Kdo z koho (13)

15. září 2007 v 15:18 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tak a máme tu další povídku. Po poslední povídce jménem Kámošky II. (12), kde šlo hlavně o přátelství ze střední, jsem se rozhodla dát sem nějaký zapeklitý případ. Snad se vám bude líbit.
Ps./Sorry že sem zase strkám klip, ale tu písničku jsem prostě nechtěla hledat.

Grissom přemýšlel o včerejší směně. Jak byli s Lucy a Laurou (malá holčička) u doktora a jak si doktor myslel, že snad je Laura jejich dcera a pak ten Lucyin vtip. Pořád o tom přemýšlel a přemýšlel. Až mu najednou volá Brass. "Grissom." "Tady Brass. Máme nový případ. V poušti nedaleko Vegas se našli dvě oběti, tak přijeďte." "Rozumím, za chvíli jsme tam." Grissom si vzal kufr s nářadím a rovnou šel ke Cath. Když k ní dorazil, byla u ní i Sara s Lucy. "Dámy, máme případ." "Už jdeme..." promluvila za všechny Catherine. "Já jdu pro pány. Abychom jsme byli komplet." dodal ještě Grissom.
Na místě činu:
Když konečně všichni dojeli, nestačili se divit. Nedaleko silnice leželi dvě těla dvou mužů. Oba byli oblečení do kovbojského oblečení a měli v rukách starožitnické kolty. Jejich těla ležela asi 10 metrů od sebe a leželi tak, jakoby stáli proti sobě.
"Páni, tady někdo miluje kovbojky!" promluvila Sara. "Hmm... a to tak, že si to musel zkusit na vlastní kůži." dodal ještě Nick. "Lucy a Greg půjdou k tomu blonďákovi, Nick a Sara půjdou k tomu černovlasýmu a já s Cath a Warrickem půjdeme prozkoumat terén." rozdal všem úkoly Griss.
"Tak jo, Gregu jdi ohledat tu mrtvolu, já to jdu prohledat okolo ní." "Ok." Lucy šla směrem k silnici. Blízko ní byly kapky benzinu. Vzala si vzorek a šla se podívat na silnici, zjistila, že nějaké auto zde parkovalo a tekl mu benzin. Viditelné kapky byly i na silnici. "Ten, kdo jel tímhle autem, daleko nedojel." řekla. "Co?" ptal se jí Greg. "Hej lidi je tu někdo hotovej?" rozkřičela otázku z plných plic. "Jo já. Co je?" ozvala se Sara. "Pojď za mnou. Našla jsem stopy benzinu." odpověděla ji Lucy. "Vem si auto, já půjdu pěšky." řekla ještě Lucy a vydali se po stopách benzinu. "Ok." odkývla to jenom Sara. Po nějakém kilometru narazili na auto. Tekl z něj benzin a byla v něm mrtvá žena. "Ale ne, další mrtvola!" vzdychla Lucy. "Jedu pro Grisse." řekla jenom Sara. Když již byla Sara pryč, Chtěla se Lucy podívat na tu dívku. Ta se najednou pohla tak, že Lucy se strašně lekla.
"Slečno, slečno..." plácala jí po čele, aby se probrala a vyndala ji z auta. "Je vám něco?" ptala se jí na její stav. "Ne, dobrý." odpověděla jí dívka. "Jak se jmenujete?" "Já nevím." zpanikařila dívka a začla utíkat po silnici pryč. "Hej, stůjte!!!" dívka se nezastavovala. "Stát!!!" křičela za ní. Naštěstí dívka po chvilce upadla a Lucy ji dohnala. V ten okamžik ji dívka napadla nožem, který měla v kapse. Lucy uskočila, ale stejně ji trošku nožem škrábla, Lucy ho sebrala a v zájmu sebeobrany jí ho bodla do ruky. Ale mířila tak, aby ji nezranila nijak vážně. To už tam ale dojeli Gil se Sarou. Lucy si zmoženě lehla vedle dívky a řekla: "Příště si s Andersnovou nezahrávej." Gil už k ní běžel a ptal se, jestli je v pořádku a co se tu stalo. "Nic, jenom nám mrtvola ožila a trošku se rozdováděla, a tak jsem ji musela kapánek zkrotit." Sara se mezitím ujala dívky. "Já vás budu žalovat!" křičela po ní dívka. "A já si vás pěkně vychutnám na výslechu!" "Dámy, odvezeme tu dívku do nemocnice! Hej Lucy, ty seš zraněná!" řekl Gil. "Malé škrábnutí." odrazovala ho Lucy. "Malý škrábnutí? Vždyť to máš přes celou paži!" "To jo, ale není to hluboký a to je důležitý." "Počkej dám ti na to obvaz." "Na Gile." podávala mu šátek Sara. "Zrádkyně..." zasyčela na ni Lucy. "No co, je to šéf!"
V nemocnici:
"Já tu strávím víc času, než v práci!" ušklíbla se Lucy a chtěla se otočit a jít pryč. "Kam jdeš?!" zastavil ji Grissom a vedl ji k doktorovi. "Viděla jsem tam časopis s Pittem." "Pitt bude muset počkat. Hele támhle je to. Víš, že kdybych tě neznal, tak bych si myslel, že se bojíš doktorů?" "Fakt? No, to je vidět, že mě znáš až moc dobře, hele už od školky miluju zubaře!" "Neřikej!" "Ne fakt." ujišťovala ho Lucy. Gil zaklepal na dveře, z nich vyšla taková mladá doktorka. "Ahoj, tohle stačí jenom obvázat a já můžu jít, žádný složitosti." "Zajisté..." nevnímala ji doktorka a už od prvního pohledu jí byla Lucy nesympatická. "Gile, pomoc!!! Mám takový dojem že mě tu někdo nemá rád!" řekla ještě Gilovi a pak se za ní zavřeli dveře. Gil si zatím sedl. Z ordinace: "Jau....tohle je týrání pacienta!"
Na to se Gil musel smát. Najednou se otevřeli dveře a vyšla z nich celá rudá Lucy. "Já tu doktorku nenávidím! Kde je tu nejbližší zubař?!" ptala se Lucy. "Na co zubař?" nechápal Griss. "No přece aby mi to ošetřil!" Pak je uviděla Sara. "Ahoj, ta dívka je v pořádku. Co ti je Lucy?" "Nic, jenom mě šéf svěřil do nesprávných rukou." Sara se na to jenom nechápavě pousmála.
Na velitelství:
Když dorazili na velitelství, spatřila Lucy starého známého, až jí to podlomilo kolena. Gil jí naštěstí chytl. "Co je ti?" "Ale nic. To je dobrý, jenom přelud." Potom se tedy všichni přemístili do svých kanceláří. Lucy však nemohla ten /přelud/ vypustit z hlavy. A tak šla do laboratoře a pustila se do analýzy otisků na tom koltu toho blonďáka. Našla tam celkem troje otisky. Jedny byli oběti a dvoje byly neznámé. Dala je tedy do počítače a srovnávala je s trestním rejstříkem. Náhle jeden otisk souhlasil. Patřil jistému Jimu Loufardovi. Byl to starožitník s trestnou minulostí. Byl odsouzen za pašerátství na 6 let do chládku. Jediné, co nesedělo bylo to, že pořád ještě seděl.
Rozhodla se to dát Gilovi, aby to probrali. Zvedla se od počítače a mířila ven z laborky, jenže když za sebou zavírala dveře, cítila dotyk něčí ruky. Pomalu se otočila. Stál tam muž, kterého Lucy moc dobře znala. Byl to Sam, vrah jejího táty. "Ahoj Lucy, tak ty si teď kriminalistka?" řekl Sam hlubokým hlasem a pustil jí rameno. "Jdi ode mne pryč nebo volám poldy." zasyčela na něj Lucy. "No tak, takhle se chová ke starým známým tvého otce?" "O tátovi se ani nezmiňuj!" řekla ještě klidným hlasem. "Proč pak? Chybí mi stejně jako tobě." řekl ironicky Sam. "Vypadni!" rozkřičela se na něj Lucy. "Fajn ale ještě se uvidíme." řekl a pohladil jí po vlasech. V tu chvíli sklouzávala zády po dveřích až si sedla na zem. Byla úplně mimo. Po tvářích jí začali stékat třpytivé slzy, až rozmáčela papír, který držela v rukách. Po chodbě šel zrovna Nick se Sarou. Když spatřili Lucy, rozběhli se k ní. "Co je ti?" ptala se hnedka Sara. "Já už nemůžu...." odpověděla Lucy a ani se nesnažila uklidnit. Potřebovala to ze sebe dostat. Sara ji objala. Lucy se jí rozplakala na rameni ještě víc. Najednou šel kolem Gil. "Co je proboha?" volal na ně už z dálky. Zrovinka když doběhl, Lucy už se zvedala ze země a trošku se uklidnila. Otřela si poslední slzy a dívala se na papír. "Ježiši promiň, teď to budu muset vytisknout znovu." a vracela se do laborky. Po chvíli se vrátila s novým papírem a byla úplně v pohodě. "Tohle jsou otisky, které byly na tom koltu toho blonďáka. Byly troje, jeho, neznámého a jednoho starožitníka. Jenže potíž je v tom že ty třetí otisky nemám, protože nebyly v databázi a taky v tom že ten starožitník je v base." Gil jí jenom hleděl do očí až jí to bylo nepříjemné a otočila se na Saru. "Díky..." "Nemáš za co." řekla jí na to Sara a zase s Nickem odešli. "Co je?" nevydržela to Lucy a zeptala se Gila. "Jen se dívám a přemýšlím." po chvíli se ještě zeptal: "Nechceš mi něco říct?" "A co jako?" "Já nevím, třeba proč se chováš dneska tak divně." "Já se chovám normálně." "A co proč si tu brečela?" na tuhle otázku se otočila a šla směrem pryč z celého areálu. Gil tam jenom tak stál a díval se za ní. Až po chvíli se za ní rozběhl, jenže to už byla v garážích a pomalu nasedala do auta. "Lucy, Lucy!!!" volal na ní. Ona jenom pootočila hlavu a hleděla na něj. Když k ní doběhl, sedl si k ní do auta. "Co ještě chceš?" ptala se nešťastně Lucy. "Odpověď..." "Chceš odpověď? Fajn, tak já ti to ukážu." zabouchla dveře a nastartovala motor. Jela směrem k ní domů. Když byli před jejím barákem, vystoupili a šli směrem ke dveřím. Lucy pomalu začla odmykat dveře a pak mířila po schodech do druhého patra. Gil zůstal dole. Po chvilce přišla a v rukách držela starou bednu od bot.
"Tady máš odpověď..." a dala mu do rukou bednu. Grissom ji pomalu začal otevírat. Uvnitř bedny byly výstřižky z novin a staré fotky, na kterých byl její táta. "A co s tím má společného tvůj táta?" ptal se nechápavě Gil. Lucy mu jenom podala poslední výstřižek z novin. Na výstřižku bylo velkým písmem napsáno /Kriminalista Anderson zemřel při zatýkání/ a pod tím byla fotka jak ho ten vrah bodá do břicha. Gil pořád nechápal. "Ten muž byl ten přelud! Jenže on to přelud nebyl. On se vrátil!" rozbrečela se najednou Lucy. "On po mně jde! Dneska v práci jsem vycházela z laborky a on měl ruku na mém rameni. Já ....já... já už nemůžu..." po této větě, si vzala tvář do dlaní a brečela. Gil si sedl vedle ní a objal ji. "To bude dobrý. My tě nedáme." snažil se ji uklidnit. "To nebude dobrý, ty mi nerozumíš! Já se nebojím, že mi něco udělá. On to nedělá tak, že příjde a zabije tě. On je horší! On ti nejdřív povraždí přátele, unese ti děti a pak tě teprve zabije!" rozkřičela se Lucy a odtrhla se od Gila. "Já vím čeho je ten chlap schopnej." pokračovala Lucy. Gil jí vzal ruku a opatrně řekl: "On tě unesl, že?!" Na tuhle větu ho Lucy jenom pevně objala. "Kdyby jen to!" šeptla. Poprvé v životě se Gil cítil, jako by všechno, co Lucy řekla chápal. Jako kdyby ji pomáhal tu tíhu nést tím, že ji vyslyšel. Poprvé v životě potkal někoho, koho stačí jen obejmout a jemu je hned líp. "Děkuju..." šeptla mu ještě Lucy. "To je dobrý." Gil se cítil, jako by nebyl její šéf Grissom, ale jakoby byl její opora Gil. Lucy to cítila stejně. Jako by jim bylo souzeno být takhle spolu. "Měli bysme jít." pomalu se Lucy uvolňovala z jeho sevření. Gil najednou cítil, jak jeho podvědomí nechce nikam jít, ba naopak, chce tu zůstat a políbit ji. Lucy tam jenom tak seděla a dívala se mu do očí. Gil se k ní pomalu naklonil a políbil ji. Lucy se k němu též naklonila a políbila ho. Oba si připadali jako v ráji. Z Gila najednou vypadla ta dvě sladká slůvka. "Miluju tě." "Já tebe taky."
Najednou Gilovi zvoní mobil. "Vem to." šeptla mu do ucha Lucy. "Dobře." Gil to sice nechtěl původně vzít, ale na přání Lucy to zvedl. "Grissom." "Tady Brass. Kde sakra vězíte ty a Lucy?" "Řešili jsme problémy." "Problémy?! No nic, pojďte sem, ta dívka si vzpomněla." "Hned jsme tam." "To byl Brass, ta dívka si vzpomněla." řekl hned Lucy potom, co položil telefon. "Tak jedeme." řekla tiše Lucy a ještě jednou Gila políbila.
Na velitelství:
"No dost, že dete!" volal na ně už z dálky Brass.
Výslech -
Cath: "Tak ty sis už vzpomněla, jak se jmenuješ?"
Dívka: "Jo, jsem Polin."
Cath: "A dál?"
Polin: "Nevím."
Cath: "A to je všechno?"
Polin: "Ne, měla jsem krátké záblesky. Byli v nich dva muži oblečení jako kovbojové....a.....a.... byl tam ještě jeden muž. Měl černé vlasy a tmavé terenní boty. On těm mužům dal do rukou takové stříbrné kolty a nakázal jim aby se zastřelili."
Cath: "Co měl ještě ten muž na sobě? A jak vypadal?"
Polin: "Měj tmavé džíny a kolem krku stříbrný křížek."
Za zrcadlem:
"Ne, ne.... ne......" začala najednou říkat Lucy. "Co je?" ptal se Gil. "Já vím kdo to byl." "Víš?" nechápal Brass. "Byl to Sam. Ten muž, co zabil mého tátu. Už to začíná on po mně jde!" "Neboj..." "Vy všichni ste v ohrožení! Jestli se dozví, že vás znám, tak.....tak je to zlý! Kde jsou všichni?" ptala se vynervovaně Lucy. "Sara s Nickem by měly být v kancelářích. Warrick je v laboratoři."
"A Greg?! Kde je Greg?" ptala se Lucy. "Nevím..." řekl Brass. "Musíme najít Grega!!!! No jasně on nás určitě pozoroval a viděl mě s Gregem, jak jsme spolu pracovali na tom blonďákovi." "Svolej všechny z našeho týmu Cath." vtrhl do výslechu Gil. "Sejdeme se v garážích. Lucy ty zavolej Gregovi!" slyšela ještě Catherine, pak se zabouchly dveře. "On to nebere. On už ho má. Všechno je to moje vina!" začala to shazovat na sebe Lucy. "Není...Pojď, musíme k autům. Kde by mohl být?!" ptal se Lucy Gil. "Já nevím.....nevím.... i když.... možná je tam, co držel mě." "A kde to bylo?!" "V tom je ta potíž já měla zavázané oči!" "Tak co jsi tam slyšela?" "Už jsou to dva měsíce. Byla tam slyšet letadla. Jo letadla asi nákladní!" "Letiště a co dál?!" "Cítila jsem zápach hmmm, jako nějaká skládka." "Už vím kde to bylo." vykřikl Gil . Mezitím už dolů přišli všichni z týmu a Gil jim jenom nakázal, aby se drželi za jeho autem.
U skládky:
Když dojeli k skládce. Uslyšeli výstřely. Vběhli dovnitř a uviděli Grega a nějakého muže. Naštěstí chtěl muž Grega jenom děsit a mířil kolem něj. "Odhoď zbraň, ty hajzle!" mířila na něj svou zbraní Lucy. Sam se jenom otočil a chtěl střelit po Gilovi, ale Lucy byla rychlejší! Sam se zkácel k zemi a odhodil zbraň. "Ty mrcho." stačil ještě říct Lucy a pak už spal navždy. Lucy stekla slza a zklopila svou zbraň. Otočila se na Gila a řekla: "Jsme si kvit." odešla směrem k autu. V autě si pustila rádio. Zrovna hrála její oblíbená píseň, kterou měli s tátou nejraději.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MacS | E-mail | Web | 15. září 2007 v 15:53 | Reagovat

Hezký:-).....takže GLR?????:-)

2 Scissors (majitelka) | Web | 15. září 2007 v 16:16 | Reagovat

Jo... :-P

3 Danina | Web | 15. září 2007 v 17:48 | Reagovat

Krásný...GLR sice..no, ale jinak je to fakt moc hezký..takový napínavý..a s dobrym koncem, to mam ráda;-)

4 netri | Web | 26. ledna 2008 v 19:50 | Reagovat

Néééééé...ono to je GLR...nesnášim Lucy...Ach jo...já sem pro GSR forever :) Žádný GLR...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama