si jí a tak v klidu zavřel dveře a odložil si. Až teď si ji všiml. Seděla tam a v rukách pevně držela nůž. Z očí jí tekly slzy a Sandy měla u sebe. Co teď? Nevěděl.... "Saro, polož ten nůž..." řekl ihned, jak se uklidnil a pomalu se k ní přibližoval. "Nechoď ke mně!!! Stůj!!!" křičela na něj. "Dobře...dobře..." uklidňoval ji. "Jdi pryč Gile! Nech mě tu! Slyšíš? Jdi už!" "Nepůjdu... Já tě tu nenechám. Ty mi nesmíš zemřít. Saro, tohle za to nestojí! Copak zahodíš svůj život kvůli takové maličkosti?! Pořád máš šanci!" "Jakou šanci?! Už je to dlouhá doba a lékaři u mě nevidí žádné zlepšení!" opravila ho Sara. "Nejsi srab! Ty jsi hrdinka! Přestaň blbnout a polož ten nůž! Nebo..." "nebo co?!" přerušila ho... "Nebo jsem se v tobě zmýlil a ty nejsi taková, jakou tě znám. Ty jsi někdo úplně jiný... Ty nejsi ta stará Sara! Ta by tohle neudělala!" řekl Gil. "Jenže ta Sara se nemění sama. Okolnosti kolem ní, se mění. Ona se jenom přizpůsobuje!" podotkla... "To ale potom nejsi ty!" "Nejsem, ta stará Sara je navždy fuč!" "Přestaň! Už mě unavuješ! Tohle mě nebaví!" rozčiloval se Gil. "Takhle se litovat! Děláš ze sebe chudáka! Každý máme trable, ale ty?! Ty děláš z komára velblouda..." pokračoval... Nad tímhle se Sara musela zamyslet... Odhodila nůž a řekla: "Nepřibližuj se ke mně!" odešla..tedy odjela....zavřela se v ložnici a jenom křikla: "Spi na gauči! Deky jsou na skříni. Ty na ně dosáhneš! Já ne!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 Danina | Web | 19. listopadu 2007 v 20:37 | Reagovat

Chudák, ty jí teda trápíš, každopádně se už moc těším na další.

2 Scissors (majitelka) | Web | 19. listopadu 2007 v 20:42 | Reagovat

Už brzo chci napsat povídku, která bude veselá a šťastná. Jenže ty se píšou hůř. Ty jsou těžší, alespoň pro mě! :)

3 melonka | 19. listopadu 2007 v 20:56 | Reagovat

ou.....tak ty se na těch povídkách vždycky vyřádíš... poklona =)

4 MacS | E-mail | Web | 19. listopadu 2007 v 21:13 | Reagovat

Teda moc hezký...chudák Gil se Sarou....docela je trápíš...jo a šťastný povídky se fakt píšou blbě..vlastní zkušenosti:-)..ale jinak fakt moc hezký:-)

5 svata.sanders | E-mail | Web | 20. listopadu 2007 v 16:28 | Reagovat

ty štastný se opravdu píšou špatně ,vlastní skušenost, jinak už se třesu na další a děkuju za diploš

6 Anýsssek | Web | 20. listopadu 2007 v 21:40 | Reagovat

takhle jim zatápět, už se na tu veselou těšim:o)))

vim, že veselý se píšou hůř

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama