Je to složitější než se zdá (2)

8. září 2007 v 19:14 | Scissors |  CSI Las Vegas - povídky
Tahle povídka je trošičku zvláštní, ale k zahození není. Přeji příjemné počteníčko.
Předem se omlouvám za případné chyby.
Jo a promiňte, že vám sem strkám video, ale tu písničku se mi nechtělo hledat.

O týden později beznadějného hledání se Grissom se Sidlovou chystali k poslednímu sjednanému pohovoru. "Tohle nemá cenu! Všichni se kterými jsme mluvili, byli buďto cvoci a nebo jim bylo přes 50 let......Och promiň Grissy." omlouvala se Sara.
"Je mi 51!" řekl uraženě Gil. "Vraťme se k tomu poslednímu pohovoru. Ano?" "No jasně."
"Jmenuje se Lucy Andersnová, je jí 26 let....ehm....je mladší než ty!"
"Ale za to má míň zkušeností." urazila Sara. "To ano, ale je to nejlepší varianta...." "Zatím."
"Je z Evropy přesněji z Anglie. To je vše z toho podstatného, co má v životopise." Náhle se ozvalo klepání na dveře. "Dále." vyzvala hosta Sara. "Dobrý den, Jsem Lucy Andersnová, jsem tu dobře u pana Grissoma?" zeptala se Lucy. "Ano, já jsem Grissom, Gil Grissom a tohle je Sara Sidlová."
"Ahoj." pozdravila Sara. Lucy zavřela dveře a vešla dál.
"Posaďte se." vybídl ji Gil. Konečně všichni seděli. "Tak jak se dnes máte?" zeptal se Grissom a štrachal v papírech na stole. "Celkem dobře, ale přiznám se, že jsem trošičku nervózní."
"Z čeho?" tázala se protivně Sara. "No, první pohovor, vy jste nebyla nervózní?" zeptala se Sary.
"Saro!" okřikl ji Grissom. "No co?! Obyčejná otázka!" bránila se Sara.
"Od teď se ptám já!" zasyčel na ní. "Ok. Jenom klid!"
"Tak začneme....Proč byste se chtěla stát právě kriminalistou?" ptal se jí Gil.
"Protože kriminalistou byl již můj táta." "A pracuje ještě?"
"Ne, umřel při zatýkání jednoho vraha." "To mě mrzí." Do rozhovoru se jim připletla Sara: "Kdy se to stalo a jak se to stalo?" "Saro!!!" okřikl ji opět Gil. "Ne to je v pořádku. Stalo se to před měsícem. Táta mu zrovna nasazoval pouta, ale ten parchant měl v ruce nůž a bodl tátu do břicha."
Lucy se nezbedná slzička rozeběhla po tváři a pak jí začali oči slzet až se rozbrečela.
"Promiňte." omlouvala se Lucy. Gil jí podal kapesník. "Děkuju."
"Co to máte na krku?" chtěla Sara změnit téma, ale nepodařilo se jí to. "To mi dal právě když umíral. On mi totiž umřel v náruči. Je to klíček ke štěstí, alespoň tomu tak říkával."
"To je trapas. Můj první pohovor a já tu bulím!"
"To nic. Bereme vás." "Vážně?" "Ano. Tak už můžete jít. Naschle zítra." "Naschle."
Sotva se zabouchly dveře začala Sara vykřikovat? "Proč? Protože se ti tu rozplakala?" "Dost! To není pravda." "Ale je." "Mám ti připomenout kdo jsem?" "Ne, vím to i bez tebe."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama