Krása má mnoho podob (49)

24. listopadu 2007 v 12:41 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a opravdu.....opravdu....opravdu dlouhá povídka! :)

Bylo krásné odpoledne. Obchody už byly všelijak vyzdobené na vánoční motiv. Blíží se přece Vánoce a tak každý správný obchodník musí rychle s Vánočním zbožím na /stůl/. Tenhle den byl jako každý jiný, jenom kriminálka ho měla výjimečný. Teda ne celá kriminálka, ale naše noční směna pod vedením Gila Grissoma. Proč byl výjimečný? Sue měla narozeniny a všichni to věděli. Jenže ta měla úplně jiné myšlenky. Právě se totiž probudila a vedle ní ležel Nick. Teprve teď jí došlo, co provedli... Rychle přes sebe hodila župánek a probudila ho. "Co je?! Už je čas jít na směnu?!" lekl se Nick. "Ne! Něco horšího, koukni se na sebe!" okřikla ho vyděšená Sue. "Jo aha..." pochopil její obavy. "To na to řekneš jenom: JO AHA?!!" pochodovala před ním a křičela na něj. "A co bych měl říkat jiného?" ptal se jí Nick. "Já nevím..." odvětila mu a nadále chodila z místa na místo. "Tak vidíš a sedni si, znervózňuješ mě." pobídl ji. Ona si tedy sedla vedle něho a dívala se na něj. "Ty toho lituješ?!" zeptal se jí. "Ne, ale jsme kolegové!" namítla Sue. "Koukni se na Saru a Gila!" vyvrátil její odpověď. Na to neměla co říct. Nick jí políbil a řekl: "Miluji tě." Sue se usmála: "Já tebe taky..." Takhle krásně pokračoval ten den jim a také Sáře a Gilovi. Když si ji jel Grissom vyzvednout nestačil se divit. Sara stála. Sice se ještě trochu klepala a potřebovala něco, o co by se mohla opřít, ale stála. To bylo to hlavní! Hned jak Gila uviděla usmála se a ukazovala na své nohy. Gil se k ní hned rozeběhl a vzal jí do náruče! "Ty jsi hrdinka!" řekl jí, když jí držel a políbil ji. Odvezl si ji domů. J Tam na ni čekala i netrpělivá Sandy. Protože byli oba unavení hned lehli a spali.
Na směně -
Sue úplně zapomněla na své narozeniny. Jako vždy přišla, převlékla se a zavřela se do kanceláře. Potom byla porada a tak si vzala papíry a potřebné věci a šla do společné místnosti. Jako vždy byla druhá - Gil byl před ní - pozdravila Gila a sedla si. Nikdy se s ním moc nevybavovala. Pořád byla nováček. Ale dnes nikdo dlouho nešel a tak Gil prolomil to ticho větou: "Líbí se ti u nás?" Sue se zpočátku divila, nikdy si s ní nepovídal kromě případů, ale vlastně v tom rozdíl nebyl, pořád se to týkalo práce. O čem by se s ním měla bavit?!
"Proč se ptáš?" napadla jí jenom tahle věta. "Typická otázka." pousmál se. Sue cítila, že něco není jako obvykle... "Co se děje?" zeptala se. "Nic, klid!" uklidňoval ji Gil, když viděl, jak ji vyděsil. "Tak řeknu ti to takhle. Šéfové se mě vždy ptali jenom na to, jak se mi u nich líbí! A víš proč? Protože to byl test! Už mě s tím štvete!" naštvala se. Gil se divil, protože takhle si na něj dovolila jenom Sara. "Promiň...." zčervenala Sue, když si uvědomila, co řekla. "To nic. Dobrý. Tohle není test. To ti zaručuji, jenom obvyklá otázka! Proč si tohle myslíš?" zeptal se jí. Sue chvíli přemýšlela a nakonec řekla: "Upřímně řečeno, nikdy ses se mnou nebavil a najednou se mě ptáš, jak se mi tu líbí?! Oslovíš mě! Jsem tu už přes dva měsíce a nikdy jsme spolu nemluvili. Proto." Gil se zprvu divil, tohle po něm nikdo nevyžadoval. Teď spatřil Cath a tak hned řekl: "Všechno nejlepší..." Sue nechápala, ale než stačila něco říct, do místnosti přiběhli všichni její kolegové. Sue to došlo. "Kolikátého je?!" ptala se sedícího Gila. "23.11." odpověděl jí. Teď se začala smát. Všichni jí poblahopřáli a dali takové ty maličkosti, jako jsou například květiny, bonboniéry a někdo přinesl i šampus. Ten hned rozbalili, samozřejmě s povolením od Grissoma! Všechno to pěkně oslavili a Griss dokonce na žádost všech zařídil, že dnes nedostanou žádný složitý případ. Což byl zázrak. :-D
Celá směna proběhla skvěle... Bylo to něco jako dovolená v práci. Večer když se všichni rozešli do svých domovů, si Sue s Nickem ještě došli na večeři.
Udělali si takovou soukromou oslavu. J Všechno bylo skvělé až do chvíle, kdy ji Nick doprovázel do jejího bytu. Sue se najednou udělalo nevolno. Před pádem ji však zachránilo zábradlí, kterého se chytla, když padala na zem. "Je ti dobře?" lekl se hned Nick. "Jo to je dobrý, jenom se mi zamotala hlava. To bude dobrý." uklidňovala ho. Nick jí to ale moc nevěřil a tak řekl: "Já u tebe raději zůstanu, takhle tě tu nemůžu nechat." Sue totiž mezitím zezelenala tak, že ji tu Nick vážně nemohl nechat. Když chtěla něco říct, Nick jí v tom zabránil, věděl totiž co chce říct. "Já tu zůstanu, ať chceš nebo ne!" zdůraznil. Odvedl tedy malátnou Sue do bytu a uložil jí do postele. Hned usnula. Nick vedle ní ležel a hladil jí po vlasech. V duchu si myslel, jak je krásná a milá. Prostě to nejlepší, co si o ní mohl myslet. J Nakonec jí políbil, objal kolem pasu a usnul taky... Když se ráno probudil, Sue vedle něj neležela a z koupelný se ozýval křik. Hned se tam rozeběhl, dveře byly ale zamčené. "Je ti něco?!" hned na ní volal. "Ne to je dobrý." odvětila mu. "Sue otevři." hned jí nařizoval. Sue se dobelhala ke dveřím a otevřela je. Spadla mu do náruče. "Odvezu tě do nemocnice!" řekl, když se vzpamatoval. Rychle ji odnesl do auta a rozjel se do nemocnice. Tam si jí doktoři vzali na starost a nechali Nicka asi půl hodinky čekat na chodbě. Z ordinace vyšel lékař. Nick okamžitě vstal a čekal, co mu doktor řekne. "Pane ...." začal doktor. "Jsem Nick Stokes..." okamžitě mu řekl své jméno. "Ano, pane Stokesi, slečna Toolmanová byla otrávena. Naštěstí se podařilo vypumpovat žaludek a nehrozí žádné následky. Je v pořádku, můžete k ní a za hodinku si ji můžete odvést domů. Ale do té doby tu musí zůstat. A ještě něco, dnes žádná práce. Ať odpočívá..." sdělil mu doktor. "Děkuji..." řekl Nick a už vtrhl do ordinace ke Sue. "Odvedete ji na pokoj 206, prosím?!" poprosila ho sestra, kterou právě volali na sál. Nick přikývl a odvezl Sue na pokoj. Tam jí sundal z vozíčku a položil na postel. "Jak je ti?" ptal se jí, když si vedle ní lehl. "Už dobře. Děkuji ti." poděkovala mu. "Nemáš za co..." pousmál se. Sue se k němu přivinula a objala ho. Usnula, byla unavená a s Nickem jí bylo moc dobře. Nick si ale vzpomněl na práci. Napadlo ho, že dnes s ní zůstane doma. Zvedl se tedy a vyšel na chodbu. Zavolal Gilovi -
Nick: "Ahoj Grissome, dnes já ani Sue nemůžeme přijít. Sue je v nemocnici a já jí tu nemůžu nechat."
Gil: "Co se stalo?!" (lekl se)
Nick: "Někdo jí otrávil, ale teď už je v pořádku. Za půl hodiny už může domů, ale nemá pracovat. Má být v klidu."
Gil: "Dobře, ale proč ty?! Stalo se ti něco?"
Nick: "Ne, ale nemůžu jí nechat samotnou. Někdo se jí pokusil zabít, Gile!"
Gil: "Dobře, dej na ní pozor. Ahoj." (zavěsil)
Když se vrátil do pokoje, hned si k ní opět lehl a hladil jí po vlasech. V hlavě si pořád přehrával tu větu: "Byla otrávena! Byla otrávena!" Když uplynula půl hodina, sestra jim přišla oznámit, že mohou jít domů. Sue však spala a Nickovi bylo líto jí budit. Rozhodl se tedy přes ní hodit bundu a odnést jí do auta, aniž by jí budil. Sue se probrala až doma. Přikrytá a vedle ní Nick. "Ahoj, už je ti dobře?" zeptal se jí hned Nick. "Už je mi lépe." pousmála se na něj. "Připravím ti něco k snědku. Určitě máš hlad." navrhoval. "To je dobrý, já si něco udělám." řekla a chtěl vstát. Nick jí ale zastavil a přikryl. "Ty máš odpočívat, dneska se o tebe budu starat já!" usmál se.. "Ale....." "Žádné ale, ty budeš ležet a odpočívat!" skočil jí do řeči. "Dobře." řekla, když viděla, že to má marné... Nick jí tedy připravil snídani a celý den u ní strávil. Spolu jim bylo dobře až do té chvíle, kdy přišlo na řadu téma jejího pobytu v nemocnici. "Nicku, co mi vůbec bylo?" zeptala se ho. Nick chvíli přemýšlel a nakonec řekl: "Nic vážného." "Nicku! Pravdu!" okřikla ho. "No dobrá. Někdo tě otrávil." tohle jí dostalo. Vůbec nevěděla co říct. "A....a....a....a kdo?!" hned se ptala. "Nevím... To zjistíme, neboj. Nic se ti nestane, já tě ochráním. Já tě nedám." objal jí. Takhle tam leželi a objímali se dlouho. Ani jim to nepřišlo, ale byla to dlouhá doba. Nakonec tam oba usnuli. J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje Las Vegas povídky?

Ano
Ujdou
Ne

Komentáře

1 Jasmína | E-mail | 24. listopadu 2007 v 14:45 | Reagovat

Obdivuju lidi keří dokážou psát povídky... jen tak dál

2 Anysssek | Web | 24. listopadu 2007 v 23:29 | Reagovat

s otravou mam vlastní zkušenosti......ale určitě nejsem jediná, způsobuje jí škola:o)))

saomozřejmě good:o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama