Vzpomínky (32)

14. října 2007 v 21:03 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a je tu další povídečka. Je opravdu, ale opravdu dlouhá narozdíl od předcházejících takže je to dvojitá dávka GSR! :-D

Sara měla dnes jít domů. Bylo jí už dobře, ale pořád si nemohla na nic vzpomenout. Měl jí vyzvednout Gil. Seděla na posteli a dívala se ven z okna. Nic zajímavého tam nebylo, ale ona se tam stejně dívala. Bylo krásné počasí, ani jeden mráček jenom čistě modrá obloha. Snažila se vzpomenout si alespoň na to, jak vypadá její byt, kde vůbec je a jestli to vůbec je byt. Jenže ani na to si nevzpomínala. Tu se otevřeli dveře. Neotočila se, pořád hleděla ven z nemocničního pokoje. Ozval se Grissomův hlas. "Ahoj Saro." pozdravil jí. Teď se otočila. "My si tykáme?" ptala se ho. "Ano. Všichni v práci si tykáme." pousmál se Gil. "V tom případě ahoj." pozdravila ho a opět se otočila na okno. Gil k ní přistoupil a sedl si vedle ní. "Už sis na něco vzpomněla?" zeptal se jí po chvíli. "Ne…" řekla mu s pokleslým hlasem a pohled upřela pro změnu do země. Gil se na ní podíval a řekl: "To přijde… Neboj…" Podívala se na něj. "A kdy? Víš jaké to je? Vždyť já nevím ani kdy jsem se narodila!" "Ne, to nevím… Ale chápu, že to není zrovna příjemné." "Jo, to není!" "Měli bychom jsme jít." pobídl jí. Na to se Sara zvedla a šla směrem ke dveřím. Gil jí byl v patách. Když jeli nemocničním výtahem, chytla si najednou Sara hlavu a málem spadla. Před očima se jí objevil malý záblesk vzpomínek. "Co je ti?" lekl se Griss. "To nic, dobrý. Nic mi není." hned ho uklidňovala Sara. To už ale byli v garážích nemocnice a vystupovali z výtahu. Gil jí vedl k autu. Sara si nastoupila a opět se jí udělalo nevolno. Gil se na ní podíval a zeptal se jí: "Vážně ti nic není?" "Ne, já mám psa?" tázala se ho hned Sara. "Jo, jmenuje se Sandy. Teď se ti o ní stará Greg." "Greg?" "Jo, to je tvůj kolega." "Aha…" řekla posmutněle Sara. "Vidíš? Už se ti trošku vrací paměť." "Jo, jenže v nesmyslných záblescích." Gil na to nastartoval auto. Sařin pohled byl upřený ven z auta. Dívala se přes okénko na rušné město a pomalu si začala vybavovat kraťounké záblesky, co tu dělala. Tu si najednou vybavila kostel a v něm jí známou nevěstu. Jenže si nemohla vzpomenout na její jméno. Auto pomalu zastavovalo. Sara vystoupila a podívala se na vchodové dveře do domu, kde Gil zastavil. Potom upřela pohled na okna. Z jednoho se díval takový starší pán a mával na ní. Sara ho nepoznávala, ale došlo jí, že to bude její soused a tak mu taky zamávala. Vcházeli do domu. Šli po schodech až tu se Gil zastavil před dveřmi, na kterých bylo napsáno /Sara Sidleová /. Odemkl je a vešel, Sara za ním. "Ahoj, no konečně jste tady. Já mám za chvíli rande a kvůli vám přijdu pozdě!" ozvalo se z obývacího pokoje. "Ahoj Gregu, taky tě rád vidím." řekl mu Gil, když přišel i se Sandy do předsíně. Sandy hnedka přišla vítat paničku. Sara jí hned začala drbat za ušima a potom šla dál do svého bytu. Greg se na ní jenom nechápavě díval. "No nic, já už budu muset letět. Tak čau." řekl ještě a zabouchl dveře. Sara si prohlížela fotky, obrázky i nábytek. Prstem přejížděla přes hranu jídelního stolu a dívala se na květinu nad ním. Gil jí nenápadně pozoroval. Byla jiná než dříve. Sara pomalu přecházela do ložnice. Sedla si na levou stranu postele a prohlížela si stoleček vedle ní. Gil se opřel o futro dveří a pozoroval ji. Sara se na něj podívala a řekla: "Do tohohle stolku si dávám svou zbraň." Vstala a vracela se do obýváku. Tam si sedla na pohovku a dívala se z okna ven. "Já budu muset jít. Kdybys něco potřebovala, tak tady máš číslo na můj mobil." řekl a podával jí kus papírku kam napsal své telefonní číslo. "Dobře." Sara vstala a šla ho doprovodit ke dveřím. Gil už šel dolů ze schodů, když se náhle Saře udělalo opět nevolno. Před očima viděla samou krev a v ní ležela ta nevěsta. Jenže pořád si nemohla vzpomenout na její jméno. Gil uviděl jak se motá ve dveřích a rychle k ní přeběhl a podepřel ji. "Zase záblesky?" ptal se jí, když ji odvedl do bytu a usadil na kanape. "Vid…viděla jsem samou krev a v ní nějakou… nějakou ženu. Copak tohle jsem mohla zažít?" Sara se klepala strachy a rozbrečela se. Náhle se jí podlomila kolena a pomalu si sedala i s Gilem na zem. "To bude dobrý!" utišoval ji, jenže sám si na ten pohled vzpomněl. Bylo to jako v nějakém hororu. Takhle tam seděli ve dveřích a Sara brečela a pořád opakovala: "Copak, copak tohle jsem mohla zažít?". Gil jí držel a uklidňoval jí, jenže se to nedařilo. Uklidnila se teprve až usnula Gilovi na klíně. Gil jí odnesl do ložnice a přikryl jí. Sám si sedl do křesla, které bylo naproti posteli a usnul. Nemohl jí tu nechat samotnou. To nemohl. Co kdyby se probudila a opět se takhle zhroutila? To nechtěl riskovat. Raději se uvelebil v tom nepohodlném křesle a zůstal tu s ní. Stejně neměl nic na práci. Možná tak akorát jít domů! Sara moc dlouho ale nespala. Vzbudila se asi po 3 hodinkách spánku. Když spatřila Gila, uvědomila si, že když je s ním. Je jí hned lépe. Už v nemocnici si to uvědomovala, jenže nechápala proč. Kdyby si tak vzpomněla…
Vstala a přešla ke skříni, vytáhla z ní deku a přehodila ji přes Gila. Potom odešla do kuchyně, aby si nalila džus. Nějak jí z toho všeho vyschlo v krku a tak to potřebovala zapít. Když se pořádně napila, rozhodla se, že si zapne televizi. Zrovna dávali jeden z jejích oblíbených filmů a tak se rozhodla se na něj podívat. Když film končil, objevil se Gil ve dveřích ložnice. "Ahoj." pozdravil ji. "Ahoj." pozdravila ho Sara. "Už je ti dobře?" zeptal se jí hned. "Jo, je mi líp a promiň, že jsem…." "V pořádku, je toho na tebe moc." skočil jí do řeči Gil. "Nechceš něco k pití?" zeptala se ho Sara. Grissom jenom přikývl. Sara se hned zvedla, vypnula televizi a vytáhla z ledničky džus. Potom sáhla do skříňky a vyndala sklenici. Džus do ní nalila a podala ji Gilovi. "Dík." poděkoval jí. Sara se na něj jenom podívala a lehce přikývla. "No, já skočím ven se Sandy. Jestli ti to nebude vadit." řekla po chvíli ticha. "Já už taky půjdu, ale můžu jít kousek s tebou..." řekl hnedka Gil. "Jo tak, jo… Jenom se převléknu. Dej mi pět minut." řekla s úsměvem. Gil si tedy sedl na pohovku a dopíjel si džus. Po chvíli přišla Sara v šedých teplákách a bílé mikině s kapucou. Vzala míček pro Sandy, dala jí na vodítko a vyšli z bytu. Sara ještě zamkla dveře a konečně mohli jít. Před domem se Gil rozhodl, že půjde do parku s ní. V parku Sara vyndala z kapsy míček a házela ho Sandy. Přitom si s Gilem povídali a došli na téma /žena v kaluži krve/, kterou viděla Sara v těch svých záblescích. "Na to si raději sedneme." navrhl Gil a vzal Saru k nejbližší lavičce. "Tak povídej…" vyzvídala Sara, ale měla z toho špatný pocit. "Víš, ta žena se jmenovala Lucy. Byla to tvá kolegyně a moje manželka." když tohle Gil dořekl, v Saře hrklo. "…no a tuhle jsme byli normálně po směně doma a vtrhl k nám nějaký muž a mířil na nás pistolí. Pak si se tam nějak objevila ty a ten muž po mně vystřelil. Jenže tys přede mě skočila a tak kulka zasáhla tebe. No a potom…" Gil se zasekl… Sara si pomalounku vzpomínala. "Už si vzpomínám…" řekla mu. "Na co?" "Na Lucy, ale proč se zabila, to už nevím." Gil chvíli mlčel a potom řekl: "Protože tušila, že ji už nemiluji a že miluji někoho jiného." Sara najednou všechno chápala, vracela se jí paměť. Jak mohla zapomenout? "Už si vzpomínám… Na všechno…" Gil se na ní podíval a řekl: "Neměl bych to říkat, je to teprve pár dní, co Lucy zemřela, ale……. miluju tě." "Ne, to bys neměl říkat!" řekla naštvaně Sara, i když jí to rvalo srdce. Nejraději by mu taky řekla ta dvě sladká slůvka, ale…. Byla to kamarádka! Najednou si úplně na všechno vzpomněla, na všechno! I na ty dny, kdy jí bylo kvůli němu a Lucy nejhůře. "Musím jít…" řekla se slzami, rozeběhla se z parku pryč a nechala tam Gila na lavičce jen tak sedět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MacS | E-mail | Web | 14. října 2007 v 21:17 | Reagovat

Moc hezký:-)...těšim se na pokráčko:-)

2 Danina | Web | 15. října 2007 v 16:37 | Reagovat

Moc moc krásný....taktéž se moc těšim

3 LarkishAngel - Tvůj Spřátelený blogísek | Web | 16. října 2007 v 15:59 | Reagovat

Ahoj Scissors... :-)

Právě jsem u sebe vyhlásila novou Soutěž O Nejhezčí Foto Avril Lavigne!

Tak pokud se ti tahle zpěvačka líbí, a nebo si budeš chtít prostě jenom zasoutěžit, tak jukni ke mě na blog, ju? Byla bych moc ráda, kdyby ses přihlásila! :-)

Tvůj SB LarkishAngel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama