Soutěž: Setkání s literární postavou

11. září 2013 v 22:07 | Scissors |  Jiná psaná díla

Protože se mi velice zalíbilo téma soutěže zde na Blogu.cz, ve vteřině jsem se rozhodla se také zapojit! Takovou příležitost jsem si přeci jako čtenářka a pisatelka fanfiction nemohla nechat ujít, no ne? Touto kraťoučkou povídkou bych Vás tedy chtěla pozdravit, mí milí dávní čtenáři! :)

Postava: Remus Lupin ze série knih o Harrym Potterovi (J.K.Rowlingová)
Počet znaků: 1799 (včetně mezer)

***


Ještě než jsem se vůbec přiměla otevřít oči, věděla jsem, že se nalézám někde, kde nemám co pohledávat. Do zad mě tlačilo cosi oblého, pod dlaněmi jsem cítila vlhkost spadaného listí a tělem mi prostupoval chlad. Namáhavě jsem rozevřela oční víčka a zjistila, že muselo být jen krátce po rozbřesku. Trochu jsem natočila hlavu do strany a zahýbala prsty, když tu...
Bolest, kterou jsem pocítila, mi vyrazila dech. Neubránila jsem se zasténání. Očima jsem se v panice snažila zaměřit na rameno, jež se jevilo být centrem mých muk. Hned jsem spatřila roztrženou bundu, skrze níž prosakovala rudá krev. Zamrkala jsem a odvrátila zrak.
Co se mi to stalo? Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? Otázky se na mne hrnuly ze všech stran, odpovědi však jako by se schovávaly za mohutnými kmeny a odtud se sprostě vysmívaly mé nevědomosti. I paměť mne zrazovala. Nemohla jsem v ní najít jedinou nápovědu, vodítko, zkrátka nic. Všechny mé vzpomínky jako by obestírala mlha. Byly na svých místech a přitom jsem se jich nemohla dotknout, protože jsem nebyla schopná je správně uchopit. Bylo to k zbláznění!
Náhle jsem uslyšela zapraskání. Ztuhla jsem a zaposlouchala se. Stálo mě to zbytky sil, nic už se však neozvalo. Klamaly mne snad smysly? Ne! Další zapraskání a tentokrát i tichý vzlyk. Natočila jsem hlavu a zamžourala na mužskou postavu. Jindy by mne velmi vyděsilo, že na sobě cizinec neměl nic než šrámy a podlitiny, ale v mém stavu to bylo to poslední, co mne trápilo.
Zničehonic padl na kolena. Omámeně jsem sledovala listí, které svým pohybem zvířil. Jeho tvář se mi postupně rozpíjela, avšak napadlo mne, že přesně takhle jsem si vždy představovala tvář Remuse Lupina.
"Tohle jsem nechtěl, tohle jsem vážně nechtěl," opakoval jako mantru stále dokola. Víc už jsem však nezaslechla. Pozbyla jsem vědomí...
 

30.10.11 - dlouhá doba, dlouhý čas

30. října 2011 v 22:12 | Scissors |  S = DENÍK
Jen matně si vzpomínám na své začátky na blogu a důvody, které mě vedly k tomu si ho založit. Šlo totiž z většiny o potřebu mít vlastní stránku. Asi každý si tímhle projde. Touží po tom mít vlastní prostor na internetu, jenž si bude zvelebovat. Jen málokdo u toho však vydrží. Já ušla dlouhou a pernou cestou. Vždyť tenhle blog je stár něco málo přes čtyři roky. To už je přeci jenom slušný věk, i když ten poslední rok se se články nějak táhne...
Za tu dobu se to tu hodně měnilo - stejně jako já. Na začátku samé obrázky a nic, co by stálo za řeč, poté rozjezd mé pisatelské kariéry a postupně se k tomu přidal deník nebo spíše to, čemu blogaři často a s velkou oblibou říkají výkřiky do tmy. Tenhle "pojem" už je lehce otřepaný, ale stále dokonale vystihuje podstatu. Alespoň u mě ano.
Nevím, jak k tomu došlo. Nevím, ani kdy a proč. Postupem času jsem ovšem začala křičet do tmy i já. Vypovídá o tom spousta článků v této rubrice. Měla jsem zkrátka potřebu se vypsat a povídkaření mi k tomu už jaksi nestačilo. Psaní článků, které většinou nikomu nic konkrétního neřeknou a každý si z nich může vyvodit něco svého, se stalo mým zvláštním koníčkem. Dokázala jsem zakódovat do řádků skoro všechno, co jsem v daný okamžik cítila. Šifrování mého vlastního já mě bavilo a hlavně mi pomáhalo...
Největší potřeba vypovídat se a kódovat obvykle přichází s nepěknými náladami. Proto byla většina mých článků pochmurných. Inu někdo ze sebe negativní emoce dostane prostřednictvím hádky, jiný si rozcupuje polštář - v tom lepším případě - a kupříkladu já se vypíšu. Jenže v poslední době mě tato schopnost jaksi opustila. Není to tím, že bych začala cupovat ony nevinné polštářky a nebo házet je po lidech. To vážně ne. I touha psát zůstává. Stále je to mou obrovskou zálibou. Vlastně nevím, co za tím ochabnutím stojí. Snad nedostatek času, snad fakt, že jsem zjistila, co je to RPG. Výsledkem však je, že můj milovaný - ano, milovaný - blog zeje prázdnotou a HP fanfiction už skoro nečtu. Neumím vyjádřit, jak mě to zprvu mrzelo. Skutečně. Dnes jsem vůči tomu ovšem lehce apatická. A přesto... Když píšu tyto řádky, chytá mě nostalgie. Kolik hodin jsem musela strávit právě psaním článků, které jste si pak třeba i přečetli? Kolik slov jsem musela za ty dva velké pisatelské roky napsat? Netuším, ale vím, že je jich skutečně hodně.
Nechci říct, že se s vámi a se svou nůžkovitou identitou loučím, avšak nemohu ani slíbit, že se tímto článkem navracím. Mé oko totiž zachytilo cosi jiného. Cosi, kde vím, že je někdo na druhé straně a... Není to reálné. Je to RPG. Za ten půlrok jsem tomu propadla. Poznala jsem dost zajímavých lidí, užila si spoustu zábavy a kupodivu se při psaní za imaginární postavu i zapotila. Když vás vypravěč a nebo jiní hráči vystaví vámi neočekávané situaci, tep vám to téměř určitě zvýší.
Jsem ráda, že jsem se dostala tam, kde jsem, ačkoliv mě spousta věcí dokáže namíchnout. Například taková zvěrstva jako "vydím", "spívám" a nebo prostě jen lidská nadřazenost a převeliké ego. Většinou mě ale lidé kolem těší. Už hodněkrát mi někteří lidé vykouzlili na tváři úsměv a... Bohužel a nebo možná naštěstí o tom nevědí. Těžko říct.
Tolik pro dnešek od (ztracené a možná znovu nalezené) Scissors :)




Velká tvrzení - kapitola 24.

9. srpna 2011 v 10:45 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Už se nebudu omlouvat. Jsem v přidávání kapitol hrozná. Jsou prázdniny a já nemám na psaní ani pomyšlení. A má zásoba kapitol se pomalu tenčí... Budu s tím muset začít něco dělat, i když Velká tvrzení už mi nejsou tak blízká jako dřív. Vzdalují se mi stejně jako tento blog. Až je mi z toho smutno, protože vím, za co tuhle svou identitu podvědomě měním. Ach jo.
Každopádně. V této kapitole se konečně objeví jedna krysa. Přeji příjemné čtení těm, které povídka stále baví a kteří na ni nezapomněli. ;)
 


Velká tvrzení - kapitola 23.

28. června 2011 v 14:36 | Scissors |  Velká tvrzení povídka
Jistě že vím, jak dlouho jsem nepřidala kapitolu. A jistě že mě to velmi mrzí. Ovšem lepší pozdě, než-li později... A zároveň lepší později, než-li nikdy. Nemám pravdu? ;)
Doufám, že jste na mě ještě pořád tak úplně nezanevřeli. Pokud ne, právě pro vás tu je pokračování rozhovoru mezi Asterií, Remusem a Siriusem. :)

Za zdí

18. června 2011 v 16:48 | Scissors |  HP jednorázovky
Ozývám se ze záhrobí - dá se říct - a přináším vám povídku, kterou jsem sesmolila dnes. Ještě jsem si na ni nestačila udělat vlastní názor, a tak můžu rovnou říct, že je "ještě horká z pece". Předem varuji, že je tak nějak podivná. Nejenomže jsem si zvolila postavu Belatrix jako vypravěčku příběhu, ale ještě ke všemu jsem psala v přítomném čase, což je pro mě vážně netypické. Co je na téhle povídce ovšem nezvláštnější je, že si můžete v žánru v závorce přečíst slovo horor. Abych to uvedla na pravou míru, horor to není, ale oproti jiné mé tvorbě by se to za něj dalo považovat. Doufám, že si tuhle jednorázovku alespoň někdo z vás užije a napíše mi komentář. Předem jsem těmto jedincům vděčná. :)
A ještě menší poznámečka. Touhle povídkou jsem si dnes tak nějak dokázala, že ještě něco dovedu napsat. Procházím totiž ošklivou pisatelskou a i blogovou krizí...
  • Název: Za zdí
    Autor: Scissors (má maličkost)
    Druh: Harry Potter fanfiction
    Žánr: psychologické/temné/drama/(horor)
    Postavy: Belatrix Lestrangeová, Sirius Black
    Stručný obsah: Existuje místo, kde si mohou být i dva lidé, kteří jeden druhého z celého srdce nenávidí, blízcí. Azkaban.
    Poznámka autorky: Tahle povídka je oproti mé typické tvorbě zvláštní. Je totiž psána v přítomném čase a ještě ke všemu v první osobě z pohledu Belatrix. V poslední době jsem přítomnému času přišla na chuť. ;)