Potíže (34)

22. října 2007 v 20:01 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a další povídečka, tentokrát trošku kratší, ale to je tím, že se musím ještě hodně učit! A nemám čas. No a nechci vás napínat... Tak tedy přeji krásné čteníčko! :))

Sara a Nick už byli před Gilovou kanceláří. Jen co je Gil uviděl, celý zrudl. "Máš průšvih Saro." "To vidím, jsi celý rudý!" "To je můj problém…" "A tím pádem se stává i mým problémem." řekla mu na to Sara. Gil se na ni podíval a pro změnu zbledl. "Neodbíhej od tématu a sedněte si." vyzval je Gil. Brass tam jenom seděl a koukal na ně. Stejně jako Nick se snažil do jejich debaty nevměšovat. "Co mám tedy za průšvih?" zeptala se po chvíli Sara. "Nějaký policista tvrdí opak toho, co tvrdíte vy." vypadlo z něj po chvíli. "A kdo?" zeptal se Nick. "Readman." "Readman? Toho neznám." řekl Nick. "Ale já jo. Ten hajzl, ať si mě nepřeje." řekla rozčíleně Sara a odcházela z kanceláře. Nick se za ní rozeběhl. "Saro!" chytil jí za ruku. "Kam jdeš?" pokračoval. "Já, za Timem." odpověděla mu Sara. "To není dobrý nápad." "Myslím si, že nevíš o čem mluvíš. Ten cvok je do mě zabouchnutej a když sem řekla ne, tak mě proklel. Tohle je msta…" vypadlo z ní. Nick se na ní podíval a řekl: "Takže zhrzený ctitel?" "Jo." usmála se Sara a vraceli se ke Gilovi. Sara si sedla a civěla na něj. "Tak co bude?" ptal se jí Gil. "Co by mělo být?" odpovídala na otázku otázkou. Teď se do toho vložil Brass. "Saro, já jsem viděl, jak to bylo a dosvědčím ti to!" Nick se k němu přidal: "Dva jsou přece víc než jeden ne?!" Sara se na ně podívala a pousmála se. Potom to všechno sepsali a odešli. Poslední zůstala v kanceláři Sara s Gilem. Gil se na ní podíval a když viděl, že nikam neodchází, řekl: "To s tím problémem si myslela vážně?" Sara se na něj podívala a odpověděla: "Jo, ale nevím, jestli si to nemám rozmýšlet. Jsi na tahu." "Nehrajeme přeci šachy." řekl jí na to Grissom. "Nehrajeme, ale mám pocit, že to jako hru bereš." Po téhle větě se Sara zvedla a odcházela. Ve dveřích se otočila a řekla: "Rozhodni se, já nesnáším být v nejistotě." Gil nic neřekl. V duchu si ale říkal: "Ty tupče! Dělej něco!" Jenže co? Co měl dělat? Nevěděl to… A tak nemohl nic. "Saro!" vstal a volal na ní. "Ano?" Saře najednou jakoby zajiskřilo v očích. "Ale nic…" sedl si opět. Sara sklopila hlavu a odešla. Celý zbytek směny o něm přemýšlela, ne…nemyslela na Tima Readmana… myslela na Gila Grissoma. Byl konec směny, dnes neměla sílu tu být déle, než musela. Odešla. Když přišla domů, oblékla si modré tepláky s bílým pruhem na levé straně, bílé tričko s krátkým rukávem a přes to lehkou mikinu. Vzala Sandy a vyběhla s ní ven. Běžela do parku, tam Sandy pustila a házela jí talíř. Pak si ještě kapku zaběhali a když byly vyčerpané, rozhodla Sara, že se půjde domů. Už byli před domem, když tu spatřili auto. Bylo jí povědomé…ano…tohle auto patří Grissovi. Pomalu šla po schodech. Čekala, že tam Gil bude, ale neviděla ho. Myslela si, že se zmýlila, ale dala by ruku do ohně za to, že to bylo Gilovo auto. Tu jí někdo oslovil, když odmykala dveře od svého bytu. Strašně se lekla a zbrkle se otočila. A to tak zbrkle, že se dost ošklivě uhodila. "Auuu! To musíš chodit jako duch?!" rozkřičela se na něj bolestí. "Promiň, já nechtěla…" došlo jí po chvíli, co řekla. "To nic, máš pravdu." řekl jí na to Grissom. "Co tu děláš?" zeptala se ho. "Nevím. Něco mě sem přinutilo přijít." "Pojď dál." otevírala dveře Sara. Gil vstoupil do bytu. Sara sundala Sandy vodítko a sama si svlékla propocenou mikinu. "Abych pravdu řekla, nejdeš právě vhod." koukla se na něj a ještě dodala: "Chtěla bych se jít osprchovat!" "Já asi půjdu. Nevím, co ti mám říct." vypadlo z něj po chvilce ticha. "Počkej. Tys přišel, abys mě jako jenom vyděsil a pak řekl, že musíš jít, že nevíš, co mi máš říct? Mám toho po krk! Pamatuješ, co jsem ti dnes řekla? Udělala jsem první krok, je čas, abys něco udělal i ty! Konečně něco řekni, nemlč!" rozzuřila se na něj Sara. Bylo na ní vidět zoufalství. "Gile, já bych tě měla moc ráda u sebe, ale…. Netrap mě! Víš kolik nocí a dní jsem kvůli tobě byla na dně? Nevíš.. Někdy mám pocit, že tě vůbec nezajímám! A možná pro tebe vážně nic neznamenám, ale musíš mi to říct Gile! Proboha já tu snad mluvím do prázdna!" teď už jí stékala po tváři slza. "Gile, řekni mi něco… I kdybys mi řekl, že mě máš dost…je to lepší než mlčení!" vypadlo z ní po chvilce. "Jestli si kvůli mně něco protrpěla, měla si mi to říct!" řekl. "A kdy? A proč? Stejně bys nic neudělal." "Saro, vím že jsem udělal chybu. Ale znamenáš pro mě hodně a já bych tě nerad ztratil, ale…" Sara se na něj podívala, teď potřeboval jeho náruč, aby jí pevně objal. Měla toho plné zuby a tak to v sobě nedusila: "Nerad bys mě ztratil? Tak mi to dokaž… Prosím, Gile, někdy se chováš jako…." jí dal lehce ruku přes ústa a políbil ji. Stali tam a pak se jenom pevně objali. To Sara potřebovala a taky jí to moc pomohlo. Pak když ji Gil pustil, řekl: "Miluji tě!" "Myslím, že tohle mi stačí…" zašeptala mu do ucha a ještě ho políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danina | Web | 22. října 2007 v 20:17 | Reagovat

Super!!!!!!!!! Jsem příznivce GSR, takže krása..

2 Jasmína | E-mail | 22. října 2007 v 20:33 | Reagovat

Skvělý:-)))))))))))))))))))))

3 Anysssek | Web | 22. října 2007 v 20:35 | Reagovat

Jak potěšila si mě, jsem velký zastánce GSR:o)))

4 Katililinka | 22. října 2007 v 21:16 | Reagovat

Mám taky ráda GSR, je to skvělý

5 MacS | E-mail | Web | 22. října 2007 v 21:45 | Reagovat

Moc super:-)....jo u mě taky vede GSR:-D

6 Scissors (majitelka) | Web | 22. října 2007 v 21:47 | Reagovat

Vy jste ale rychlíci! Sotva jsem to sem dala! :D

Ale jsem ráda, že se to líbí. Děkuju... :)

7 Anysssek | Web | 22. října 2007 v 22:07 | Reagovat

to víš máme přehled:o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama