Příjemné až nepříjemné (36)

26. října 2007 v 15:38 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a další pokráčko! Snad se bude líbit!
Ps./ Konečně je v něm i případ... :))

Když dojeli do práce, rozdělili se. Gil šel do své kancelářky a Sara zase do té své. Jenže po chvíli si všechny Gil svolával. Cath, Nick a Warrcick přišli spolu. Sara s Gregem přišli hned po nich. Všichni usedli ke stolu a napínali uši. J Za Gilem totiž stála žena. "Tohle je Sue Toolman." začal hned Gil. Sue všechny pozdravila. Grissom pokračoval: "Je to psychiatrička a bude s námi jezdit do terénu. Její úlohou bude vyslýchat osoby, které bude třeba." "Takže náhrada za Lucy?" řekl naštvaně Greg. Když Sue viděla, že chce Gil něco říci, hned Gregovi odpověděla: "Nejsem náhrada, ale nová kolegyně. Doufám, že mě mezi sebe přijmete." Z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst, ani z jejího tónu... Bylo na ní vidět, že je znalá ve svém oboru. Tu Saru najednou napadlo: "Mohla by mi pomoct s tím snem! Jenže....přece se nebudu svěřovat cizímu člověku!!! I když, jaké by to bylo u jiného psychologa nebo psychiatra? Stejné... Ba naopak. Tady se se Sue můžu spřátelit!" Ostatní se mezitím představovali, ale Sara je nevnímala. Myslela úplně na něco jiného... "Saro!" oslovoval ji Gil. "Co?" až tohle jí dostalo z jejích myšlenek. "Jsi na řadě..." pokračoval Gil. "S čím?" ptala se nechápající Sara. "Představ se!" řekl už trošku popuzeně Gil. "Já se omlouvám, ale není mi nějak dobře..." řekla Sara a rozeběhla se pryč. Všichni se na ni jenom dívali. Gil po chvíli vstal a řekl: "Hned jsem zpět.." odešel teda rozeběhl se za Sarou. Sara nedoběhla ani o dvě uličky dál a zastavila se. Opřela se o zeď a tvář si dala do dlaní. Když jí Gil doběhl, řekl: "Co je ti?" "Promiň, udělalo se mi nevolno... Už jdu..." řekla mu na to. Vrátili se do místnosti, kde všichni netrpělivě čekali, co se bude dít. Sara se usadila a představila se: "Ahoj, já jsem Sara Sidle. Teší mě." podávala jí ruku. Což zatím nikdo kromě Gila neudělal. Když si podali ruce, Sara se usadila. Gil pobídl Sue, aby se též posadila. Sue šla směrem k Saře a sedla si vedle ní. Další věci na poradě které Grissom řekl, nebyly podstatné. Teda ne že by nebyly důležité, ale kdyby to měla Sara všechno poslouchat, tak by se jí hlava rozskočila. Konečně porada skončila. Gil si Saru přivolal k sobě. "Saro, ty budeš Sue tady tak trošku provádět." řekl jí. "Tohle se mi nelíbí! Doufám, že ji neprovádím já, jenom kvůli tomu mému snu! Jestli si jí o tom něco řekl, tak si mě doma nepřej!" řekla Sara a odcházela za Sue. Sara chodila jako živá mrtvola tak to s ní bylo teďka pořád. Nedávala pozor, neposlouchala, prostě byla mimo. Sue si toho všimla hned první den. "Vás něco trápí?" zeptala se opatrně. "Co? Mě? Ne, netrápí... A budeme si tykat ne?!" pousmála se na ní. "Dobře, já jsem Sue." podávala jí opět ruku. "Já jsem Sara." též jí podala ruku a pokračovali v cestě. Asi za deset minut prohlídky už končili. "Tak to je všechno. Kdybys něco potřebovala, tohle je moje kancelář. Tobě už ji zajisté Gil ukázal. Že?!" ujišťovala se ještě. "Ano a děkuji..." otočila se a odešla. Sara vešla do své kanceláře a udělalo se jí opět nevolno. Sedla si na židli a upřela svůj pohled na kancelář naproti. Nikdo tam nebyl, ale musela se tam dívat. Dívala se tam a odradil ji až hlas Grissoma: "Saro, máme případ. Budeme na něm dělat ty, Sue a já." "Dobře a jaký je to případ?" tázala se Sara. "Ten nejhorší případ, který jsme mohli dostat." odpověděl jí tajnůstkářsky Gil a už si to mířil pryč. Sara mu byla v patách. Procházeli kolem Sue a tak Sara mávla rukou, aby jako šla za nimi. Sue se ani nerozmýšlela a už pochodovala za nimi. "Kdo bude řídit?" zeptala se Sue. Sara se na ni podívala a řekla: "Chceš řídit ty?" Sue se zamyslela a pak jenom zavrtěla hlavou. Sara pokrčila rameny a usedla za volant svého vozu. Gil vedle ní a Sue na zadním sedadle. Ani ne za deset minut byli na místě. Když všichni vystoupili z auta, stál před nimi krásný rodinný domek. Jeho stěny byly bílé, ale paprsky zapadajícího slunce ty stěny zabarvovaly do oranžového odstínu. Všichni tři kriminalisté stáli jako sloupy a svůj pohled upřeli na ten krásný úkaz. Gil si sundal své sluneční brýle, ale za chvíli si je opět nasadil a řekl: "Měli bychom jsme jít!" "Tenhle jev umí uklidnit! Je to fantastické!" promluvila Sue. "Jo, to teda jo..." souhlasila Sara. "Dámy! Pojďte! Oběť čeká!" vybízel je Gil. "Co? Čeká? Ona je živá? To není vražda?" ptala se Sara. "Je..." opravil ji. "Tak ať si počká!" řekla naštvaně Sara. Gil se na ni podíval a Sara na něj taky. "Dobře, už jdu!" řekla naštvaně Sara.
Když vešli dovnitř spatřili čistý byt! Ani kapka krve ani jediná známka zápasu. Šli po schodech nahoru. Nahoře bylo také čisto. Přešli do ložnice. Na posteli ležela mladá dívka asi tak čtrnáctiletá. Měla dlouhé blonďaté vlasy, modré oči a měla na sobě bílou noční košili. Ležela tam na bílém povlečení a vypadala bezmocně. Vedle ní ležela cedulka a na ní úhledným písmem napsáno /bílá/ a u toho všeho ještě bílá růže. "Tohle nevypadá dobře!" podotkla Sue. Gil přikývl. "Mám pocit, že si tu někdo nechal až moc záležet..." řekla Sara. "Tohle bude sériový vrah! Nejenom obyčejná vražda..." dodal Gil. "Ano, nasvědčuje tomu ta cedulka, růže a vůbec všechno." řekla ještě Sue a všichni se pustili do práce. Jenže nikdo nic nemohl najít! "Tohle nebude jen tak obyčejný případ!" řekl Gil. Sara se Sue přikývly. Když zajistili stopy a všechny potřebné důkazy, rozjeli se na velitelství. Sara si vzala na starost vzkaz a růži, Gil zase projížděl databází otisky, které našel po bytě a Sue si prohlížela fotky z místa činu. Takhle strávili asi tři hodiny, ale marně. Nikde nic, všechno bylo špatně! Nic se nedařilo prostě prázdno! Žádný podezřelý, žádné otisky jinačí než oběti, ale něco přeci jenom věděli. Sara si na internetu našla, co znamená bílá růže! Čisté svědomí, ale nedávalo to smysl. A tak jediné co měli, je to, že bude další oběť. Budou muset čekat, dokud vrah neudělá chybu. Teď jsou bezmocní. Blížil se konec směny. Sara byla v šatně, když tu do šatny vešla Sue a šla si do své skříňky. Sara se na ni podívala a pomyslela si: "Teď je příležitost."
"Sue, když si psychiatrička, tak víš... já .... já mám takový problém." vypadlo z ní po chvíli. "Ano? Poslouchám." Sue se přestala hrabat ve skříňce a upřela svůj pohled na Saru. Ta ho upřela zase do země a až po chvíli si dodala odvahy a podívala se na ni: "Víš, to co ti teď řeknu, ale nikomu neříkej, prosím..." Sue přikývla. "No, mě se poslední dobou zdá jeden a ten samý sen. Vidím krásné jezero a nad ním hory. U toho jezera je dřevěný srub a všechno je moc krásné, ale....ale když vcházím dovnitř toho srubu, tak....tak....tak vidím dívku. Pokaždé je jiná. Ona jednou je jenom zklamaná a nešťastná a jindy má rozervané šaty a leží bezvládně na zemi. No ale jedno se nemění. Vždy se probudím s křikem a hrůzou v očím." vysvětlila jí svůj problém. "A ty po mně chceš pomoc. Víš, já ti v tomhle nemůžu pomoci ten problém vyřešit. Já ti můžu jenom poradit..." řekla Sue. Sara nastražila uši a byla zvědavá co ze Sue vypadne. "Jsi v poslední době ve stresu? Máš nějaké problémy či tak?" ptala se jí Sue. Sara se zamyslela a pak jenom řekla: "Ne, i když.... já nevím... V poslední době mi není dobře a jsem jiná." "Podle mě se něčeho bojíš, je ale jenom na tobě, abys zjistila čeho... A až na to přijdeš, budeš v klidu a míru usínat." řekla záhadně Sue obula se a odešla. Sara tam jenom seděla a přemýšlela nad tím. Pak taky odešla a ještě tu noc se poprvé v pohodě vyspala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danina | E-mail | Web | 26. října 2007 v 16:05 | Reagovat

Moc hezký....snad už se toho Sara brzo zbaví...zajímavej případ:-)

2 MacS | E-mail | Web | 26. října 2007 v 17:10 | Reagovat

Super:-).....chudák Sara...moc se těšim na pokráčko:-)

3 Anysssek | Web | 27. října 2007 v 11:40 | Reagovat

Bomba.................těším se na to, jak to bude pokračovat:o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama