V tvých očích (24)

6. října 2007 v 12:53 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak jsem se rozhodla, že vám fandům udělám radost a zapletu sem kapánek GSR... :-D
Snad budete spokojeni! :))

Gil se v poslední době změnil. Celý tým se změnil dokonce i Lucy. Všichni byli nervózní a nikdo z nich nevěděl proč. Nejvíc to bylo ale vidět na Saře. Celý den seděla za stolem a dívala se na chodbu, kde se nikdo nezastavil. Seděla a nechápala proč. Dívala se tam a též nevěděla proč. Náhle se její pohled upřel do Lucyininy kanceláře. Viděla jí tam, jak sedí a píše něco na papír. Jakoby v ní hrklo, když se Lucy podívala tím směrem, kde byla ona. Svůj zrak ihned upřela opačným směrem. Bylo to tak zvláštní, nic nechápala. Proč?! Proč se tam dívala?! Proč tu jenom tak sedí a dívá se na ostatní? Proč nic nedělá?! Vždyť je tu tolik práce… Za tři vteřiny jí zahltilo milion otázek bez odpovědí… Kde je hledat? Jakoby jí srdce říkalo: "Pojď, musíš pryč… Tady to nevydržíš…" a nohy se nedaly zastavit. Jakoby jí celé tělo přestalo poslouchat. Ani se nebránila a nechala se donést až do Gilovy kanceláře. "Proč jsem tu?" napadla jí další otázka bez odpovědi. Jenže to už si jí Gil všiml. "Ahoj Saro, copak je?" ptal se jí hned Gil. "Já…já…já…." zakoktala se Sara. "No?!" pobídl jí Gil. "Ale nic…" otočila se a odešla. Srdce jakoby jí říkalo: "Vrať se tam! Řekni mu pravdu!" ale ona stejně nevěděla, jakou pravdu. Nebo si to spíš nechtěla přiznat. Ano, náhle měla chuť vykřičet to do světa. Teď jí to došlo, co v sobě skrývá a to dokonce i sama před sebou. Ano, ta tajná komůrka se pomalu otevírá. Miluje ho… Koho? Ano, Gila. Všechno to na ní najednou spadlo. Jenže co teď? Vždyť Lucy a …. nechtěla si nic připouštět. Snažila se tu skřínku zase uzavřít co nejhlouběji do svého srdce ale… nešlo to… Vlastně poprvé v životě se v sobě nevyznala. Jakoby si byla cizí. Potřebovala pryč. Jenže nedokázala to bez posledního slůvka s Gilem. Jakoby to byla její energie. Jen jedno slůvko jí dodalo tisíce myšlenek a kroků. Bez něj nemohla být. Proč jí to ale došlo až tak pozdě? Další proč… další otázka bez odpovědi… Nevydržela to, neměla sílu. Stála tam jako přikovaná a otočila se směrem ke Gilovi. Ten jí sledoval a nic nechápajíc se na ni díval. Sara se též na něj dívala. Nechápala to, ale musela… Rychlým krokem k němu přešla. "Víš Gile, není mi dobře. Musím domů… Promiň, ale je mi zle…" zmohla se jenom na tuto větu. "Já tě odvezu…" nabídl se Gil. "NE! Chci říct… já…já…" opět se zakoktala. "Já tě odvezu…" dopověděl to za ní, akorát úplně jinak než ona chtěla… Sara jenom kývla.
V autě:
Sara jenom seděla vedle Gila a dívala se ven z okénka na míhající se okolí. Nenapadlo by jí, nikdy by jí nenapadlo, že takhle jednou skončí. Zlomená, zoufalá a bezmocná… Nemohla nic dělat. Přece nezkazí své nejlepší kamarádce manželství a navíc… je to její šéf! "Proboha vždyť je to Gil Grissom." zakřičela si v duchu. Tam někde hluboko v duši, jenže nepomohlo jí to. Náhle na ní dolehla úzkost a strach. Tu spatřila vchodové dveře do jejího domu, kde měla byt. Auto se pomalu začalo zastavovat. Sara začala otevírat dveře a pomalu vystupovala z vozidla. Gil též vystoupil z vozu a šel s ní k bytu. "Děkuju…" řekla mu ještě s vynuceným úsměvem Sara. "Nechceš ještě něco?" ptal se jí starostlivě Gil. "Ne, děkuju a ahoj…" náhle se jí udělalo ještě hůř. Gil pomalu odcházel a ona zavírala dveře svého bytu. Tam se svalila na zem a s pláčem celá pobledla. "Proč já?! Co jsem komu udělala?" tyhle dvě věty se jí pořád honily hlavou a nedalo se to nijak zastavit!
Gil ucítil úzkost, jakoby byl se Sarou propojen… Ale náhle ucítil taky zodpovědnost. A tyhle dva pocity spolu, ho náhle sevřeli jako kleště! Jenže on na rozdíl od Sary nevěděl, co se děje.
U Sary v bytě:
Sara se mezitím trošku uklidnila, ale jen co vstala, ucítila tíhu a nohy se jí podlomily. Jakoby nesla tunové závaží. Jenže to závaží bylo z úzkosti a smutku…
Ten nejhorší druh závaží. Opět se tedy svalila k zemi a celá pobledlá na zemi usnula. Spala tak asi dvě hodiny. Spánek sice potřebovala, ale sny jí od něj odrazovaly. Asi si dovedete představit, o čem se jí zdálo. Celá nešťastná Sara, se tedy pomalu začínala probouzet. Bylo jí o něco lépe, ale pořád cítila smutek. Pomalu vstala a šla směrem do kuchyně. Nalila si do sklenice trochu mléka a posadila se na kanape. Podívala se na hodiny. Ukazovaly 12:00.
Za šest hodin jí začíná směna a tak se rozhodla jít si ještě lehnout, ale nešlo jí to. Jakmile dolehla, přišla na ní opět ta necitelná úzkost. Cítila ale i provinilost. Je zamilovaná do téhož muže, jako její nejlepší kamarádka. Nejraději by si sama namlátila za tyhle pocity! Sara se rozhodla jít na procházku. Myslela, že se jí to pomůže a taky pomohlo, jenže jenom na chvíli. Když se vrátila, došlo jí, jak je v tom bytě pořád sama. Neznala nic jiného než práci a samotu. Všechno jí to došlo, ale pozdě… Nechtěla tu být v tom bytě tak sama, ale jak to změnit? Žádného člověka, který by s ní bydlel a měl by ji rád stejně jako ona jeho, nebyl na /skladě/.
Najednou jí napadlo: "Když ne člověk, tak nejlepší přítel člověka…PES…" Ano rozhodla se pořídit si němou tvář, které by se svěřovala a přitom měla jistotu, že to nikomu neprozradí a možná ji bude i chápat. Už to v tom prázdném bytě prostě nevydržela. Zajela si do nejbližších potřeb pro zvířata a nakoupila budoucímu kamarádovi pelíšek, misku, obojek, hračky no prostě všecičko… Když dojela do svého bytu se všemi těmi věcmi, podívala se na inzeráty v novinách. Našla si asi čtyři inzeráty s nadpisem /PRODÁM ŠTĚŇATA/ nebo něco v tom smyslu. Ale došlo jí, že když ona bude chtít od něj pomoc, musí ona i jemu dát pomoc. A tak se rozjela do nejbližšího útulku. Bylo tam tolik opuštěných a zraněných pejsků, až jí bodlo u srdce. Nejraději by si vzala všechny, ale teď…. teď spatřila tam vzadu schouleného bernardýna. Od vedoucí útulku se dozvěděla, že jsou mu teprve jeden rok ani ne a že ho chudáka našli přivázaného u skládky, kde byl asi týden. Od té doby nemá k nikomu důvěru. S nikým si na svůj věk nehraje a je pořád v té pozici, jak ho viděla Sara. Ztratil důvěru k lidem stejně, jako Sara ztratila tu radost a zahltila jí úzkost a zoufalství se strachem. Měla pocit, že ten pejsek má stejné pocity. "Jak se jmenuje?!" ptala se ještě Sara. "Nevíme, ale říkáme jí Sandy." "Je to holka jo?!" "Ano…" odpověděla jí dodatečně majitelka útulku. "Dobře, beru si jí." "Ano, ale musíte mít trpělivost a dávat jí najevo svou lásku. To potřebuje…" Sara si jenom povzdechla a pomalu řekla: "Já taky…"
Majitelka útulku jí pustila k ní do klece. Sara si k ní pomalu přešla asi na metr od ní, aby jí Sandy viděla. Sara si tam dřepla a dívala se na ní. Asi po deseti minutách Sandy zvedla hlavu a dívala se jí do očí. Sara najednou jakoby jí rozuměla a přešla k ní o kousek blíž. Sandy asi po dalších pěti minutách, se taky zvedla, a přistoupila k ní taky blíž. Sara k ní asi po minutce přišla ještě blíž. To už ale Sandy hned vstala a šla za Sarou jí přivítat. Začala vrtět ocáskem a chtěla se mazlit. Po chvíli přišla majitelka útulku a dívala se na ně s úsměvem. "To je dobrý začátek, přímo skvělý začátek…" řekla a usmála se. Sara si tedy Sandy odvezla domů. Ta když spatřila svůj pelíšek a plnou misku se žrádlem. Hnedka si šla všechno prozkoumat.
Ze Sary poprvé za ty dva dny odstoupila úzkost, strach, zoufalství a dokonce i smutek. Tyto pocity nahradilo teplo lásky a radost. Celý den si spolu užili až do začátku směny. Jenže Sandy když viděla, že Sara odchází. Zase se schoulila a nic nedělala. A tak se Sara rozhodla, že ji vezme s sebou. Kašle na Eckliho, že jí bude nadávat, jak psi jsou nehygieničtí a že nepatří do práce. Bylo jí to jedno. Jednou se nic nestane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína | 6. října 2007 v 14:07 | Reagovat

Tak to bylo něco!!! Skvělýýýý!!!!

2 MacS | E-mail | Web | 6. října 2007 v 14:39 | Reagovat

Super:-).......

3 Kaca | 6. října 2007 v 17:46 | Reagovat

prekrasny,prosim co nejdriv dalsi povidku,spatne se mi bez nich usina:-)

4 netri | Web | 26. ledna 2008 v 20:01 | Reagovat

Super...skvělí...výborný...:)Takhle to je dobře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama